Dostavba plynovodu Nord Stream 2, která se před několika lety zdála již v podstatě hotovou záležitostí (stačilo „položit trubky“), se nadále zamotává. A to přesto, že je téměř kompletně hotový, chybí totiž už jen zhruba 160 km potrubí z více než 1 200 km celkové délky. Stavba ovšem stále stojí poté, co americké sankce vyhnaly na konci loňského roku z projektu švýcarsko-nizozemskou společnost Allseas Group, která měla na starosti samotné pokládání vedení.
Rusko v lednu uvedlo, že problém vyřeší vlastními silami. Do Baltu měla připlout loď Akademik Čerskij, kterou ruská plynárenská společnost Gazprom koupila v roce 2016. Loď ale zřejmě ještě procházela drobnými úpravami, a především se musela přesunout do evropských vod z přístavu Nachodka v Japonském moři. V květnu byla loď na Baltu, ovšem do práce se nepustila. Podle všeho musí projít ještě dalšími úpravami, než bude plnit nároky dánské legislativy. Právě v dánských vodách leží poslední zbývající část plynovodu.
Spojené státy zatím stupňují svůj tlak Američtí zákonodárci své úsilí zastavit výstavbu plynovodu ještě vystupňovali. Pohrozili, že sankce rozšíří na další společnosti zapojené do pokládky konečného segmentu plynovodu, včetně poskytovatelů služeb a pojišťoven a německého přístavu Mukran, který je aktuálně výchozím bodem pro aktivity spojené s dokončením projektu. Američtí senátoři zaslali v polovině srpna přístavu dopis, který má sloužit jako „formální právní upozornění“, že podporou projektu plynovodu Nord Stream 2 riskuje vedení přístavu a jeho provozovatel, společnost Fährhafen Sassnitz, zavedení „zdrcujících právních a ekonomických sankcí, které bude americká vláda nucena uvalit“. „Tyto sankce zahrnují potenciálně fatální opatření, která odříznou Fährhafen Sassnitz od USA, komerčně a finančně. Jediným odpovědným postupem je, aby Fährhafen Sassnitz využil smluvní možnosti, které má k dispozici k ukončení těchto činností,“ stojí v dopise. Němečtí politici zatím snahu tvrdě odsuzují a stojí za dokončením plynovodu. „Sankce, které americká vláda uvaluje vůči těm, kdo se podílejí na projektu Nord Stream 2, ať už jako dodavatel, subdodavatel, nebo poskytovatel finančních služeb, jsou nepřijatelná a porušují mezinárodní pravidla,“ uvedl ministr energetiky Meklenburska-Předního Pomořanska Christian Pegel. I kancléřka Angela Merkelová nabádá Rusko k dokončení výstavby plynovodu Nord Stream 2, navzdory hrozbám amerických sankcí. Plynovod, který má do Německa dopravovat ruský plyn, je trnem v oku USA, které se snaží hrozbami zpřísnění uvalených sankcí zamezit jeho dokončení. „Náš názor je, že Nord Stream 2 by měl být dokončen. Je to projekt řízený komerčními aktéry v Rusku a Evropě,“ řekla Merkelová novinářům. Na postoji německých politiků nic nemění ani zpráva potvrzující otravu ruského opozičního vůdce Alexandra Navalného některým typem novičoku. Tedy nervové látky, která vznikla v laboratořích bývalého Sovětského svazu a kterou již několikrát ruské tajné složky podle všeho použily k likvidaci nepohodlných osob – a to i na půdě Evropské unie. Nord Stream 2 je nepochybně součástí ruské snahy omezit svou závislost na tranzitních zemích, jako je Ukrajina, a dosáhnout evropských trhů přímo. V podstatě podobný cíl má i nedávno spuštěný plynovod Turkstream, který rovněž obchází Ukrajinu a přes Černé moře a turecké území míří k balkánským zákazníkům. Pro Německo představuje nový plynovod také určitou geopolitickou kartu. Přímo si zaváže Rusko, pro které bude významným zdrojem příjmu, navíc vymaní svou energetickou politiku z vlivu zemí, jako je právě Ukrajina či také Polsko. A Nord Stream 2 má být vydatným zdrojem čistšího, a zároveň levného paliva, s jehož pomocí se chce odpoutat od závislosti na uhlí a přejít k nízkouhelné energetice. Což je cíl, který se nedaří naplnit zcela podle slibů a plánů německé vlády.
Žádný velký úspěch Podle nejnovější zprávy německé vlády byla klimatická opatření zavedená v rámci roku 2014 přijatého Akčního programu pro ochranu klimatu 2020 méně účinná, než se předpokládalo. Obecně dle zprávy jednotlivá opatření zafungovala a přispěla ke snižování emisí. Jejich účinek je ovšem menší, než se čekalo. Celkově vedla k redukci emisí o přibližně 37,5 až 48 milionů tun ekvivalentu CO2. Podle projekcí z roku 2014 měla být ovšem efektivita plánu mezi 62 a 78 miliony tun ekvivalentu CO2. Německo na začátku roku 2020 nebylo na správné cestě, aby snížilo do jeho konce emise skleníkových plynů o 40 % oproti hodnotám z roku 1990, jak si vláda kladla za cíl. V roce 2019 došlo k meziročnímu poklesu emisí o 6,2 %, což je nejvýraznější snížení za celou dobu účinnosti Akčního programu. Celkově tedy Německo vyprodukovalo za rok 805 milionů tun ekvivalentu CO2, což je proti roku 1990 pokles o 35,7 %. Za poslední tři roky pak emise klesly v absolutních číslech o 104 milionů tun ekvivalentu CO2. To je více než dohromady za předchozích deset let. „Naštěstí“ pro tento ukazatel ovšem přišla pandemie způsobená virem SARS-CoV-2 a je možné, že cíl bude splněn. Německo především s jejím přispěním během první poloviny roku 2020 zaznamenalo rekordní pokles produkce elektřiny z uhlí. Částečně to bylo způsobeno sníženou poptávkou po elektřině a částečně bylo uhlí nahrazeno obnovitelnými zdroji, kterým přála mimořádně větrná zima. Dalším cílem, který si Německá vláda stanovila, je omezení emisí o 55 % do roku 2030, přičemž toto podporuje i na celoevropské úrovni. Jedná se ovšem o nezávazná politická prohlášení. Závazné cíle jsou obsaženy v zákoně o ochraně klimatu, kde byl pro rok 2020 požadován pokles pouze o 35 %. /jj/
