Sektor obnovitelných zdrojů (OZE ) během prakticky celých posledních dvou desetiletí nezadržitelně rostl. Každým rokem klesala jejich cena a zvyšoval se jejich podíl na výrobě, každým rokem se jich instalovalo výrazně více a více. Až do loňského roku. Jak uvádějí statistiky sebrané Mezinárodní agenturou pro energii (IEA), celkový výkon obnovitelných zdrojů postavených a uvedených do provozu v loňském roce nebyl vyšší než v roce 2017. Stalo se to poprvé od roku 2001. V obou letech byly nainstalovány zdroje zhruba o výkonu 177 GW. Příčinu je přitom poměrně jednoduché odhalit: hlavním „viníkem“ je Čína, přesněji řečeno její téměř přesně rok staré rozhodnutí výrazně omezit podporu fotovoltaických elektráren. Velmi překvapivé rozhodnutí, které na burze srazilo ceny firem z oboru o desítky procent, přišlo naprosto nečekaně a měsíc před původně uváděním termínem – jak to v zemích s nízkou úrovní vymahatelnosti práva často bývá. Obsahovalo pokles výkupních cen pro solární projekty zhruba o 7 až 6 % a zavedlo nově celkový dotační strop pro tento druh elektráren (činil 10 GW, ale nepočítaly se do něj projekty dokončené ke konci května). Byť se tedy očekávalo, že země uvede do provozu více fotovoltaiky než v roce 2017, nakonec meziročně došlo k poklesu nainstalované kapacity. Zatímco v roce 2017 Čína uvedla do provozu 53 GW solárních elektráren, v roce 2018 to bylo nakonec zhruba o pětinu méně, cca 44 GW. Celkový výkon čínských fotovoltaických elektráren dnes činí zhruba 170 GW (celkový výkon českých je cca 2 GW, německých 40 GW). Byť oficiální čínská místa mlčí, protože se nikomu zodpovídat nemusejí, podle dostupných informací byla nejpravděpodobnějším důvodem omezení podpory potřeba snížit deficit státního fondu pro podporu obnovitelných zdrojů. Ten už má v současnosti schodek přes 100 miliard juanů (342 miliard Kč) a dalo se předpokládat, že nadále naroste. Obor si nakonec s ukončením podpory poradil lépe, než analytici očekávali. Bezprostředně po oznámení se objevily odhady, že v Číně se nakonec instaluje jen něco přes 30 GW nového výkonu ve fotovoltaice. To mohlo být ovšem do značné míry dáno tím, že dobíhaly již dohodnuté projekty. Naznačují to alespoň velmi chabé výkony z letošního roku. Výsledky za prvních několik měsíců naznačují, že v prvních šesti měsících Čína instaluje ani ne 10 GW nových projektů. Celkový výkon by ovšem mohl být vyšší, snad někde mezi 30–40 GW. Čína totiž zatím oznámila, že nové projekty bude podporovat alespoň nepřímo, například lepším přístupem k půjčkám, podporou dlouhodobých smluv o odběru s distributory, a především příslibem kompenzací za tu vyrobenou elektřinu, kterou síť nedokáže z kapacitních či jiných důvodů odebrat. Cena ovšem bude plně tržní, na prodanou elektřinu majitelé projektů žádný příspěvek nedostanou. Země se tak přesune k systému aukcí na volnou kapacitu (tedy postavit může ten, kdo slíbí nejnižší cenu), což je systém dnes obvyklý. Výjimkou jsou projekty střešních elektráren, pro které je určena celková (na čínské poměry malá) dotace ve výši zhruba 10 miliard korun. Kdyby záleželo jen na panelech ... Protože Čína a obecně právě fotovoltaika byly tahouny růstu OZE v posledních letech (vítr už často nestačí cenově konkurovat), dá se opatrně předpovídat, že v letošním roce by trend mohl být poměrně blízký tomu loňskému. Patrně se nedá očekávat prudký vzestup celkové instalované kapacity. To i přesto, že celkově se dá předpokládat další pokles ceny panelů a snad i dalších komponentů. Trhu stále dominují a ještě zřejmě roky budou dominovat křemíkové panely, jejich výrobní cenu se v posledních letech nedaří dramaticky snižovat. Trendem je tedy zvyšování výkonu při zachování či mírném navýšení ceny. Například prodlužováním jejich životnosti z běžných 20 let na 30 či zaváděním „oboustranných“ panelů, které sbírají světlo i svou zadní stranou. Články na zadní straně samozřejmě vyrobí výrazně méně elektřiny než na přední, ale vše je jen otázka ceny – pokud jsou takové panely řekněme o 10 % dražší, ale vyrobí o 15 % více elektřiny, investorům se vyplatí už sama úspora za místo. Zvláště proto, že v řadě lokalit (Evropa je asi nejlepší příklad) jsou ovšem hlavním problémem jiné náklady, tedy především na pozemky, stavební práce a samozřejmě mzdy. V zemích EU podle developerů dnes u větších projektů činí náklady na samotné panely necelou třetinu celkové investice. Dalším problémem je pak ostrá konkurence mezi jednotlivými obnovitelnými zdroji na trzích, kde je jich podíl již poměrně výrazný. Například v Německu, které v březnu vyrobilo 45 % elektřiny z OZE. Zjednodušeně řečeno, velká část z nich vyrábí najednou a tím znatelně sráží okamžité ceny elektřiny. Při výpočtu návratnosti nových solárních zdrojů se tak musí počítat s nižší než průměrnou tržní cenou. Loňský vývoj v oboru také ilustruje skutečnost, že přechod k OZE je zatím stále vzácným příkladem přechodu od výhodnější technologie k méně výhodné. Tento problém může pomoci vyřešit jen zavedení nesouvisejících technologií, tedy především dostupných systémů na akumulaci energie. Jak ilustruje i čínský příklad, OZE bez státní podpory jiné zdroje stále nahradit nedokážou. Situace se jistě může změnit a dost možná změní, zatím k tomu ještě v celosvětovém měřítku rozhodně nedošlo.
