Na přelomu roku obdrželi němečtí provozovatelé přenosových soustav 650 žádostí o připojení velkých bateriových úložišť s celkovým výkonem 226 GW. To je 130× více než výkon všech na přelomu roku provozovaných úložišť. Minimálně dalších 100 GW úložišť žádá o připojení do distribučních soustav. Informaci přinesl na analýzy žádostí a výzkumu mezi distributory zaměřený odborný časopis PV Magazine.
Německo zjevně pluje na vlně zájmu o velké baterie. Velká část podaných žádostí o jejich připojení navíc pochází z posledních několika měsíců. Ještě před čtvrt rokem totiž měly zažádáno o připojení projekty s instalovaným výkonem zhruba 161 GW, nyní jich je o cca 40 % více. Za boomem síťových úložišť stojí především klesající ceny baterií a rostoucí výkyvy v cenách elektřiny, které jsou způsobeny rychle rostoucím podílem obnovitelných zdrojů energie.
Výrazný skok
Podle údajů z registru hlavních údajů o trhu bylo na začátku roku v Německu v provozu 262 bateriových úložišť s kapacitou přesahující 1 MW a celkovým výkonem přibližně 1,75 GW. V registru Spolkové agentury pro sítě je navíc evidováno dalších 287 větších projektů skladování energie ve fázi plánování s celkovým výkonem téměř 2,4 GW. Stávající 4 GW tedy nejspíše představují jen zárodek „bateriové cunami“, o níž se v oboru již nějakou dobu hovoří. V následujících letech se očekává výrazný nárůst počtu velkých bateriových úložišť. Jaká bude jejich výsledná kapacita například na začátku příští zimní sezóny, je ovšem těžké posoudit. Jisté je, že ne všechny projekty budou realizovány, i když již mají podány žádosti o připojení k síti. Podle provozovatelů přenosových soustav je „většina žádostí ve velmi rané fázi“. Jako rok uvedení do provozu pro úložiště je v žádostech převážně uveden údaj před rokem 2030, u některých dokonce již v letech 2025—2027. Najdou se také investoři, kteří podávají několik žádostí o připojení k síti pro v podstatě totožný projekt. Vzhledem k tomu, že povolení jsou přidělována podle zásady „kdo dřív přijde, ten dřív mele“, dává smysl, že tak chtějí zvýšit šance na schválení svého záměru. Zároveň není jasné, jaká bude situace na trhu s bateriemi, například i kvůli stále hrozící mezinárodní obchodní válce. Existuje tedy řada důvodů, proč některé projekty nemusí vzniknout. Zároveň existují i argumenty pro to, proč by mohlo baterií nakonec vzniknout více. Trend rychlého nárůstů žádostí v posledních měsících naznačuje, že zájem je veliký a může ještě pokračovat, či dokonce růst. Situace je navíc nepřehledná i proto, že developeři si mohou zvolit úroveň napětí, ke které bude jejich úložiště připojeno, a rozhodnout se tedy, zda požádají o připojení provozovatele přenosové, nebo distribuční sítě. Zjistit, kolik žádostí se u distributorů v Německu sešlo, jednoduše nelze. Údaje je nutné sesbírat jednotlivě. Časopis PV Magazine oslovil několik větších provozovatelů distribučních sítí s dotazem na počet žádostí o připojení velkých systémů bateriového skladování (nad 1 MW). Ale těch je mnoho a údaje nezískal ode všech. Podle získaných údajů se objevily žádosti o více než 2 000 projektů s celkovou kapacitou přes 100 GW. Nejméně 700 žádostí se týkalo projektů s maximálním výkonem 100—150 MW, většina jich byla v rozmezí výkonu 50—100 MW.
Pokles cen
V sektoru skladování elektřiny, tedy primárně výroby baterií, došlo v roce 2024 k zajímavému vývoji na straně nabídky i cen. Objevily se dokonce dosti překvapivé informace o poklesu ceny některých v Číně vyrobených bateriových systémů pod 50 USD/kWh (šlo o systémy s kapacitou na cca 2 hodiny maximálního výkonu). Výrobní kapacita na baterie jen v Číně dosáhla na konci roku 2023 2,2 TWh ročně. To je zhruba dvojnásobek celosvětové poptávky, kterou pro rok 2024 analytická společnost BloombergNEF (BNEF) odhadovala na 1,2 TWh. Rychlý nárůst kapacity by mohl být dalším důkazem toho, že čínská vláda počítá s podporou výrobního sektoru, a to především strategických oborů, jako jsou fotovoltaika či právě výroba baterií. Ale nadbytek kapacity v tomto případě asi nebude pro čínské výrobce dlouhodobým problémem, klesající ceny totiž stimulují poptávku. Společnost BNEF uvedla, že ceny kompletních systémů „na klíč“ se oproti roku 2023 snížily o 43 %. Trh se stacionárními úložišti přitom měl zhruba 60% narůst. Mezi hlavní trendy v oblasti velkokapacitních úložišť patřilo zvýšení měrné kapacity. Jinak řečeno proto, že výrobci inovovali, aby jejich výrobky o standardizované velikosti přepravního kontejneru dokázaly pojmout více energie. Přechod na články s kapacitou 300 Ah, a tedy i kontejnerová úložiště s kapacitou 5 MWh či více proběhl podle analytiků rychleji, než se očekávalo. Výrazný nárůst zaznamenaly v celosvětovém měřítku také instalace menších baterií, nejčastěji spolu s kapacitami pro výrobu elektřiny ze slunečního záření. Podniky v celé řadě zemí světa obnovitelné zdroje ve spojení s úložišti chápou jako „pojistku“ proti vysokým cenám energie.
Český případ
V Česku se zatím podobný boom nekoná — a minimálně ještě několik měsíců ho nelze očekávat. Zapracování tzv. zimního balíčku evropské energetické legislativy do českého práva trvá Česku od roku 2019 a ještě není zcela dokončeno. Na konci roku 2024 však byla schválena novela energetického zákona, která konečně uzákonila ukládání energie do úložišť, která nejsou připojena přímo ke klasickému zdroji elektřiny (konkrétně točivému zdroji). České otálení s legislativou umožňující provozovat velkokapacitní baterie se tedy snad chýlí ke konci. Aby existovala kompletní pravidla pro provoz akumulace, musí ale především Energetický regulační úřad a Ministerstvo průmyslu a obchodu upravit podzákonné předpisy. Ty popíšou, jak velkokapacitní baterie připojit k síti, jak měřit a počítat elektřinu vrácenou zpět do sítě a také jaký mají tyto údaje dopad do účtování regulované složky ceny elektřiny pro nabíjení baterie ze sítě. Hlavně poslední otázka je pro maximální využití baterií ke stabilizaci elektrizační soustavy klíčová, protože jim umožní v ekonomicky životaschopném modelu optimalizovat množství elektřiny v soustavě. Pokud vše půjde podle plánu, mohla by v létě existovat jednoznačná pravidla pro připojení baterií k síti. Každopádně vzhledem k délce těchto procesů je vhodné zahájit jednání s provozovatelem distribuční soustavy už dříve. Zájemci o podnikání v oboru akumulace elektřiny také budou moci žádat Energetický regulační úřad o licenci, tedy oprávnění k podnikání v energetice. Licenci nebudou potřebovat provozovatelé akumulace do instalovaného elektrického výkonu 100 kW a pak ti, kteří budou akumulaci provozovat jako výrobci elektřiny spolu s podobně výkonově dimenzovanou výrobnou. Po dvouměsíčním přípravném období pak nabydou účinnosti zbývající pravidla pro provoz akumulace a pro vyhodnocování údajů o jejím nabíjení a vybíjení, kterého se do léta 2026, tedy do kompletního provozu Elektroenergetického datového centra, ujmou provozovatelé distribučních soustav. Legislativa by měla počítat se všemi třemi základními provozními modely akumulace. První z nich představuje samostatně připojená akumulace určená k poskytování podpůrných služeb provozovatelům přenosové i distribuční soustavy, k odložení spotřeby elektřiny a k optimalizaci odchylky. Druhý model je provoz akumulace s výrobnou, typicky s obnovitelným zdrojem, kterému pomůže rozložit v čase diagram dodávky elektřiny do soustavy a rozšíří paletu poskytovaných podpůrných služeb. Ve třetím modelu je velkokapacitní akumulace umístěna v odběrném místě průmyslového areálu. Tam má sloužit k uskladnění elektřiny nakoupené na trhu v levných čtvrthodinách na horší časy a opět příležitostně umožní poskytování podpůrných služeb elektrizační soustavě. /jj/
