Německo odpojilo ke konci roku 2021 tři ze svých posledních šesti jaderných elektráren. Jde o jeden ze zásadních kroků v rámci německé „Energiewende“, která zahrnuje odchod od jaderné energie a přechod primárně k obnovitelným zdrojům. Reaktory Brokdorf, Grohnde a Gundremmingen C, provozované energetickými společnostmi E.ON a RWE, byly v pátek 31. prosince pozdě večer po třech a půl desetiletích provozu odstaveny. Společnost Preussen Elektra, která provozuje elektrárny Brokdorf a Grohnde, v následném sobotním prohlášení uvedla, že obě byly odstaveny krátce před páteční půlnocí. Společnost RWE uvedla, že elektrárna Gundremmingen C rovněž zastavila výrobu v pátek večer. Generální ředitel společnosti PreussenElektra Guido Knott poděkoval zaměstnancům za jejich nasazení v oblasti bezpečnosti: „Již desítky let rozhodujícím způsobem přispíváme k bezpečným, ke klimatu šetrným a spolehlivým dodávkám elektřiny v Německu.“ Poslední tři jaderné elektrárny — Isar 2, Emsland a Neckarwestheim II — budou vypnuty do konce roku 2022. Německo tak celkem přijde o zdroje elektřiny ročně vyrábějící zhruba tolik elektrického proudu, kolik spotřebuje česká ekonomika. Roční výroba vyřazovaných jaderných provozů byla v posledních letech cca 76 TWh elektrické energie. Česko v mírně podprůměrném pandemickém roce 2020 spotřebovalo zhruba 71 TWh elektřiny. Vyřazení energie je pro největší evropskou ekonomiku nezvratným krokem i v době, kdy čelí ambiciózním klimatickým cílům a rostoucím cenám elektřiny. Podle předběžných údajů se šest jaderných elektráren v roce 2021 podílelo na výrobě elektřiny v Německu přibližně 12 %. Podíl obnovitelné energie činil téměř 41 %, uhlí vyrábělo necelých 28 % a plyn přibližně 15 %. Německo usiluje o to, aby obnovitelné zdroje do roku 2030 pokryly 80 % poptávky po elektřině, a to rozšířením infrastruktury pro větrnou a solární energii.
Němci (částečně) mění názor Odmítavý postoj k jaderné energetice byl dlouhou dobu neochvějným axiomem německé politiky. Všechny velké německé strany v minulosti rozhodnutí o ukončení provozu podporovaly, a žádná z nich před volbami neprojevila jasnou vůli ho nějak měnit. Výjimkou byla Alternativa pro Německo (AfD), která se ovšem jinými svými postoji jasně profilovala jako strana „outsiderská“, která v dohledné době nebude mít na německou politiku žádný přímý vliv (byť samozřejmě její existence samotná podobu německé politiky ovlivňuje).) Postoj německé veřejnosti k „jádru“ ovšem zřejmě obměkčil nárůst cen energií na podzim letošního roku. Na začátku listopadu byl zveřejněn výsledek průzkumu, který provedla britská mezinárodní společnost You- Gov zabývající se výzkumem veřejného mínění a analýzou dat. Polovina dotázaných si podle průzkumu myslí, že plánované odstavení jaderných elektráren by mělo být „definitivně“ nebo „spíše“ odvoláno. Autoři průzkumu se také ptali na výstavbu nových reaktorů v případě, že by ta znamenala levnější a účinnější snížení emisí oxidu uhličitého. Výstavbu by v takovém případě uvítalo 44 % dotázaných a 42 % by ji odmítlo. Na druhé názorové straně bylo v průzkumu 36 % dotazovaných, kteří uváděli, že by plán ukončit provoz německých reaktorů do konce roku 2022 měl zůstat v platnosti a 14 % respondentů na tuto otázku neodpovědělo. Výzkum byl reprezentativní a zúčastnilo se jej 2 074 lidí. Zatím se ovšem nezdá, že by posun v názorech německé veřejnosti, jehož existenci výsledek průzkumu naznačuje, nějak významně ovlivnil německou energetickou politiku. Řada členů nové federální vlády dává najevo nespokojenost s tím, že nová taxonomie Evropské komise zahrnuje i možnost budování jaderných elektráren, byť pouze do roku 2045. Německá vláda se rozhodla urychlit postupný ústup od jaderné energie po havárii japonského reaktoru ve Fukušimě v roce 2011, kdy zemětřesení a tsunami zničily pobřežní elektrárnu při nejhorší jaderné katastrofě na světě od Černobylu v roce 1986. Při níž ovšem na rozdíl od té černobylské nepřišel nikdo o život v přímém důsledku kontaktu s radioaktivním materiálem, dodejme. Lidské oběti přímo na elektrárně měla na svědomí vlna tsunami. /jj/
