Německá stanice v Antarktidě – mistrovský kousek inženýrského umění

Nová německá stanice v Antarktidě Neumayer III je vskutku unikátní. Středisko badatelů, jehož stavba si vyžádala 39 mil. eur, má po desetiletí odolávat enormním silám antarktického ledu; 16 hydraulických podpěr zajišťuje stabilitu stavby nad ledovým příkrovem. O dokončení této mimořádné a ojedinělé stavby informoval internetový deník Welt Online. Dvě stě metrů tlustý ledový pancíř přiléhající k pevninskému šelfu plave na mořském ledu. Deska pomalu pluje od okraje Antarktidy směrem na sever. Navíc se zde výška sněhu ročně zvyšuje o 1 m. Konstruktéři stanice Neumayer III, která má hmotnost 2300 t, řešili zvláštní problémy: „Našim úkolem bylo vzájemně propojit pohyblivost a stabilitu,“ sděluje šéf projektu Saad El Naggar z Institutu Alfreda Wagenera z Bremerhaven (AWI), který se věnuje výzkumu polární krajiny a moří. Výsledkem je hydraulická vysokozdvižná platforma s podpěrami, novinka v historii německých polárních stanic. První konstrukce stanice Georg von Neumayer (1981) a druhé stanice Neumayer II z roku 1992 byly zabudovány do sněhu. Ocelové roury zavalené masami sněhu se však pomalu jejích pohybem a tlakem deformovaly. Nová stanice má enormním silám sněhu a ledu odolávat déle než její předchůdkyně, nejméně 25 až 30 let. I když je také „postavena v ledu“, tvrdí šéf logistiky AWI Hartwig Gernand, „dokáže tím, že stojí na podpěrách odolávat tlaku působeného ledem. Šestnáct pohyblivých hydraulických podpěr jistí obývací prostory i laboratoře tak, že se každoročně zvednou nad rostoucí sněhový příkrov. Georg von neumayer byl mecenášem výzkumu jižního pólu Zhruba 7 měsíců čistého času trvalo stavbařům dokončení díla. První dodávky 3500 t materiálů byly koncem roku 2007 přepraveny nákladní lodí, ale během antarktické zimy následovala od března do prosince přestávka. Výzkumná stanice za 39 mil. eur je již třetí stanicí, kterou AWI Bremerhaven celoročně provozuje na šelfovém ledě Elkström; nese rovněž jméno Georga von Neumayera (1826-1909), mecenáše německého výzkumu Jižního pólu. Badatelé budou moci v budoucnu žít a pracovat na ploše 1850 m2 při pokojové teplotě 20 oC. Společně se skladovými prostorami, které leží pod povrchem ledu a garážemi, zaujímá celková užitková plocha 4500 m2. Na stanici Neumayer III může 9 badatelů a techniků celoročně žít a pracovat. V létě může stanice pojmout i několik desítek lidí, kteří přijedou na pár týdnů. Jejich přepravu umožňuje již několik let vzdušný most z jihoafrického Kapského města přes ruské, norské nebo jihoafrické stanice až ke stanici Neumayer III. Když letní expedice odjedou, zůstane na místě devět otužilců, kteří zajistí provoz vědeckých observatoří. Jinak než na dřívějších stanicích, které byly určitou obdobou ponorek, budou nyní lidé obklopeni světlem. „Z psychického hlediska jde o obrovskou výhodu, která pozitivně ovlivňuje náladu,“ tvrdí polární badatel a náměstek ředitele AWI prof. Heinrich Miller. Více týdnů je ale úplná tma, to když se slunce nepřehoupne přes horizont. Solární technika se sice na stanici Neumayer III využívá omezeně také, ale v zimě je bez šancí. Speciální větrné zařízení dodává proud, jeho výkon je ovšem závislý na síle větru. Na základě dřívějších zkušeností využívá nová německá stanice dieselové agregáty. Odpadní teplo slouží na topení, roztávání ledu a teplou vodu. Nová belgická stanice v Antarktidě je podle názoru německých vědců nesrovnatelná ze stanicí Neumayer III. „Belgická stanice je obydlena pouze v létě a posléze v ní působí pouze několik lidí na rozdíl od německé stanice; na Neumayeru III může navíc v létě pobývat až 30 badatelů a observatoře jsou nepřetržitě v provozu,“ dodává Miller. Dlouhodobá měření jsou z vědeckého hlediska totiž nezbytná. Od startu první stanice Neumayer I počátkem 80. let se dařilo kromě jiného zaznamenávat také světová epicentra zemětřesení. Dalším přínosem bylo kontinuální sledování počasí, které poskytlo obsáhlou řadu údajů o celosvětovém rozpadu ozonové vrstvy. Když v březnu spolková ministryně výzkumu Annette Schawan slavnostně zahájila ve vzdáleném Berlíně provoz stanice, nejsou sice ještě laboratoře zcela zařízeny, ale i místní posádka si připila na zdar celého projektu.