K bilanci zahraničních investic do České
republiky v roce 2005 jsme požádali o rozhovor
generálního ředitele CzechInvestu Ing. Tomáše
Hrudu:
Výsledky přílivu zahraničních investic do
ČR za loňský rok jsou nepochybně impozantní.
Lze už říci, že právě zahraniční investice u nás
odstartovaly nástup k tzv. znalostní ekonomice?
Investice obecně přispěly k transformaci českého
průmyslu z těžkého na lehký a zároveň odstartovaly
nástup znalostní ekonomiky. Společnosti u nás
zpočátku umístily výrobu a následně založily technologická
centra (Matsushita, Siemens, Bosch atd.).
O něco později k nám začala proudit technologická
centra firem, které zde výrobu vůbec neměly (Ricardo).
V uplynulých třech letech zaznamenáváme
výrazný příliv projektů do sektoru informačních
technologií (IBM, HEWLETT-PACKARD, Tieto
Enator). I v loňském roce se podařilo přilákat mnoho
významných projektů firem světových značek, což
vypovídá o atraktivitě ČR (Acer Computer, Gigabyte,
Computer associate).
Stojí za zmínku, že Economist Inteligence Unit,
což je analytické oddělení časopisu The Economist,
vyhodnotilo ČR v absolutním pořadí jako třetí nejlepší
zemi pro offshoring.
Loňské bilanci nedominuje výlučně výroba
automobilů a subdodávky pro tento obor. Nicméně:
jak odpovídáte pesimistům, kteří zdůrazňují
vysoký podíl automobilové výroby a subdodávek
pro ni? Navíc tváří v tvář předpokládané výstavbě
další automobilky u nás, tentokráte korejské?
Česká republika určitě není zemí, kde by byl podíl
automobilového průmyslu nejvyšší. Například srovnatelná
Belgie má čtyři automobilky. Pesimisté, kteří
upozorňují na přílišné sektorové omezení, vycházejí
z předpokladu, že by trh s automobily totálně zkolaboval.
Je pravda, že v době kdy cena ropy překonává
historická maxima, se tento argument nabízí.
Nicméně je to pouze jeden faktor. Lidé stále kupují
automobily, protože se potřebují dostat do práce, za
nákupy, za zábavou a souvisí to s jistou životní úrovní.
Během několika let se bude vývoj zřejmě ubírat
k alternativním pohonům. Ale ještě dlouho bude
auto obsahovat díly, které má už od svého vzniku
- podvozek, karosérii, převodovku nebo brzdný
systém. Většina automobilového průmyslu u nás je
zaměřena právě na výrobu komponentů a na export.
Pravděpodobnost, že by zkrachovali všichni výrobci
automobilů v Evropě, je mizivá.
Chtěl bych zdůraznit, že nijak nepreferujeme automobilový
průmysl. Jestliže se tyto firmy u nás rozhodnou
investovat a vytvořit několik set pracovních
míst, je to určitě lepší, než kdyby stát platil dávky
nezaměstnaným.
Zahraniční investoři u nás stavějí a vybavují
nové objekty na tzv. zelené louce. Co udělá
CzechInvest, aby je do budoucna aktivněji orientoval
na efektivní využití existujícího brownfieldu?
Brownfieldy představují problém, který nemá jen
Česká republika. Ve většině případů je třeba řešit
složité vlastnické vztahy, rozsáhlé ekologické zátěže
a další komplikace, kvůli nimž je regenerace brownfiledů
drahá, ale hlavně časově náročná - což je v případě
vstupu investora zásadní komplikace, protože
ten chce začít vyrábět co nejdřív. Soukromí investoři
rádi zregenerují lukrativní pozemek v centru města,
který má jasné komerční využití a lze jej prodat se
slušným ziskem. Ale neudělají totéž s pozemkem,
kde cena za regeneraci mnohonásobně převyšuje
předpokládanou cenu tržní. V tomto případě se už
CzechInvest snaží na situaci aktivně podílet.
Existuje program MPO a další program spolufinancovaný
ze strukturálních fondů. Oba lze použít
na financování regenerace brownfieldů. Povedlo se
kupř. zregenerovat bývalé vojenské letiště v Žatci,
které je dnes jednou z nejlépe připravených zón ve
střední Evropě, nebo území bývalého strojírenského
podniku Škoda v Plzni o rozloze 180 ha.
Řada zahraničních investorů k nám míří
nejenom s vlastní špičkovou technologií. Nezřídka
přicházejí i s bohatým portfoliem výzkumného
potenciálu ze země původu a o domácí badatelskou
kapacitu nejeví zájem. Lze po linii vámi
řízeného CzechInvestu napomoci k prohloubení
jejich spolupráce s českou vývojovou a výzkumnou
bází? Vidíte nějaké účinnější nástroje
a metody k uplatnění řady našich badatelských
výsledků v zahraničí?
Vzájemnou spolupráci nelze vnutit. Vše záleží na
kvalitě výzkumu a vývoje a tu můžeme podporovat
vytvářením vhodných podmínek (například dotační
programy). Následně je třeba české vědě zajistit
dostatečnou publicitu a prezentaci jejích úspěchů.
Například na květen připravujeme dva odborné
semináře. Budou to Česko-japonské dny vědy
a techniky a následně obdobný seminář s USA.
Akce jsou zaměřeny na rozvoj vzájemné spolupráce
v oblasti výzkumu a vývoje, technologického rozvoje,
inovací apod. Toto je praktický příklad, jak nejlépe
uplatnit naše výsledky./wa/
