Kdo vystrčil z české kotliny
v posledních týdnech nos, byl jistě
poněkud zaražen mediálním obrazem
naší politiky. Nešlo ani tak
o trvalý pesimismus Nicolase Sarkozyho
vůči našemu předsednictví.
„Zdá se, že Češi vůbec nepochopili
smysl EU,“ hlásaly německé
noviny s otazníkem, jak zakončí
Václav Klaus naše předsednictví.
Jacques Rupnik říká totéž s poukazem
na skutečnost, že myšlenky
zakládajících členů EU mířily především
k vytvoření prostředí, které
by dokázalo omezit vliv nadnárodních
korporací a udržet demokracii
i ve větším prostoru, tedy vytvořit
soustátí, jež by se drželo etických
pravidel v politice i obchodě.
Tedy žádný „obyčejný business“,
jak tvrdí reproduktor Klausovy
kanceláře Ladislav Jakl.
Myslím, že dnes stačí projet
Evropou zmítanou krizí aby člověk
pochopil cenu společných výzkumných
a vývojových programů subjektů
všech členských zemí. Například
v textilním průmyslu, o němž
se zmiňujeme uvnitř listu, je to jasně
formulovaná defenzivní politika
vůči Asii a jejímu plagiátorství.
Jaký je tedy smysl české zahraniční
a tím i hospodářské politiky odmítající
spolupráci s EU i ve chvíli,
kdy je jasné, že právě eurozóna
zaostává za zbytkem světa?
Před nedávnem vyšla stať
o úrovni českých manažerů, která
je hodně dehonestující.
Čtyřicet let podinvestování průmyslů
a vývoje hi-tech bylo násobeno
podivnou privatizací, jež
jakoby nekončí. Samotní politici
hovoří o silné korupci legislativní
složky našeho systému, která vydává
zákony příčící se často nejenom
praxi, ale i zdravému rozumu.
Případně pozměňují návrhy zákonů
tak, aby vyhovovaly určitým
skupinám. Ve společnosti narůstá
tlak, neboť veřejnost cítí, že nejde
ani tak o potřeby státu a jeho obyvatel,
ale jen vybraných skupin.
Narůstá radikalismus a obáváme
se ultrapravice, bojůvek a úplného
bezpráví. Politici jen vyhledávají
prostory, kde by nadběhli levně
voličům, vůbec netvoří vize a programy.
Občané nevědí, k čemu
směřujeme a co mohou očekávat
a čemu napomoci.
V takovém prostředí se argumentuje
primitivně dokonce i proti
samotné podstatě české vědy,
bez níž nebude vzdělaných lidí,
i pro provozy, které sem přivezou
zahraniční investoři – pokud
přijdou. Ztráta suverenity, která
vůbec nehrozí, neohrozíme-li ji
sami, nepadá v úvahu, ale z úst
Klause doslova děsí nepoučené.
Nacionalismus je stará taktika
diktátorů.
Každý, kdo vystrčil nos z české
kotliny cítí, že ztrácíme respekt
a pochopení. Nejsme totiž sami,
kdo se ptá, jaký je vlastně úmysl
české zahraniční a tím i hospodářské
politiky. A mnoho z nás se
to bojí domyslet. Jan Baltus
