Pod záštitou Martina Kuby, ministra průmyslu a obchodu a Tomáše Chalupy, ministra životního prostředí, se na sklonku loňského roku uskutečnila v Brně konference Energetická koncepce ČR ve vztahu k surovinovému potenciálu ČR a Evropy. Pořádala ji Krajská hospodářská komora se snahou vysvětlit zásady tvorby této koncepce podnikatelům. Otevřené diskuse by měly podle vyjádření pořadatele pokračovat a přispět k pochopení postojů a možností, které se české energetice nabízejí. V Brně přednášeli zástupci tvůrců SEK, Evžen Tošenovský za Evropský parlament, pracovníci Masarykovy university aj. Přítomní byli rovněž zástupci uranového průmyslu, jaderného výzkumu i výrobců energetických zařízení. Mimo jiných Ing. Martin Pecina, MBA, generální ředitel společnosti Vítkovice Power Engineering. Ten také poskytl redakci TT následující rozhovor:
Ve svém projevu na konferenci jste řekl, že ČR nepotřebuje technologie ze zahraničí, neboť naše podniky si dokáží vyrobit vše samy. Jak ale víme, většina bývalých českých podniků je v zahraničních rukách. Jejich výrobní portfolio je modelováno požadavky mateřských společností, takže s nimi nelze pro české prostředí příliš počítat. Jaké podniky a jaký typ energetiky jste tedy měl na mysli? A skutečně se domníváte, že dnes české podniky dosahují úrovně techniky, která je odpovídající požadavkům na účinnost i ekologii obvyklou u konkurentů? České firmy si jistě nevyrobí úplně vše. Stejně jako firmy z jiných vyspělých průmyslových zemí potřebují subdodávky jistých technologií a dílů. To je naprosto normální. Důležité jsou dvě věci. Odkud pochází know-how a kde se výrobek zhotovuje. České firmy některé technologie vlastní a některé pochopitelně ne. Jestliže se bavíme o stavbě uhelné elektrárny, pak si ji umí české firmy vyrobit téměř celou. Slovo „téměř“ obsahuje některé technologie, které si musíme nakupovat. Třeba některé části odsíření. Ale základní technologie zvládáme sami. Kupříkladu ve Vítkovicích se vyrobí prakticky celý kotel. Máme vlastní know-how na vývoj, na projektování i výrobu práškových uhelných kotlů. Náš kotel je aplikován v Tušimicích s takovými parametry, že v roce 2012 obdržel zlatou medaili na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. Vyrobíme i tlakové nádoby, spojovací potrubí a další části elektrárny. Jiné české firmy dodají turbínu, elektroinstalaci, systémy řízení. Je-li podnik v zahraničních rukou, nebo v rukou českých majitelů, to nepovažuji za podstatné. Podstatné je, zda firma vyrábí v Česku, platí zde daně a zaměstnává zde lidi. Jasně - jsou technologie, které neovládáme. Nebo lépe řečeno: zatím je neovládáme. Ale umíme je nahradit. Nikdo na celém světě neumí všechno.
Jistě si vzpomenete, že v 90. letech nebyl v ČR výrobce, který by dokázal realizovat odsiřovací zařízení. Tehdejší Dukla Praha ČKD sice uměla princip odsíření, ale bylo třeba najít zahraniční dodavatele, kteří odsíření realizovali. Jaká je situace ve výrobě těchto zařízení dnes? Mají je ve svém portfoliu kupř. Vítkovice? V 90. letech jsme přijali strategii ČEZ, že vybavíme elektrárny (byť zastaralé) odsiřovacím zařízením, získáme tak 30 let, kdy skončí životnost jak odsiřovacích jednotek, tak i elektráren a postavíme si nové, s vyšší účinností. Dnes energetická koncepce konstatuje, že většina konvečních zdrojů má účinnost nižší než 30 % a musí se nahradit. To bude stát obrovské peníze. Jaké technologie se tedy na tuto obnovu použijí? Mimochodem: v důvodové zprávě k přihlášce Vítkovice Power o zlatou medaili na MSV v Brně byla ve zdůvodnění konceptu kotle pasáž, že se „ČZ nevyplatí investovat do kotle složitější koncepce, neboť jde o limitovaný zdroj uhlí pro tento zdroj“? Jistě by bylo hříchem nechat ležet zásoby uhlí, byť nekvalitního, v zemi, ale jak by mělo být spalováno? Platí starý slib a výhled, že si nyní postavíme kvalitní a vysoce účinné elektrárny? Myslím, že jste kupř. odmítl zařízení nadkritických parametrů… To je hodně otázek najednou. Pokusím se odpovědět postupně. V 90. letech jsme obdivovali vše, co přišlo ze západu. A mnohé české firmy byly po privatizaci zdevastovány. S dnešní situací to skutečně nelze srovnávat. Konkrétně: pokud se týká odsíření. Části odsiřovacích zařízení vyrábíme u nás ve Vítkovicích. ZVVZ Milevsko patří mezi české výrobce, kteří ho dodávají na klíč poměrně běžně. My se hlásíme do právě vypsaných tendrů pro Dalkii. Ano, někdy použijeme část know-how zahraničního partnera. Ale na tom není nic divného, ani ponižujícího. Jindy zase cizí firmy využívají naše patenty. Jsme plnohodnotný partner. Pokud se týká obnovy hnědouhelných zdrojů. V zásadě jsou možné dvě cesty. Buď se použije klasická technologie práškových kotlů, která dnes stojí v Tušimicích a staví se v Prunéřově. Nebo budeme trvat na tom, že musíme mít tzv. superkritické bloky. Ty mají vyšší účinnost o několik procent. Ale jejich cena je násobná. A technické problémy obrovské. Podívejte se na rekonstrukci elektrárny Ledvice a na problémy s použitými materiály. Není vždy nejlepší nápad používat poslední hity vědy a techniky. Modernizovaná osvědčená technologie může být mnohdy ekonomicky výhodnější. Na to dnes sázíme i my. Myslím, že rekonstrukce i dalších hnědouhelných zdrojů v České republice by měla jít spíše cestou Tušimic než Ledvic.
V české energetice vždy platilo, že spalovat plyn je nesmírně drahé. Jen Vřesová byla výjimkou – s ohledem na již stojící jednotky na výrobu plynu z uhlí. Dnes se však situace dramaticky mění. Nezdá se však, že by existovaly propočty, které by ukazovaly srovnání paroplynových cyklů s konvečními zdroji na nekvalitní uhlí. A to ve všech aspektech. Účinnosti, regulovatelnosti výkonu i ekologickém dopadu. Máte nějaká taková srovnání? Jak se na tento problém díváte ve Vítkovicích? My prozatím paroplynové cykly nestavíme. Vyrábíme některé díly, ale jako EPC kontraktor se chceme věnovat zejména zdrojům uhelným. Výjimkou jsou plynové motory sloužící jako kogenerační jednotky. Ty bychom rádi dodávali jako náš doplňkový produkt. Nicméně k vaší otázce: paroplynový cyklus je mimořádně závislý na ceně plynu. Ta jde momentálně dolů, nicméně jsme pořád závislí na zahraničních zdrojích. Pokud se v ČR nezačne ve velkém těžit břidlicový plyn, pak velké paroplynové zdroje za příliš perspektivní zdroj v naší zemi nepovažuji. Ale opakuji – pokud se ukáže, že můžeme a chceme těžit velké množství břidlicového plynu, situace se změní ze dne na den. To je zatím ve hvězdách.
Na konferenci byl zmíněn systém kogenerace. Kogenerace se stala v sousedních zemích součástí energetických soustav, a tím se hodně eliminovala nevýhoda kogenerace, tedy přebytek tepla v letních měsících. Od dob pana profesora Lista víme, že i kogenerace se vyplácí jen od určité velikosti výkonu. Právě zkušenosti ze zahraničí ukazují, že složením technologií se stává síť a její regulace pružnou a snadno ovladatelnou. Ve hře je zase plyn, neboť dodávky uhlí jsou v našem politickém a právním systému dnes vysloveně nejisté. Jaký by byl váš názor na posílení kogenerace s využitím plynu v kombinaci s konvečními zdroji. Znamenalo by to jisté omezení bezbřehé strategie společnosti ČEZ. Bylo by to však pro podniky a obyvatele ČR nejlepší? Pane redaktore, pokud bych měl zcela odpovědět na tuto otázku, museli bychom začít hodně hluboko ve znalostech fyziky. Třeba si uvědomit rozdíly mezi kondenzační a protitlakovou turbínou. Velké elektrárny neplýtvají odpadním teplem. Kondenzační elektrárny musí chladicí vodu odchladit co nejvíce v chladicích věžích. Tím získávají vyšší účinnost. Vyrobená elektrická energie je závislá na rozdílu entalpií na vstupu a výstupu z turbíny. Čili nejen teplota a tlak páry dosažený na kotli, ale i podtlak a teplota dosažená v kondenzátoru jsou důležité. Proto má odpadní teplo z kondenzační elektrárny tak nízké parametry. Není žádný problém navrhnout turbínu na Temelíně tak, aby chladicí voda měla teplotu 90 stupňů a do Prahy mohla být vedena horkovodem. To skutečně lze. Problém je, že pak by se na generátoru nevyrábělo 1000 MW, ale třeba 600. To číslo berte s rezervou, museli bychom to spočítat. Co tím chci říci: otázka nestojí, zda elektrárny kondenzační, či kogenerační zdroje? Potřebujeme oba typy. Myslím, že zrovna Česká republika patří svou teplárenskou sítí mezi špičku v Evropě i na světě. Určitě se nemáme za co stydět. Jisté ale je, že tam, kde je trvalý odběr tepla, tam by měl být použit kogenerační zdroj a ne pouhá výtopna. Pak budeme potřebovat i méně kondenzačních elektráren. To je jasné. Ale potřebovat je budeme stále.
Jan Baltus