Největší evropská robotická soutěž : Čeští roboti ve Vídni

Celkem 286 robotů z 24 zemí se utkalo minulý měsíc na soutěži RobotChallenge, která je největší svého druhu v Evropě. Ve vídeňské Aule vědců spolu bojovali ve 14 disciplínách. Proti loňskému ročníku, kdy na Česko zbyla jen jedna bronzová medaile, si tak týmy z České republiky výrazně polepšily v celkové bilanci národů. Nejvíce medailí získalo Polsko, druhé bylo Rakousko a na třetím místě se umístili soutěžící z Čech. Získali dvě zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili. Zápolení se těšilo značnému zájmu veřejnosti a dvoudenní boj sledovalo více než 5000 návštěvníků. V KRABIČCE OD SIREK V kategorii volný styl zvítězil Ondřej Staněk, student 3. ročníku bakalářského studia na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. O svém robotu nám řekl: „PocketBot2 je miniaturní robot do krabičky od zápalek, navržený pro sériovou výrobu. I přes své nepatrné rozměry může svou vybaveností konkurovat větším robotům – má bluetooth pro komunikaci s PC, optické enkodéry na kolech, systém pro optickou komunikaci na krátkou vzdálenost mezi více roboty a mnohé další senzory... Účastnil jsem se s PocketBotem2 ve dvou kategoriích – Line Follower Enhanced a Freestyle. V závodění na čáře jsem mohl jen stěží konkurovat větším robotům, kteří zvládali bezmála patnáctimetrovou trať pod deset vteřin. Aby to nebylo příliš snadné, na trase byla překážka, tunel a v jednom místě byla čára přerušená. PocketBot2 zdolal trať bez obtíží za 27 vteřin a kvalifikoval se do soutěže, což se mnohým jiným linefollowerům nepodařilo. Napínavější byla Freestyle exhibition. V této kategorii se účastnilo celkem 14 projektů všeho druhu, od rozpoznávání obrazu až po originální bambusové konstrukce robotů. Já jsem předváděl tři PocketBoty jezdící po trati, jak spolu komunikují. Díky systému optické komunikace se dokáží vzájemně poznat, pokud se potkají, a také rozeznají překážku od robota. Demonstroval jsem, jak si dokáží při setkání předávat zprávu (prostřednictvím IR paketu). Roboti jezdí dokola po okruhu, v obou směrech. Když se dva roboti potkají, předají si zprávu (rozsvícená oranžová LED) a pak se otočí a pokračují v opačném směru. Je to jednoduchý algoritmus, ale vypadá to docela efektně. Roboti se sice otáčejí a jezdí stále sem-tam, ale zpráva (oranžové světlo) koluje po trati stále ve stejném směru. Obhájil jsem tedy zlato z předloňska za první verzi PocketBota.“ Skupinu MFF UK vedl RNDr. David Obdržálek z katedry softwarového inženýrství. „Byla to velmi dobře obsazená kategorie a myslím, že PocketBot2 zvítězil díky výborné ucelené koncepci, ale i výtečné prezentaci.“ JAKO ZÁPASNÍCI SUMO R.U.R. je nejen název slavné Čapkovy divadelní hry, která dala světu slůvko robot, ale také jméno úspěšného robotického týmu Rainbow Universal Robots z Gymnázia Jeseník. Hlavní doménou týmu je specializace na Lego Sumo a Puck Collect. „Lego Sumo je disciplína mající původ ve starobylém japonském bojovém umění,“ popsal nám kategorii Mgr. Roman Chasák. „Cílem je vytlačit protivníka z kulatého ringu (dódžó). Ring má přesně dané rozměry, plocha je černá, lemovaná bílou čarou. Roboti právě podle této čáry pomocí světelných nebo barevných senzorů zjišťují, kdy jsou na kraji ringu, a snaží se zabránit tomu, aby sami byli z kruhu vytlačeni. Pomocí jiných senzorů se snaží najít protivníka a vyprovodit ho z ringu ven. V Lego Sumo je striktně nařízeno používat jen součástky z Lega, robot může mít základnu maximálně 15 x 15 cm a celková hmotnost nesmí být větší než jeden kilogram. Vítězem se většinou stává ten z robotů, který svého protivníka vytlačí z dódžó dvakrát. Ne vždy se to však povede a roboti kolem sebe tančí, místo toho aby bojovali, proto jeden zápas trvá maximálně tři minuty. Pak je rozhodčím ukončen. Roboti jsou zcela autonomní, což v praxi znamená, že musejí být sestrojeni a naprogramováni tak, aby je člověk jen zapnul, a pak už do jejich chodu nesmí žádným způsobem zasahovat. Konstrukce jsou mnohdy netradiční a velmi nápadité, stejně jako programy a strategie. Během turnaje se často strategie i samotní roboti mění podle toho, jaký soupeř proti nim nastupuje. Zdánlivě jednoduché zápasení se mění v lítý boj mozků konstruktérů a programátorů jednotlivých týmů.“ Tým R.U.R. z Gymnázia Jeseník s robotem Watapa prošel těmito boji letos skvěle a výsledkem byl pohár za krásné druhé místo a skutečnost, že se jako jediný může pochlubit, že v kvalifikačních bojích porazil budoucího vítěze, robota MTS ze Slovenska. Sumo kategorií je na RobotChallenge samozřejmě vždy několik. Mezi ty divácky velmi atraktivní bezesporu patří i sumo humanoidních robotů. Proto všechny české fanoušky musel potěšit konečný verdikt rozhodčího ve finálovém zápase humanoidů. První místo v kategorii Humanoid Sumo získali studenti Střední průmyslové školy elektrotechnické v Brně s robotem Megatron, sestaveným ze stavebnice Biloloid. Robot je vysoký asi 30 cm. A brněnští studenti se s robotem Dark Milosh Bolt v kategorii Humanoid Sprint (robot svojí konstrukcí a způsobem pohybu připomínající člověka musí co nejrychleji „ujít“ vytčenou dráhu) umístili na 3. místě. Oba roboty dle vlastního návrhu sestavili a naprogramovali žáci 3. ročníku oboru Slaboproudá elektrotechnika, specializace Řídicí a informační systémy (Dušan Benda, Tomáš Houdek, David Jonáš, Martin Mach, Tomáš Mičulka, Václav Novotný, Aleš Perníkář, Tomáš Podrabský a Marek Skalník) a žák 1. ročníku oboru Slaboproudá elektrotechnika, Jiří Kyzlink. Ing. Miroslava Odstrčilíková, zástupkyně ředitelky SPŠE, jež vyučuje předmět automatizace a kroužek vede, si nám posteskla: „Naše škola dosahuje trvale velmi dobrých výsledků v různých srovnávacích testech, u státních maturit jsme se v Jihomoravském kraji mezi školami stejného typu umístili na předních místech, naši absolventi úspěšně studují na vysokých školách, a přesto máme být od 1. 7. 2012 sloučeni s další školou, čili v podstatě zrušeni.“ SBĚRAČI PUKŮ O kategorii Puck Collect je velký zájem, neboť se jedná o sbírání barevných puků. Na hřišti o velikosti 2,8 x 2,8 metrů proti sobě nastoupí vždy dva roboti, jejichž úkolem je vybrat z deseti červených a deseti modrých puků ty, které jim určí los, a dovézt je na svou základnu. Kdo sebere více puků, vyhrává. „Konstrukce robotů i jejich programy jsou zde o něco více sofistikované než u sumo zápasů,“ říká Mgr. Roman Chasák z Gymnázia Jeseník. „Náš robot Mr. Aschmilid, sestrojený převážně ze součástí stavebnice Lego, zpočátku nebudil mezi účastníky s různými speciály příliš velký respekt. Postupem času se ale ukázalo, že jej musí soupeři brát vážně a nakonec mu chyběl jen jeden jediný bodík k získání třetího místa. Inspiraci pro pojmenování našich robotů jsme čerpali z divadelních her jednoho z největších vynálezců všech dob – Járy Cimrmana.“ Složení týmu R.U.R. – Mgr. Roman Chasák, Mgr. Marek Dostál, Anežka Dostálová, Roman Chasák, Michael Potěšil, Tomáš Procházka, Vojtěch Tomas a David Žichovský. Dvě želízka v ohni, roboty Bobika a Snappera, měli opět po roce v kategorii Puck Collect žáci Základní školy 8. května v Šumperku. „Čekal nás těžký boj v tvrdé konkurenci 14 týmů složených zejména ze studentů kybernetiky a informatiky z vysokých škol z celé Evropy. Nakonec se do finále probojoval robot Snapper a obsadil slušné 5. místo,“ informoval nás Mgr. Daniel Krhánek, DiS, učitel a správce ICT. „Nejdramatičtější byl opět zápas s ruským dřevěným robotem, který narážel do našeho robota tak, že z něj lego kostky létaly po celé herní ploše. K úžasu všech přihlížejících náš robot jezdil po poli dál, sbíral místo puků své upadlé komponenty a vozil je do základny. Na konci zápasu nezbyla na ploše jediná součástka a náš robot i přes značné poškození zvítězil. Děkujeme rodičům za pomoc při přípravě a organizaci akce.“ Členové týmu: Daniel Krhánek, Milan Hobl, Tomáš Hobl, Lumír Kratochvíl, Jan Kaprál, Jan Novotný, Martin Král, Daniel Diviš. V této kategorii soutěžil i tým MFF UK z Prahy pod vedením dr. Obdržálka. „Soutěžili jsme s robotem, který je vlastně PC s kolečky – na desce s procesorem Blackfin běžel normální linux. Mechanická konstrukce byla obdobná jako u jiných, to znamená, že ve spodní části měl jakýsi otevřený trychtýř, do něhož sbíral puky a podle barvy je rozděloval do dvou zásobníků. A ten se svými puky potom otevřel nad svým „domečkem“ a tam je vypustil, zatímco soupeřovy puky nechal schované ve svých útrobách. Náš čtyřčlenný tým tvořili Jan Hadrava, Pavel Obdržálek, Jan Palounek a Marek Rost z Gymnázia Christiana Dopplera. Nezvítězili jsme, ale ani neprohráli. Ale v této soutěži jde spíš o to, že jsme si robota postavili a že fungoval. Jedná se především o motivaci studentů, o zájem o nové technické poznatky a vědomosti.“ Další ročník RobotChallenge se bude konat ve Vídni opět v březnu příštího roku. Karel Sedláček