Při pohledu na precizní stroj
z dílny českých konstruktérů, bez
ohledu na to, komu firma patří,
ale s ohledem na to, je-li úspěšný,
jako se mi stalo v posledních
dnech mnohokrát, třeba v TOS
Kuřim či PBS Velká Bíteš nebo
v Leteckém ústavu VUT Brno, se
mne zmocňuje nadšení. Svět mi
připadá najednou lepší, než po
zprávách v TV, kde hlava státu
przní ústavu a prohlašuje se za
absolutistu.
Asi si to také uvědomujete, žijeme
ve dvou světech. A netýká se to
pouze techniků, ale i precizních
lékařů, mezinárodně uznávaných
umělců či vynikajících učitelů.
Ti všichni jsou vystaveni mezinárodním
měřítkům kvality. Jsou
nemilosrdná. Koupí-li si plynovou
turbínu PBS zákazník v USA nebo
stroje z Kuřimi kanadský výrobce,
nepřipadá ani v úvahu (jak říkají
Newyorčané, pouhá myšlenka
na chybu je pokutovatelná), aby
se ukázaly nějaké vady ve funkci.
Třeba zpětný tah v turbíně či
zubatý pohyb nepřesného vřetene
obráběcího stroje.
Autoři a výrobci těchto strojů
a služeb jsou prostě součástí velké
mezinárodní komunity, musejí
akceptovat její standardy, zvyklosti,
jsou zkrátka ve světě. Nemohou
být panovační a nemohou se povyšovat
nad ostatní. Trpělivě a mlčky
pracují.
Politicky se tato země však pod
vedením pánů s monarchistickými
sklony začala vracet kamsi
do absurdních krajin, kde neplatí
měřítka mezinárodní kvality
a soutěžení o zákazníka. Stačí
líbivé slovo o nacionální cti či
ohrožení svobod. Navíc jim většina
tohoto národa dovolí kecat do
práce odborníkům, co kdyby jen
kecat, oni se na jejich práci doslova
přiživují. Ne nadarmo běží v TV
úspěšný seriál o Zadupaných projektech,
tedy dobrých myšlenkách,
které zničili právě politici. Myslíte,
že se historie neopakuje?
Za několik dní mají občané této
země možnost alespoň částečně
změnit poměry v nesmiřitelných
světech, v nichž žijeme. Na jedné
straně profesionalita a nutnost
spolupráce na mezinárodní
úrovni, na druhé ubohost slova
i činu. Politikům stačí domácí,
byť zapáchající dvoreček. I když
jde o volby jen (!) do EP, má právě
ten, dle Lisabonské smlouvy,
v budoucnosti více rozhodovat
o nových normách života občanů
Evropy.
Jde o hodně: o inteligentní
práci, skutečný úspěch na trzích
i svobodu jedince. Především pak
o omezování byrokracie. Tedy
fenoménu, který zřejmě vadí všem.
A tak občané budou volit mezi
dvěma byrokraciemi. Tou, která
se už neštítí ničeho, a druhou, jež
programově předpokládá změny.
Jen je navrhnout a prosazovat.
Bylo by omylem nepokusit se vyřídit
si své účty s politiky. Jan Baltus
