Sláva německého černouhelného
hornictví spěje k definitivnímu
konci. Jako první z osmi zbývajících
dolů končí těžbu šachta Walsum
nedaleko Duisburgu. Útlum
pokračuje, přestože ceny na světových
trzích neustále rostou.
Němečtí havíři se totiž dostávají
do stále komplikovanějších podmínek
a za „černým zlatem“ musejí
jít do hloubek větších než 1600
metrů. Průměrnou cenou 150 eur
za vytěženou tunu pak nemohou ani
v nejmenším konkurovat dodávkám
zejména z Jižní Afriky.
Začátkem roku sice import energetického
uhlí znovu podražil
o pětinu na téměř 94 eur za tunu
měrného paliva a za okamžité (spotové)
obchody se platí dokonce až
140 eur, jenže to nestačí, připomíná
šéf Sdružení dovozců uhlí Wolfgang
Ritschel. Dopady cenového vývoje
pocítili vedle energetiků také oceláři
– dovážený koks zdražuje ještě
rychleji.
Aby se vůbec německé kamenouhelné
hornictví se staletou tradicí
vůbec ještě udrželo, v posledních
desetiletích se rozsáhle dotuje
z veřejných prostředků. Jen loni se
tak vynaložilo téměř 2,1 miliardy
eur, dalších 300 milionů se přidalo
na vlastní útlum a likvidaci starých
ekologických zátěží, připomněl
ekonomický deník Handelsblatt.
Rozhodující část, plných 1,9 miliardy,
poskytuje spolkový rozpočet,
půlmiliardu pak spolková země
Severní Porýní-Vestfálsko.
Letos náklady na útlum díky stoupajícím
světovým cenám klesnou
o více než půl miliardy eur, propočetli
analytici Porýnsko-vestfálského
ústavu pro hospodářský výzkum.
Pokud by současný vývoj pokračoval,
mohla by se těžba opět vyplatit
– přinejmenším koksovatelného
uhlí.
Dohoda o likvidaci uhelného hornictví
předpokládá, že do roku 2012
se kromě zmíněného Walsumu uzavřou
další tři šachty v Porúří a důl
Sársko. Průběh a dopady útlumu se
pak vyhodnotí a pokud světové ceny
dále porostou, mohla by pokračovat
tzv. udržovací těžba ve třech zbývajících
šachtách. Důvod? Omezit
závislost Německa na dovozu uhlí.
Do cílového roku se v každém
případě sníží německá těžba černého
uhlí z dnešních 21 milionů na
12 milionů tun a počet zaměstnanců
šachet z 30 000 na polovinu. Mnozí
odejdou do předčasného důchodu,
další se přesunou na jiné doly. Místo
v jiném odvětví najde jen málokdo,
poznamenává Handelsblatt.
Na podporu německého uhlí se
v posledních dnech vyslovili i Zelení.
Jejich někdejší nejmocnější
muž, svého času ministr zahraničí
Joschka Fischer, požaduje přehodnocení
striktního protiuhelného
stranického kursu. Právě Zelení
totiž inspirují tažení proti jaderným
i uhelným elektrárnám. Likvidace
jaderné energetiky se má podle nich
dovést do konce přesně podle osm
let starého programu, tedy do roku
2021, uhelné bloky by se z emisních
důvodů také neměly stavět.
Fischer vidí východisko v jímání
a podzemním ukládání CO2 vznikajícího
při spalování fosilních paliv.
Po svých stranických přátelích
požaduje více pružnosti v otázce
uhelné energetiky: „Nerealistický
postoj Zelených a ekologických
hnutí by byl velkou chybou,“ připomněl.
Na mysli měl rozsáhlejší aktivity
a nejen snahy o zastavení hamburského
projektu uhelné elektrárny
v Moorburgu či případného partnerství
se soc.-dem. v Hesensku, kde se
dokonce mluví o vybudování čistě
obnovitelné energetiky. (kp)