Nekonečné školné

A na pořadu jednání je opět školné. Někdo je neustále opit myšlenkou, že zavedení poplatku za studium zvýší prestiž škol a zlepší, podstatně, výuku. Při stavu, v jakém je celý vysokoškolský systém v této zemi, vezmeme-li jeho vztah k hlavním odběratelům, tedy průmyslu, zdravotnictví, zemědělství a dalším oborům, k nimž může patřit také státní správa, jejíž úroveň je zvláště v žalostném stavu, je jeho oprava cestou zavedení školného něco jako výměna ventilku u auta s vylitou klikovkou. Navrhovatelé zřejmě vycházejí z představy, že když se neplatí za složení zkoušky, nestojí studium vůbec nic. Je to pravda? Zcela nedávno jsme byli ve Švýcarsku hosty dvou z nejslavnějších technických universit, v Basileji a Curychu. Poplatky za studium v této zemi peněz nejsou téměř žádné, úrovně se dosahuje především vysokým standardem výzkumu a být absolventem techniky v obou městech je prostě terno, o farmacii nemluvě. Studium však stojí hodně. Zde asi ne? Zdá se, že volání po poplatcích je motivováno právě tím, co je vehementně popíráno, dalším ziskem pro university, které si zvykly velmi rychle přeplnit své posluchárny, neb dostávají peníze na provoz především z poplatků na studenta. Jiný systém, například vysoké příspěvky průmyslu či z výzkumu velkých firem, prakticky neznají. Přesto jsou některé vysoké školy v této zemi vybaveny lépe, než si kdo dokáže jen představit! Vysoké školy se chlubí prakticky 90% zaměstnaností svých absolventů. To nic neprokazuje, jen hlad po pracovní síle, což vytvářejí především zahraniční firmy. Čeští studenti se uplatňují i v zahraničí, tedy ti co na to mají, ale takových zájemců je překvapivě málo. Základní problémy vysokých škol nevyřeší poplatky. Jedině konfrontace s praxí je může uzdravit, a tím vytvořit pro studenty ještě více konkurenční prostředí. Naše vysoké školy jsou uzavřeny zahraničí, neboť sem nepůjde učit nikdo ne pro nízký plat (ten, velice slušný, se překvapivě dá zajistit), ale pro nemožnost vědecké práce na vysoké úrovni, na níž by si vysloužil pozornost vědecké obce nebo průmyslu. A proč tomu tak je, to se nikdo neptá? Otázek je více, a debata o školném jen odvádí pozornost od skutečných problémů. Někdo ji účelově řídí a zcela pomíjí například i to, že splácet nějakou půjčku není pro mladého člověka v této zemi vůbec snadné. Musím znovu připomenout, že mladí lékaři jsou nuceni podepisovat smlouvy znějící na 4 h práce při povinnosti plného úvazku, mladí inženýři strojařských oborů nenastupují s platem 39 000 korun, jak tvrdí Statistický úřad, mladí stavaři pracují za otrocké peníze jen aby dostali vlastní oprávnění, což zaměstnavatelé využívají, a byt s rozlohou 50 m2 stojí dnes v místech nazývaných průmyslovými zónami přes 2 mil. korun. Ale nepochybujme, že školné bude nakonec prosazeno nejméně jedním hlasem v Parlamentu, neb si to někdo umanul a říkáme tomu konsistentní politika. A platit se na tomto světě musí, to poznala už i novorozeňata. JAN BALTUS