Na začátku března v Německu proběhlo další kolo aukcí na výstavbu velkých fotovoltaických elektráren a přineslo nepříjemné překvapení. Německý síťový regulátor BNetzA nabídl do soutěže 500 MW výkonu. Zájem byl značný, úřad dostal 163 nabídek o celkovém výkonu 869,1 MW; s cenami to bylo horší. Vysoutěžené ceny úspěšných projektů se podle regulátora pohybovaly od 39 do 84 EUR/MWh, jejich vážený průměr dosáhl 65,9 EUR/MWh. To je významný nárůst proti minulému kolu, kdy vážený průměr cen činil 48 EUR/MWh, tedy o více než třetinu míň. Soutěžené ceny rostou i u větrných elektráren, za rok stouply o více než polovinu. Růst soutěžených cen netrápí pouze aukce pro fotovoltaické elektrárny. V prvním letošním kole aukcí pro výstavbu větrných elektráren se vysoutěžené ceny pohybovaly v rozsahu od 52,4 do 62 EUR/MWh, jejich vážený průměr dosáhl 61,1 EUR/MWh. V roce 2017 se přitom soutěžily ceny i pod hranicí 40 EUR/MWh. Proč? Kanibalové Ceny komponentů přitom v posledních dvou letech nadále klesají, a to jak ve fotovoltaice, tak i větru. Problémem v současné době bude mnohem spíše nasycenost trhu s elektřinou a příliš velká konkurence mezi OZE výrobnami. V Německu, které se začátkem 21. století zahájilo tzv. Energiewende, tedy „energetickou změnu“, pokryly v roce 2018 větrné zdroje 20,3 % a fotovoltaické 7,7 % výroby elektřiny. To ovšem zdaleka nevystihuje situaci. Celkový výkon větrných a fotovoltaických zdrojů je takový, že za ideálních podmínek by dokázaly pokrýt spotřebu celé německé energetiky. Jinak řečeno, přebytek výkonů je už nyní ohromný, ale v praxi stále nestačí. V době, kdy OZE vyrábějí, vyrábějí opravdu hodně. Skutečná tržní cena elektřiny z OZE je tak nízká proto, že vyrábějí jen v době přebytku. Tato „kanibalizace“ dnes znamená, že skutečná hodnota OZE výroben je zhruba poloviční proti papírové, protože jejich majitelé musejí počítat s tím, že budou elektřinu prodávat za výrazně nižší ceny, než je obvyklé u jiných zdrojů. Celá situace vede také k dobře známému vzestupu výše poplatků spojených s dodávkami elektřiny. Německo má nejvyšší cenu elektřiny pro velkoodběratele v Evropské unii (v loňském roce v průměru cca 3,50 Kč proti cca 1,70 v ČR, obojí bez DPH) a druhé nejvyšší ceny pro domácnosti (cca 7 Kč za kWh, v ČR cca 4 Kč/kWh). Větší část německé ceny přitom tvoří daně a poplatky, včetně poplatku za obnovitelné zdroje. To má pro cíle německé Energiewende další nepříjemný dopad: uživatelé mají podstatně menší motivaci přecházet od fosilních paliv například pro vytápění k čistší elektřině. I přesto je nutné dodat, že prozatím se cíle Energiewende v řadě ohledů dařilo plnit. Podíl německých obnovitelných zdrojů (včetně vodních elektráren, jejichž podíl ovšem kvůli suchu činil jen 3,2 %) dosáhl v loňském roce historických 40 %. Poprvé tak překonaly uhlí, které pokrylo zhruba 39 % spotřeby. Zlevňování OZE i růst jejich podílu probíhá v podstatě předpokládaným tempem. Jak ovšem naznačují i ceny z aukcí, to nemusí trvat věčně. Ještě horší jsou přitom výsledky z hlediska emisí skleníkových plynů. Německé emise CO2 mezi lety 2000 a 2017 klesly pouze o desetinu. Přitom v roce 2000 obnovitelné zdroje (bez vodních elektráren) vyrobily pouhopouhá 2 % z celkové výroby. Důvod je jasný: záložní zdroje v Německu tvoří z velké části elektrárny uhelné, které produkují značné množství emisí – a to nejen CO2, ale i těch, které skutečně přímo škodí lidskému zdraví. Dvoustranu připravil: /jj/
