Největší podzemní stavbou budovanou
v současné době v České republice
je tunelový komplex Blanka v Praze,
v rámci výstavby severozápadní
části Městského okruhu. Po zprovoznění
(2011) tak vznikne nejdelší
tunel v ČR (5,5 km), nejdelší městský
tunel ve střední Evropě i nejdelší souvislý
ražený tunel na našem území
(2,2 km) a rozsah stavby lze srovnat
pouze s výstavbou prvních provozních
úseků pražského metra.
TECHNICKÉ A KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ
Tunelový komplex Blanka se skládá
z ražených (realizované pomocí nové
rakouské tunelovací metody - NRTM)
a hloubených tunelových úseků (realizovaných
v otevřené stavební jámě
nebo s využitím milánských stěn).
Dispozičně se tunel v příčném řezu skládá
z dopravního prostoru nad vozovkou
a pod ní umístěných prostor požárních
vzduchotechnických kanálů a instalačních
kanálů pro rozvod inženýrských sítí.
TECHNOLOGICKÉ VYBAVENÍ TUNELU
Splňuje a často překračuje bezpečnostní
požadavky stanovené EU Směrnicí
2004/54/EC. Pražské automobilové
tunely jsou řízeny a ovládány ze dvou
dispečerských pracovišť (pro řízení
dopravy a pro sledování a řízení technologického
vybavení) což podmiňuje
vybavení komplexu odpovídajícím
monitorovacím, řídicím a bezpečnostním
vybavením.
Technologické vybavení tunelového
komplexu se skládá z těchto základních
provozních celků: Strojní zařízení, Světelná
signalizace, Vzduchotechnika,
Zařízení pro automatiku
provozu, Silnoproudá
zařízení, Slaboproudá zařízení,
Trafostanice, Čerpací stanice.
Imperativem řešení je vysoká spolehlivost
technologických systémů, minimální
nároky na údržbu a minimalizace
provozních nákladů, zejména na el.
energii. Spotřebu el. energie silničních
tunelů ovlivňuje zejména systém osvětlení
a větrání. Z tohoto důvodu byla
věnována velká pozornost právě návrhu
systému provozního větrání.
Provozní systém větrání v komplexu
Blanka využívá pístového efektu projíždějících
vozidel a kombinuje principy
polopříčného a podélného větrání
s lokálním odvodem nebo přívodem
vzduchu v jednosměrném tunelu. Za
běžného provozu bude vzduch do tunelu
přiváděn převážně vjezdovými portály
v kombinaci s lokálními přívody po
délce tunelu. Znečištěný vzduch bude
nuceně odváděn čtyřmi příčně napojenými
strojovnami tak, aby byl v co nejvyšší
možné míře omezen výnos zplodin
z výjezdových portálů.
Vzhledem ke složitosti systému,
napojení tunelu dvěma mezilehlými
vjezdovými a výjezdovými rampami
každé tunelové trouby na místní povrchové
komunikace, byl pro návrh systému
provozního větrání, a hlavně pro
automatický systém jeho řízení, použit
unikátní simulační program VENTSIM.
Tento program byl vyvinut a ověřen při
uvádění pražekého tunelu Mrázovka do
provozu v letech 2004-2005. Simulační
program umožňuje simulaci mikroklimatu
a provozu větrání v reálném čase
a především umožňuje návrh a ověření
suboptimálního řízení vzduchotechniky
(např. adaptivního). Tímto způsobem
lze prokazatelně minimalizovat energetickou
spotřebu.
K minimalizaci potřebných výkonů
ventilátorů byly na základě jejich matematického
a fyzikálního modelování,
ve spolupráci s fakultou strojní ČVUT
v Praze, dále navrženy stavební úpravy
důležitých vzduchotechnických uzlů,
například velikost, počet a tvar odsávacích
otvorů.
V různých fázích projektu komplexu
tunelů Blanka je využíváno celé řady
unikátních, progresivních a původních
postupů, které zajišťují špičkovou technickou
úroveň celkového řešení tunelových
staveb, a to i v celosvětovém
porovnání.
OTO SLÁDEK, KYBERTEC,
LUDVÍK ŠAJTAR, SATRA
