„Nevyvarovali jsme se některých chyb, nedokázali jsme rozlišit sílu jaderné energie“

Patrick Moore Ph.D. – distinguovaný, rozvážně formulující 60letý Kanaďan z Vancouveru koncem listopadu zavítal do České republiky na svou druhou návštěvu. Na jeho vizitce čteme: Chairman & Chief Scientist GREENSPIRIT STRATEGIES Ltd. A tatáž osoba coby vědec a ekolog (jeden z duchovních otců hnutí Greenpeace a jeho čelný představitel po dlouhých 15 let) byla přijata prezidentem Václavem Klausem i předsedou vlády Mirkem Topolánkem. Ideově nejbližším – zeleným – na něj (kupodivu) nezbyla ani minuta. Někteří na jeho adresu nešetřili expresivy: ekologický kacíř, jaderný lobbista, zelený renegát, nevěryhodný lhář atd. atd. ? Že by tuto hlasitou kampaň vyprovokoval váš jen jeden jediný názor: „S jadernou energií jsem se mýlil?“ Když jsem na počátku 70. let pomáhal založit hnutí Greenpeace, opřeli jsme se o tři základní pilíře: o ekologické ideje - Green, o mírové přesvědčení - Peace a o aktivní podporu médií. Vytvořili jsme aktuální, mediálně uchopitelnou a obsahově atraktivní story. Greenpeace, resp. jeho analýzy, si získaly od prvopočátku širokou podporu. Těší mne, že zájem veřejnosti o zásadní ekologická témata neochabuje dodnes. A my? Byli jsme tehdy mladí a nevyvarovali se některých chyb. Třeba jsme nedokázali rozlišit pozitivní a ničivé síly jaderné energie. I pro mne, pro mladého člověka a studenta lesnictví a ekologie na University of British Columbia, jaderná energie představovala synonymum jaderného holocaustu. Až časem přišlo poznání, že nelze hodit do jednoho pomyslného pytle smrtící jaderné zbraně i život a zdraví navracející nukleární medicínu. Také já jsem prošel nezbytným odborným a lidským zráním. Dnes soudím, že jaderná energie je jednou z nejbezpečnějších energií, kterou člověk zatím objevil a využívá. ? Vraťme se ještě na okamžik k vašemu působení v řadách Greenpeace. Bylo poměrně dlouhé a akčně rozmanité. Proč jste kolegy v roce 1986 opustil? Podílel jsem se na vytvoření Greenpeace International a po 7 let (1979-1986) jsem mu dokonce prezidentoval. Mimoto jsem byl po 9 let (1977-1986) prezidentem Greenpeace Canada. V roce 1986 jsem však z hnutí odešel. Řada mých kolegů permanentně zastávala opoziční, konfrontační postoje, a to i ke konsensuálním problémům. Hnutí se v některých otázkách dostávalo do rozporu s vědeckými fakty. Někteří členové neúnavně vyhledávali protivníky, pracovali se senzacemi a skandály, stále proti něčemu a někomu vystupovali, vzbuzovali strach, namísto aby se snažili nacházet společné přístupy a řešení. Rozešel jsem se s lidmi s extrémními názory. Nikoliv s platnými principy a tezemi hnutí. Kupříkladu i nadále jsem přesvědčen, že jaderné zbraně je třeba zakázat. Dnes se označuji za racionálního ochránce životního prostředí a za jediné technicky reálné východisko, jak do budoucna razantně omezit emise CO2 a čelit nepříznivým důsledkům globálního oteplování, považuji mírový rozvoj a využití jaderné energie. Největší chybou Greenpeace byl (aspoň podle mého názoru) odmítavý přístup k jaderné energii. Základní ekologické problémy musí řešit společně politici, vědci i průmyslníci. Upřednostňuji vědecké poznání a logické uvažování. Jako vědec se snažím o racionální chápání jevů. Odmítám emoce a dezinformace. ? Vaši oponenti vás permanentně kritizují: jednou jste označen za zastánce genetických modifikací zemědělských plodin, jindy za zkrachovalého chovatele lososů, pak zase za propagátora firemních zájmů při masové těžbě dřeva, dolování uranu, či výstavbě jaderných reaktorů. Vy sám se považujete za konzultanta se zaměřením na environmentální politiku a komunikaci v oblastech přírodních zdrojů, biodiverzity a klimatických změn. Komu především jsou určeny vaše rady? Jsem externí poradce řady kanadských společností z oborů těžby surovin, papírenské výroby, zemědělských a potravinářských biotechnologií. Nejvíce úsilí věnuji aktuální energetické problematice. Jsem viceprezidentem Koalice za čistou a bezpečnou energii a po několik let jsem pomáhal při výrobě a nasazování tepelných čerpadel. Lidstvo spotřebovává stále více energie. Její rozhodující podíl (85 %) si však zajišťuje z fosilních zdrojů (zvláště z uhlí). Jenže spalování levného uhlí souběžně generuje na 9 mld. t CO2 ročně. A to už ani neopakuji další notoricky známé neduhy uhelné energetiky – vznik kyselých dešťů, kontaminace ovzduší, půdy a vod rtutí, anebo závažná poškození lidského zdraví. Na naší planetě funguje 441 jaderných elektráren. Ty vypustí do ovzduší všehovšudy 3 mld. t CO2, což mimochodem odpovídá objemu výfukových plynů z více než 428 milionů automobilů. ? V řadě zemí nyní politici, podnikatelé i občané stále častěji a hlasitěji hovoří o jaderné energetické renesanci. Je to technický a mediální eufemismus, anebo doopravdy začíná nová energetická epocha - epocha jádra? Některé státy plánují, příp. již započaly, výstavbu nových jaderných reaktorů. Dílem proto, že musí řešit hrozící nedostatek elektrické energie a zajistit si energetickou nezávislost, dílem že si jejich vlády uvědomily, že výlučně s fosilními zdroji se nedokáží vyrovnat s náročnými požadavky Kjótského protokolu. Ne každý stát má ideální energetický mix, jako kupř. Švédsko: jednu polovinu jeho energetické potřeby pokrývají tamější vodní elektrárny a druhou jaderné reaktory. Tomu (logicky) odpovídají i nízké emise CO2: 6,3 t na hlavu a rok. Podobně je na tom další jaderný energetický gigant – Francie: 80 % energetického potenciálu připadá na jádro, 10 % na hydro a 10 % na fosilní zdroje. Výsledek? – 6,8 t CO na občana a rok. ? Jak obstojí v této statistice vaše rodná Kanada, energeticky bohaté USA, anebo naše malá Česká republika? Kanada, USA a Austrálie mají dohánět. Zatím produkují 20 t CO na osobu a rok. To je bezmála dvakrát více než u vás. Česká republika momentálně disponuje 6 jadernými reaktory a ty vám zabezpečují cca 35 % produkce elektřiny. Jako jedna z mála členských zemí EU jste výrobě elektřiny soběstační a dokonce ji (zatím) můžete i exportovat. Nezapomínejte však na rostoucí spotřebu a poptávku po energii v Evropě i ve světě. Zanedlouho se může situace obrátit i u vás. ? Některé politické subjekty v České republice, ale i řada občanů, kladou v této souvislosti velký důraz na intenzivnější využívání obnovitelných energetických zdrojů a na razantnější úspory energie. Je to akceptovatelné východisko? Za rozhodující a reálně exploatovatelné zdroje pro pásmové dodávky elektřiny považuji v této dekádě vodu, uhlí a jádro. Eolickou a solární energetiku kvůli jejich nepravidelnosti a nespolehlivosti dodávek do citované kategorie zařadit nelze. Názorně ilustruje příklad sousední SRN nebo Dánska. Obě země v minulých letech investovaly nemalé sumy do rozvoje větrné energetiky. Vybudované kapacity jim zatím ještě neumožnily definitivně uzavřít staré fosilní zdroje. Řada států vkládá velké naděje do těžby a spotřeby zemního plynu. Jenže toto fosilní palivo je už dnes dost drahé a jeho plynulé dodávky může ohrozit řada faktorů. Navíc: i při jeho spalování vznikají skleníkové plyny. Úvahy, že emise v atmosféře se podaří eliminovat razantní záměnou uhlí a ropy zemní plyn, neobstojí. Přijel jsem do ČR, abych umožnil porozumět zdejším politikům a občanům, že reálnou energetickou alternativu do budoucna představuje jaderná energie. ? A dokázal byste o tom přesvědčit i své zelené odpůrce? Snažím se o to. Doufám, že někteří zelení aktivisté a radikální enviromentalisté na závěr současné dlouhé a nezřídka i vzrušené diskuse pochopí, že za pár let nelze snížit hladinu emisí v ovzduší o 80 %. Naopak: se jedná o věcně složitý a dlouhodobý proces, který je bez exploatace jaderné energie neproveditelný. Zásoby fosilních paliv, včetně zemního plynu, se na naší planetě rychle tenčí. však neplatí o ložiscích uranu. Toho je v zemské kůře ještě dost a dost. /wa/