Nehledě na mohutný rozvoj zejména větrných a fotovoltaických elektráren zůstává v globálním měřítku i nadále největším obnovitelným zdrojem energie voda. Hydroelektrárny, jejichž celková světová instalovaná kapacita dosáhla v loňském roce 1 292 GW, vyrobily rekordních 4 200 TWh proudu, což je největší příspěvek ze skupiny obnovitelných zdrojů. Analýza Mezinárodní energetické agentury (IEA) konstatuje, že vodní energetika má také třetí největší potenciál růstu mezi všemi obnovitelnými zdroji, hned po solární a větrné energii. Podle prognóz IEA se do roku 2024 instalovaná kapacita vodních elektráren zvedne o 158 GW, což představuje desetinu celkového předpokládaného růstu všech obnovitelných zdrojů na světě. Největším současným problémem vodní energetiky, zejména v Evropě a v dalších oblastech s velkou hustotou obyvatel, je nedostatek míst, kde lze vodní elektrárnu postavit. Roli hrají i velké investiční náklady, obrovský zásah do krajiny i ekosystému a také odpor místních lidí, zvláště pokud je nutné jejich přesídlení. Na druhé straně láká investory zejména mizivá uhlíková stopa, nízká koncová cena takto vyrobené elektřiny a flexibilita výroby. S postupující klimatickou změnou mají stále důležitější význam i ochrana před povodněmi a suchem a přínos pro vodní režim v krajině. Přečerpávací vodní elektrárny představují navíc i dosud jedinou možnost, jak uložit v době jejího přebytku elektřinu ve skutečně velkém množství. Světoví hráči Největšího pokroku ve vodní energetice dosáhla v loňském roce Brazílie. Je to především díky projektu Belo Monte na dolním toku řeky Xingu v severní Brazílii. Jeho budování provázely velké protesty domorodců i problémy s ochranou přírody, ale až elektrárna v průběhu letošního roku najede na plný výkon 11,2 MW, stane se druhou největší vodní elektrárnou v Brazílii a čtvrtou největší na světě. Stavba za 11,2 miliardy USD začala v březnu roku 2011 a turbíny v Belo Monte budou zásobovat elektřinou až 60 milionů lidí. Brazílie se tak dostala na druhé místo na světě v instalované kapacitě hydroelektráren. Hranici 100 GW nyní překonávají Čína, Brazílie a USA. Následují Kanada, Japonsko, Indie a Rusko. První evropskou zemí je Norsko s kapacitou 32 GW. Význam vodní energetiky roste i v dalších rychle se rozvíjejících ekonomikách. Indie, která vyrábí 13 % elektřiny ve vodních elektrárnách, loni obnovila práce na projektu Lower Subansiri s výkonem 2 GW. Stavba přehrady na severovýchodě země v provincii Ásám, která měla původně trvat 3,5 roku a stát 2,4 miliardy USD, se v roce 2011 zastavila kvůli protestům a dalším problémům včetně toho, že velké vodní projekty nedosáhnou na štědré státní pobídky. Čína, která je světovým lídrem ve využívání všech obnovitelných zdrojů energie, loni zvýšila jejich kapacitu meziročně o 8 % na celkových 764 GW. Největší podíl z nich ale stále mají vodní elektrárny (355 GW), následované větrníky (198 GW), solárními zdroji (190 GW) a elektrárnami spalujícími biomasu (21 GW). Na konci roku 2018 byla kapacita čínských hydroelektráren 352 GW. S ambiciózními projekty v oblasti vodní energetiky přicházejí i menší země. Vláda Šalamounových ostrovů schválila v prosinci stavbu vodní elektrárny na řece Tina. Zdroj s kapacitou 15 MW sníží až o 70 % závislost ostrovů na importu nafty, pomůže snížit ceny elektřiny a do roku 2025 sníží emise skleníkových plynů dvaapůlkrát více, než byl původní ostrovní cíl. Vodní energetice věří i některé evropské společnosti. Konsorcium vedené francouzskou ENGIE, která má v současnosti pod kontrolou hydroelektrárny o kapacitě 20 GW, kupuje portfolio vodních elektráren v Portugalsku o výkonu 1,7 GW. A řešení pro menší přečerpávací jednotky představila norská společnost Norhard. Její systém Eco Drilling dokáže údajně bez zátěže pro životní prostředí vyvrtat až dvoukilometrové šachty i v lokalitách, kde to dříve nešlo. V Norsku je schváleno vybudování přibližně 400 malých vodních elektráren a podle OSN celosvětově existuje na 14 000 podobných potenciálních projektů. Hejl Servis
