Není biomasa jako biomasa

O tom, že se využívání biomasy v energetice bude stále více rozšiřovat nepochybují dnes laici, odborníci ani největší pesimisté. Závislost na tradičních zdrojích energie je v lepším případě závislostí na cenách diktovaných dodavateli a v horším případě se může stát závislostí skoro existenční. To nám nedávno naznačilo Rusko při svém sporu s Běloruskem o transport plynu do střední a západní Evropy. Dokonce i americký prezident Bush se otázkou zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie, a tím snížení závislosti na producentech ropy a plynu zabýval ve svém vystoupení o stavu unie za uplynulý rok. I v České republice se uvedenému tématu začíná věnovat zvýšená pozornost s nadějí, že konečně budou k dosažení finanční prostředky z dotací Evropské unie umožňující investovat do reálných a ekonomicky podložených záměrů na výstavbu a provozování tepelných zdrojů spalujících biomasu. Každý, kdo o takové investici začne přemýšlet, si musí prvořadě položit otázku, co vlastně bude spalovat. U firem z dřevozpracujícího průmyslu je odpověď jednoduchá. Bude se spalovat dřevní odpad, který jsme vyprodukovali a máme jej k dispozici. U biomasy jsou totiž jedním z rozhodujících složek její ceny náklady na dopravu a jestliže ty odpadnou, pak jakýkoliv vlastní dřevní odpad je pro spalování finančně výhodnější než odpad nakupovaný a dovážený. Jen je třeba si vybrat vhodné technologické zařízení schopné spalovat i méně kvalitní a vlhké palivo. Co ale poradit investorům, kteří musí počítat s nákupem veškerého paliva? Část z nich je přesvědčena, že nejvýhodnější je spalování pelet, protože jsou dobře manipulovatelné, mají vysokou výhřevnost a jejich skladování nevyžaduje příliš velké prostory. Ve svém názoru jsou utvrzováni skutečností, že většina pelet vyrobených v ČR se vyváží převážně do Rakouska a Německa, a z toho může plynout závěr, že když to funguje tam, musí to fungovat i u nás. S tím se dá ale souhlasit jen do určité míry. Pelety jsou jistě zajímavé pro malé kotle do výkonu cca 100 kW s předpokladem, že provozovateli jde v první řadě o komfort a automatiku vytápění i na úkor vyšších provozních nákladů. Tak to skutečně funguje u našich jižních sousedů, kde je trh s biopalivy pro malé i velké spotřebitele již stabilizovaný a nedají se očekávat zásadní cenové otřesy. Jinak je tomu v ČR, kde se tento trh začíná teprve vytvářet a cenová hladina je silně rozhoupaná bez možnosti spolehlivé prognózy pro delší časové období. Dnes u nás vstupují do hry výrobci nabízející pelety typu Ekover zhotovené z odpadů zemědělské produkce, jako kupř. seno, otruby, plevy, sláma, a některé další. Takové pelety jsou nabízeny za příznivou prakticky poloviční cenu pelet ze dřeva. Je velkou otázkou, zda se současný cenový rozdíl podaří udržet i v budoucnu. V té souvislosti je třeba také zmínit, že podle našich znalostí zatím chybí výsledky dlouhodobých zkoušek s tímto palivem týkající se negativního ovlivnění životnosti a provozuschopnosti kotlů vyšších výkonů. Na problematiku spalování pelet je třeba se podívat i z opačného zorného úhlu. Dosavadní zkušenosti hovoří o tom, že spalování pelet se u větších kotlů (nad 1 MW) prakticky nepoužívá, a to z několika důvodů. Cena méně kvalitního dřevního odpadu zůstává oproti i nejlevnější ceně pelet stále významně nižší, a tak kdo má možnost výběru, pelety nespaluje. Pravda je, že při spalování vlhkého dřevního odpadu je jeho spotřeba oproti peletám na jednotku vyrobeného tepla vyšší, ale jak ukazuje uvedený příklad, vzájemnou relaci cen to v žádném případě významně neovlivní. Nezanedbatelnou část investičních nákladů tvoří v případě používání pelet jejich skladování, manipulace a doprava do kotle. Pelety mají tendenci k nasákavosti, proto musí být uskladněny v uzavřeném prostoru aby nedocházelo k jejich destrukci. Jako nejvhodnější se pro tento účel zdají být ocelová sila s dostatečnou kapacitou a na ně navazující doprava paliva do sil i do kotle. Tento dopravně skladovací uzel může u větších kotlů dosahovat částky až několika milionů Kč. Na rozdíl od pelet je skladování a manipulace s nekvalitním dřevním odpadem daleko jednodušší. Zmíněný typ odpadu (kůra, štěpky, odřezky, a pod.) může být skladován volně na vhodné ploše u kotelny, a proto i manipulace s ním je velmi jednoduchá a nenáročná. Obvykle je schopen všechny potřebné činnosti pokrýt jeden mobilní nakladač odpovídající velikosti. Takže když finanční prostředky ušetřené za výstavbu skladového hospodářství a manipulaci s peletami přesuneme do nákupu dražšího ale univerzálního kotle schopného spalovat nejrůznější druhy biomasy, můžeme počítat s poměrně významnou úsporou provozních nákladů za nákup paliva. To se pokusíme demonstrovat na velmi jednoduchém srovnání nákladů na nákup pelet a zmíněného nekvalitního odpadu pro hypotetický kotel o výkonu 1 MW. Pro přehlednost předpokládáme, že oba typy kotlů budou trvale v provozu na maximální výkon po dobu šesti měsíců v roce. I když tabulka uvádí pouze orientační hodnoty, vyplývá z ní jednoznačně, že univerzální kotle schopné spalovat i méně hodnotné biopalivo, jsou z hlediska provozních nákladů a vlastně i celkové efektivnosti vybudované investice výhodnější než kotle na pelety. Ing. Pavel Šubec