Německo: uhelné zdroje na indexu

Ještě nedávno platil napohled věčný princip energetického mixu: uhlí a jaderná energie pro základní zatížení, plyn pro vykrytí špiček. Jenže kromě kontroverzní atomové energetiky se v Německu ocitají na černé listině i uhelné zdroje. Může je dlouhodobě nahradit zemní plyn? ptá se deník Handelsblatt. První odmítavé postoje obyvatelstva k uhlí slavily úspěch v sárském Ensdorfu, kde se už třicet let vyráběl proud z místního kvalitního kamenného uhlí. Loni na podzim však místní zamítli plán energetického koncernu RWE vybudovat nový blok o výkonu 1600 megawattů. Další pokračování má tento příběh v Hamburku. Po únorových volbách do městského zastupitelstva (má postavení jako parlamenty dalších patnácti německých spolkových zemí) tam vznikla do té doby těžko představitelná koalice křesťanských demokratů (CDU), kteří programově prosazují tradiční energetický mix zahrnující uhlí i atom, a Zelených, jež tento pohled zásadně odmítají. Na oltář městské vlády položily obě strany uhelnou elektrárnu ve čtvrti Moorburg, kterou buduje společnost Vattenfall. Zelení tvrdí, že místo ní by se měla postavit plynová. Takový postup prosazují ostatně v celém Německu. Čistý, ale příliš drahý Využívat zemní plyn pro zdroje fungující v základním pásmu není zatím hospodárné. Základní zdroje mohou sice stát trochu více, avšak potřebují palivo za dostatečně nízkou cenu, aby se vyplatily. „Doposud byly uhelné elektrárny vždy investičně nákladnější, v provozu však výhodnější než zemní plyn,“ konstatuje šéf Ústavu pro energetické hospodářství kolínské univerzity Dietmar Lindenberger. Jeden kilowatt výkonu stojí v případě uhelného zdroje 1700 eur, u plynového jen 500 eur – k čemuž je třeba připočítat na každý kilowatt 300 až 400 eur za dlouhodobé servisní služby. Jenže expert společnosti RWE Hans-Wilhelm Schiffer dodává, že náklady na plyn jsou dvakrát větší než na uhlí. Doposud také neexistuje projekt plynové elektrárny o výkonu moorgburgské, tedy 1600 MW. Poradenská firma Energo vypracovala na objednávku kielské elektrárenské společnosti prognózy pro nejvhodnější zdroje, které by, podobně jako moorgburgský, dodávaly kromě proudu i teplo. Technicky a ekonomicky vyšel nejlépe 800megawattový blok, kdežto plynové zdroje vykazovaly „nulovou nebo nejvýše naprosto nedostatečnou rentabilitu“. Ve hře je řada nez námých Vedle zásadních kalkulací s cenami paliva hrají neméně závažnou roli také geopolitické okolnosti jeho dodávek. Ve hře je řada neznámých a odhadovat budoucí vývoj připomíná věštění z křišťálové koule, podotýkají odborníci oslovení Handelsblattem. V únoru se zemní plyn dovážel v přepočtu na tunu měrného paliva za 198 eur, kdežto černé uhlí stálo jen 91 eur. Prudký vzestup cen začal v roce 2004, od té doby zdražil plyn o 89 a černé uhlí o 65 procent. Kartami mohou důkladně zamíchat ještě emisní povolenky, jejichž cena představuje mnohem větší neznámou. Nové uhelné zdroje RWE, jako například 1600megawattový blok ve vestfálském Hammu, dosahují účinnosti až 46 procent, takže při stejné výrobě jako ve stávajících elektrárnách s 33procentní vypustí za rok o 2,5 milionu tun CO2 méně. Koncern E.ON už projektuje vícezdroj s více než 50procentní účinností, což je však stále méně než u plynových bloků. Uhelná elektrárna s jímáním oxidu uhličitého, která by vyřešila povolenkový, a tedy ekologický problém těchto zdrojů, se zatím nachází v oblasti snů. Zda se vůbec vyplatí, je ve hvězdách, připomíná Handelsblatt. (kp)