Učená společnost zřídila Medaili za
zásluhy o rozvoj vědy ke svému 10.
jubileu (v roce 2004), aby ocenila především
ty osobnosti, které se významně
zasloužily o její vznik a další rozvoj.
Medaili dosud obdrželo 11 vážených
členů Učené společnosti a dále in
memoriam český mecenáš Bohuslav
Jan Horáček, zakladatel cen Praemium
Bohemiae. Letos předávala ocenění
těm nejlepším na XIII. zasedání 14.
května v Praze.
MEDAILE UČENÉ SPOLEČNOSTI ČR ZA
ZÁSLUHY O ROZVOJ VĚDY SE UDĚLUJÍ
RNDr. Vladimíru Hanušovi, CSc.,
za průkopnickou práci v oblasti hmotnostní
spektrometrie obecně, zvláště pak
za zásadní příspěvky k aplikaci hmotnostně
spektrometrických přístupů na studium
problémů v organické chemii. Dále
též systematickou pedagogickou práci,
při které vychoval odborníky světové
úrovně. Vladimír Hanuš je vynikajícím
fyzikálním chemikem a je v této zemi
i v zahraničí všeobecně respektován jako
jeden ze zakladatelů a nestorů organické
hmotnostní spektrometrie.
Studium na Přírodovědecké fakultě
Univerzity Karlovy zahájil po jejím znovuotevření
v r. 1945. Již během studia
se stal náhradním asistentem profesorů
fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského
a Rudolfa Brdičky. U posledně jmenovaného
též absolvoval v letech 1949
až 1952 vědeckou aspiranturu. Spolu
s profesorem Brdičkou a doktorem Jaroslavem
Kouteckým pracoval na rozvoji
teorie nedávno předtím objevených
kinetických polarografických proudů
a významně přispěl k vypracování způsobu,
jak z polarografických křivek
stanovit jinak těžko určitelné rychlostní
konstanty rychlých reakcí předřazených,
následných či vřazených vlastnímu elektrodovému
ději. Tyto vynikající práce
získaly široký mezinárodní ohlas.
Zároveň však v té době se na popud
profesora Brdičky začal spolu se třemi
kolegy zabývat konstrukcí prvního
hmotnostního spektrometru v naší zemi.
Již od počátku začal používat hmotnostní
spektrometrii ke studiím organických
látek, konkrétně ke studiu přesmyků
v kruzích sirných analog tropylia a v substituovaných
acetylénech. Tyto práce jsou
dodnes všeobecně ceněny. Od roku 1960
se pak systematicky věnoval tehdy právě
vznikajícímu oboru objasňování struktury
složitých organických molekul hmotnostně
spektrometrickou metodou.
Prof. RNDr. Pavlu Kratochvílovi, DrSc.,
za mimořádné zásluhy o rozvoj makromolekulární
chemie, za celoživotní vědecké
dílo i za obětavou činnost v Učené
společnosti České republiky a v Nadačním
fondu pro podporu vědy při Učené
společnosti České republiky od jejich
založení. Je významnou, mezinárodně
uznávanou vědeckou osobností v oblasti
makromolekulární chemie a fyzikální
chemie polymerů, publikoval více než
dvě stě původních vědeckých prací.
Své práce věnoval především studiu
molekulárních parametrů makromolekul
a jejich nadmolekulárních struktur.
Zvláště významných výsledků dosáhl
při rozvoji metodik rozptylu světla
a jejich použití při studiu struktury
a chování makromolekul a makromolekulárních
soustav.
RNDr. Svatopluku Krupičkovi, DrSc.,
za jeho celoživotní vědecké dílo a organizační
činnost, jimiž se významně
zasloužil o rozvoj fyzikálních věd,
zejména fyziky kondenzovaných systémů.
V polovině 50. let začíná v Ústavu
technické fyziky (dnes součást FZÚ AV
ČR) rozvíjet téma magnetických vlastností
oxidových materiálů, zejména feritů
jako novou kapitolu ve fyzice kondenzovaných
systémů. Toto studium mělo
zároveň velký praktický význam pro
rozvoj elektroniky té doby. V následujícím
období normalizace se naléhavým
úkolem stalo především uchování a znovurozvinutí
výzkumu. V té době Svatopluk
Krupička iniciuje studium nových
typů magnetických oxidových materiálů,
hlavně granátů a později perovskitů.
V Komisi magnetismu zajišťuje společné
projekty a umožňuje tak mezinárodní
kontakty alespoň v rámci zemí RVHP.
Upíná pozornost na Jednotu matematiků
a fyziků. Ta zásadním způsobem suplovala
ochromenou práci „oficiálních“
vědeckých organizací, např. při výchově
mladých. Po leta byl Svatopluk Krupička
předsedou Fyzikální vědecké sekce, a ta
pod jeho vedením dosahovala významných
výsledků. Jakýmsi vyvrcholením
bylo Fórum fyziků svolané na jaře 1989,
které přišlo s konkrétními návrhy na změny
ve vědeckém životě: zrušení SPZV,
zřízení grantového systému a další.
Prof. MUDr. Oldřichu Nečasovi, DrSc.,
zakládajícímu členu Učené společnosti
České republiky, za jeho pionýrské práce
v oblasti výzkumu regenerace eukaryotních
buněk, za výchovu několika generací
studentů i za významný příspěvek
k organizaci vědy. Svou vědeckou dráhu
zahájil už jako student medicíny v roce
1945. Ještě jako student měl reprodukovat
sporné pokusy Olgy Borisovny
Lepešinské o vzniku buněk z nebuněčné
hmoty. To se mu nepodařilo, a dokázal
své exaktní pokusy obhájit i v atmosféře
tehdy panujícího stranického dogmatismu,
což mu vyneslo vysokou reputaci
mezi výzkumníky, nikoliv však mezi
stranickými funkcionáři.
V polovině 50. let kolem sebe vytvořil
tým spolupracovníků, zaměřených na
výzkum regenerace buněk. Na modelu
kvasinkové buňky dospěl k mezinárodně
uznávanému objevu, že buňka experimentálně
zbavená své stěny (protoplast)
může stěnu vytvořit de novo a regenerovat
v kompletní buňku schopnou
normálního života. V dalších letech se
zaměřil na strukturu cytoskeletálních
komponent a jejich funkci v buněčných
cyklech a životních cyklech jednobuněčných
eukaryot. K řadě jeho významných
publikací patři i úvodní kapitola ke knize
pozdějšího laureáta Nobelovy ceny
Paula Nurse Microbial Cell Cycle. Profesor
Nečas jako vedoucí svého týmu
nejen plánoval strategii experimentální
práce, ale také využíval částečných
výsledků k vyvození obecných závěrů
o buněčném cyklu, buněčné diferenciaci
a morfogenezi. Na metodickém poli
významně přispěl k technikám elektronové
mikroskopie a mrazových lomů
buněk a tkání. V poslední době se profesor
Nečas zabývá obecnějšími tématy
jako jsou kognitivní schopnosti živých
systémů, biologicky podmíněné sociální
jevy, některé vlastnosti buněčného
stresu apod.