Německo ročně spotřebuje 2 500 TWh energie. Ve větrných a solárních elektrárnách ale vyrobí za rok jen 180 TWh, což pokrývá sotva 7 % spotřeby. Mezi těmito dvěma čísly je obrovská propast, píše v deníku Handelsblatt komentátor Klaus Stratmann, který se v tomto největším německém listě zaměřeném na ekonomiku věnuje energetice už od roku 2005. Německo má také problém s plněním svých klimatických závazků. Produkce CO2 nejen neklesá, ale naopak roste. Země v současné době zaostává za svými závazky ke snižování emisí do roku 2020 o více než 13 % a tento trend bude podle nedávné studie mezinárodní poradenské společnosti McKinsey dále posilovat. Do značné míry je to důsledek rozhodnutí německé vlády odstavit do roku 2022 všechny jaderné elektrárny. Letos na začátku roku padlo i rozhodnutí zavřít nejpozději v roce 2038 poslední uhelnou elektrárnu. Jak tedy vyplnit propast mezi spotřebou a možnostmi obnovitelných zdrojů? ptá se komentátor. Je nepochybné, že podíl větru a slunce bude nadále růst a v první polovině roku 2019 bylo z obnovitelných zdrojů v Německu vyrobeno výrazně více než 40 % elektřiny. To je obrovský úspěch. Ale týká se to jen výroby elektřiny. Všechna ostatní energeticky náročná odvětví – doprava, budovy, průmysl a zemědělství – ve využívání obnovitelných zdrojů energie zaostávají. Ale ani odvětví elektřiny nebude v dohledné budoucnosti zásobováno výhradně obnovitelnými zdroji. I když zvýšíte instalovanou kapacitu větrných turbín a fotovoltaických systémů na nejvyšší akceptační limity, zůstanou chvíle, ve kterých nebude foukat vítr ani svítit slunce, říká Stratmann. Potenciály biomasy a vody jsou považovány za vyčerpané – také z politických důvodů. Takže období, kdy fotovoltaika a vítr prakticky nevyrábějí a která někdy trvají i dva týdny a vyskytují se pravidelně každý rok, nelze překlenout pomocí uložené elektřiny z větrných a slunečných dnů. Myšlenka, že v takových fázích lze využít stávající přečerpávací elektrárny, je také zavádějící. Jejich současná kapacita ve skutečnosti nestačí ani na překlenutí jedné „temné hodiny“, píše Handelsblatt. Německo se nemůže spolehnout ani na budované propojení s téměř nekonečnou norskou kapacitou vodních elektráren. Norové většinu času potřebují elektřinu pro sebe a přebytky draze prodávají jen v době špičkové poptávky. Naivní je podle německého energetického komentátora i představa, že se země může v krásném novém energetickém světě, který si naplánovala, spolehnout na baterie elektrických automobilů. Podle hrubého odhadu by jeden milion e-automobilů s napůl nabitou baterií připojených k celostátní síti dokázal pokrývat německou spotřebu asi 20 minut. Ani velká bateriová úložiště, která se nyní rychle budují, aby vyrovnávala kolísání v síti způsobená především nestabilními větrnými a solárními elektrárnami, nebudou schopná dodávat energii Německu dny nebo týdny. Hejl Servis
