Pro koncern Daimler hraje z hlediska výzkumu a vývoje významnou roli R&D Centrum v jihoněmeckém Ulmu. V jeho laboratořích najdeme svařovací roboty využívající laserovou techniku, kde dochází během zlomků sekundy k bodovému roztavení spojovaných míst kovových materiálů. Po jejich ochlazení je spojení hotové bez přídavného materiálu, a tedy bez navýšení hmotnosti. Přitom rameno robotu s laserem pracuje v tempu překračujícím rychlost klasického svařování až pětinásobně. Navíc se tak otevírají nové možnosti výroby mimořádně lehkých a tvarově stabilních automobilových komponent. Centrum v Ulmu se věnovalo ve svých počátcích základnímu výzkumu, dnes už se koncentruje na problémy z praxe s cílem, aby se výsledky co nejrychleji převedly do sériových vozů. Výhodou pro výzkumníky je, že v Ulmu je řada vysokých škol, které mohou na řešení problémů participovat. Týká se to například tribologie (nauka o tření a opotřebování látek) zjišťující účinky navzájem se pohybujících ploch včetně vlivu mazadel, jako je třeba pohyb pístu ve válci spalovacího motoru. V konečném efektu se jedná o žádoucí zvýšení účinnosti automobilů. Značný pokrok právě v oblasti účinnosti, která je v sériových vozech Mercedes-Benz jedním z nejsledovanějších parametrů, je možné připsat na konto technologie nanoslide. V principu se jedná o nanesení ultratenké vrstvičky nanokrystalů slitiny železo-uhlík na stěnu hliníkových válců, která se poté perfektně vyhladí. Ztráty třením ve válcích spalovacího motoru se tak sníží až o 50 %. Přitom potenciál úspor této technologie zdaleka ještě není vyčerpán. Zhruba čtvrtina vynaložené energie u motoru je zvláště v oblasti nižšího zatížení zapotřebí právě pro překonání třecích odporů. V centru výzkumu koncernu Daimler jsou přesvědčeni, že využitím technologie nanoslide spolu s ekonomickými druhy oleje je možné zredukovat spotřebu až o několik procent. V Ulmu se také pracuje na lehkých materiálech vhodných pro stavbu automobilů příštích let. Využitím komponent z uhlíkových vláken (CFK – Carbonfaserkunstoff ) jak pro strukturu automobilu, tak pro interiérové a exteriérové díly se podstatně sníží jeho hmotnost – tedy také spotřeba. Rozhodující ovšem bude přechod na automatizovaný výrobní proces, kde stále ještě dominuje ruční práce. Úkolem výzkumníků je optimalizovat skládání uhlíkových vláken, dále zajistit automatizovanou manipulaci včetně techniky řezání až po automatizované třírozměrné formování materiálu a rychlou infi ltraci tekutých pryskyřic.
