Společnost WITTE Automotive se řadí ke globálním technologickým lídrům a výrobní závod v Nejdku je největším v rámci skupiny. Jeho součástí je i vývoj, který realizuje úspěšné projekty, nasazované do ostatních firem ve skupině. V současnosti plánuje zavádět nové technologie korespondující s myšlenkami Průmyslu 4.0. O rozšířené realitě, automatickém milk-runu nebo smartwatch jsme si povídali se zapálenými inovátory Alešem Blažkem, vedoucím týmu IT, a Tomášem Rennerem, vedoucím úseku logistiky. společnost WITTE Automotive Nejdek? Jak vypadá hlavní výrobní portfolio firmy? Tomáš Renner: Moto společnosti zní Klíčové koncepty pro automobilový svět. To znamená, že dodáváme výrobky, které souvisejí se zamykáním osobních automobilů. WITTE Nejdek patří do skupiny WITTE Automotive, jež má centrálu v německém Velbertu, výrobní závody v Německu, Bulharsku a České republice a své obchodní zastoupení dokonce v 5 evropských zemích. Kromě Nejdku je další závod také v Ostrově. Našimi zákazníky jsou automobilky po celém světě. Jsme dodavatelem Tier 1 a Tier 2. Z hlediska standardů, které v rámci naší interní strategie WITTE Production System dodržujeme, je to náročnější, protože cílové skupiny mají odlišné požadavky a my se je všechny snažíme splnit. WITTE Automotive je v alianci VAST, což umožňuje globální působení. Jaká je vaše organizace výroby a její spolupráce s dalšími odděleními firmy? Tomáš Renner: Organizace výroby ve WITTE je postavena na business týmech. Každý se zaměřuje na určitého top zákazníka, případně obsluhuje dalšího podle výrobního portfolia. Týmy představují samostatné jednotky, které jsou podporovány odděleními, jakými jsou IT a logistika. V některých případech, jako je určování standardů, globalizace z pohledu plánování výroby nebo plnění požadavků zákazníka, nejsou jednoznačně určené role. Snažíme se nedělat jednu věc vícekrát a know-how mezi týmy sdílet. O materiálový tok, skladování a další procesy se stará logistika. Důležitá je velmi těsná spolupráce s IT oddělením. Převzetí požadavku od zákazníka probíhá s pomocí EDI komunikace. Využíváme personifikovaný SAP, který nám dodala centrála. Které hlavní důvody vás vedou k uplatňování myšlenek Průmyslu 4.0 v praxi? Aleš Blažek: Je obecně známo, že Německo, konkrétně německá vláda, představuje v tomto směru tahouna. V závodě v Nejdku jsme o konceptech směřujících k Průmyslu 4.0 začali přemýšlet kvůli nedostatku pracovních kapacit. Zaměstnáváme 2000 pracovníků. V Ostrově máme nyní obsazeno necelých 700 pracovních míst. Pro Nejdek, Ostrov a celý Karlovarský kraj je to hodně velký objem. Náklady na automatizaci a digitalizaci nás zajímají až v druhé řadě. Tomáš Renner: Nechceme lidi nahrazovat novými technologiemi, ale reálně tu pracovní sílu nemáme. Jedním z našich cílů je nehodnotné procesy zautomatizovat. Nejdek leží blízko hranic s Německem. Stávalo se, že jsme zaučili pracovníky, kteří od nás po půl roce odcházeli do SRN vybaveni větším know-how. Stárnutí generace je sociálním trendem, nová generace chce cestovat a poznávat svět a my potřebujeme současný business udržovat a dále rozvíjet. Proto vidíme východisko v Průmyslu 4.0. Daří se vám dosahovat těchto konkrétních cílů? Máte dedikovaný tým lidí, který se projektům věnuje? Tomáš Renner: Máme různé projekty. Jsme hodně inovativní a pokrokoví. Využíváme vlastní zdroje a know-how. Klíčový je pro nás potenciál lidí, kteří se do toho chtějí pustit, i když jde o neznámou oblast. Nečekáme na to, až nás trh osloví. Z mého pohledu to některé firmy řeší více externě, protože vlastní know-how jim chybí. V rámci WITTE jsme schopni projekty rozšířit do celé skupiny. Aleš Blažek: Společně s centrálou jsme na toto téma vypracovali IT strategii. Řekli jsme si, jakým způsobem se chceme dále vyvíjet a posouvat, a stanovili jsme si rozpočet. Víme, že Průmysl 4.0 chceme zavádět. Centrála nám dává prostor projekty realizovat, i když ví, že operativní práce je hodně. Dívá se dopředu a naslouchá. Chce využít zkušenosti našich lidí. Tam, kde si nedokážeme řešení sami vyvinout, využíváme produktů a služeb třetích stran. Můžete blíže specifikovat projekty z oblasti logistiky a IT, kterými se v současné době zabýváte? Aleš Blažek: Prvním z nich je rozšířená realita (AR – augmented reality) pro údržbu. V úvahu přicházejí dvě verze – pomocí brýlí nebo tabletu. Celý proces vypadá následovně: údržbář má nasazeny brýle, které mu řeknou, aby šel například na linku Audi A1 a vyměnil relé, které je již na hraně životnosti. Pomocí AR vidí, o které relé jde a že je v provozu již 500 000 cyklů. Pokud ho nevymění, při 1 milionu cyklů odejde a ohrozí výrobu. Chceme brýle využít nejen na prediktivní, ale také na operativní údržbu. Dalším projektem, o kterém uvažujeme, je automatický milk-run. Robot přijede do centrálního skladu, nabere zboží, odveze je na vybranou výrobní linku a tam ho vyloží. Otázkou zůstává, jestli je dnešní svět již na tuto realitu připraven. Svou roli sehrávají například bezpečnostní hlediska. Pokud robot vezme přepravku, a ta spadne někomu na nohu, kdo je právně zodpovědný? Robot, nebo člověk, který šel právě kolem? Z pohledu robotizace uvažujeme také o kooperativních robotech. Chceme, aby na stanovištích ve výrobě spolupracoval robot s operátorem. Problém je, že výrobci robotů laboratorně něco ukážou, ale ve skutečné průmyslové praxi je realita trochu jiná. Rychlost robota je stále velmi nízká i z toho důvodu, aby neohrozil člověka. Pro vstřikovnu plastů, kde vyrábíme plastové komponenty, sledujeme také vývoj v oblasti 3D tisku. V budoucnu bychom mohli pro výrobu plastových výrobků využívat místo drahých a těžkých forem 3D tiskárny. Rychlost taktu se ale nyní ještě nevyrovná klasickým vstřikolisům. Máte v hledáčku ještě nějaký další zajímavý projekt? Aleš Blažek: Pro zajištění sekvence do lakovky v závodě v Ostrově chceme využít technologie Smartwatch. Lakovna se nesmí zastavit nebo běžet naprázdno, to stojí velké finanční prostředky. Což v současné době řešíme tak, že chodí člověk a dívá se do papírů, jestli a v jakém pořadí odchází materiál do lakovny. Doufáme, že se obsluha nepřehlédne a neudělá chybu. Chtěli bychom pro tuto operaci dát obsluze na ruku hodinky, které jí budou ukazovat, jaký materiál má jít do lakovny a kde se nachází. Můžeme použít on-line skenery, ale tím operátorovi nezajistíme volné ruce. Abychom mohli realizovat zmíněné projekty, potřebujeme data. Zavádíme proto prvky digitalizace, například on- -line booking. Druhou fází je sběr kvalitativních dat z linek. Máme 200 zařízení IoT, která jsou integrována do výrobní linky. Plánujete oslovit dodavatele, kteří by s vámi na zmiňovaných projektech spolupracovali? Co by měli splňovat? Aleš Blažek: Chtěli bychom spíše vývojového partnera, který s námi bude na řešení spolupracovat, než jen dodavatele. Nadefinujeme společně projekt včetně cílů, budeme jej spolufinancovat a vyvineme SW a HW. Nebráníme se ani prodeji, i když to není náš primární cíl. Tomáš Renner: Klíčová je adaptace řešení do průmyslového prostředí. Pokud není poptávka, je nabídka zbytečná. Jestliže nebudeme schopni nasadit technologie do závodů, jakými je Nejdek, je to pouhá teorie. /red/
