Pouhé čtyři dny před slavnostním otevřením německé velkokapacitní alpské lanovky na vrchol Zugspitze (o které jsme podrobně psali v TT 20/2017), chlubící se třemi světovými rekordy (největší překonanou výškou, nejvyšším stožárem a nejdelším prověsem), ji 16. prosince 2017 předběhla ve švýcarských Alpách poblíže Lucernu unikátní pozemní kolejová lanovka z městečka Schwyz do turistického centra Stoos s ohromujícím výhledem na Vierwaldstättské jezero a Pilatus dalším světovým rekordem, tentokrát stoupáním 110 %. Zdálo se, že pozemní kolejové lanovky po 120letém vývoji na horách i v městech pro svou zastaralost končí. Jejich princip, na kterém se nejvíce podepsali Švýcaři a Italové a který důvěrně známe díky petřínské lanovce, se prakticky dodnes nezměnil. Po jediné železniční koleji proti sobě z horní i dolní stanice současně vyjíždějí vozy propojené ocelovým lanem, poháněným hnacími lanovými kotouči ve strojovně nahoře, a uprostřed trati se vzájemně vyhnou díky tzv. Abtově výhybce (patent z roku 1878). Od původního pohonu vodní zátěží nebo parním strojem přešly na elektrický pohon. V případě přetržení tažného lana je kromě provozní brzdy chrání automatická klešťová brzda (vynález Bucher-Durrera z roku 1893). Většina z dnes na světě jezdících asi 500 modernizovaných kolejových lanovek s vozy o kapacitě od 20 do 200 cestujících zvládá po „měkkém“ rozjezdu díky frekvenčně řízeným asynchronním elektromotorům stoupání až 100 %, podle délky tratě jezdí obvykle rychlostí až do 10 m/s (36 km/h). Podle kapacity vozů dokážou přepravit až 2 000 cestujících za hodinu. Spotřebou méně než 0,1 kWh při přepravě jedné osoby na vzdálenost 1 km se řadí mezi energeticky nejúspornější osobní dopravní prostředky. Nová pozemní lanovka, kterou si právě pořídilo švýcarské městečko Schwyz k rozšíření turistického ruchu u nejzkušenější světové firmy Garaventa, zvládne rekordní stoupání v horním úseku až 110 %, tj. 110 m na vodorovných 100 m. Před 40 roky se velkokapacitní kolejové lanovky začaly stavět jako tzv. alpská metra. Velkokapacitní vícevozové vlaky s kapacitou i přes 200 cestujících tažené lanem projíždějí dlouhými tunely rychlostí až 50 km/h. Na pověstné dráze k vrcholku Sunnega (2 399 m n. m.) pod Zermattem přepravují ročně až milion turistů! Radost nad technickým pokrokem kalí jen otázka, jak dlouho takový nápor turistů vydrží samy hory a okolní skvostná příroda. Místo modernějších 3D kabinek návrat ke kolejím Rozrůstající se turistické středisko Stoos ve výši 1 390 m n. m. s nádhernými vyhlídkami postrádá už od svého vzniku silniční napojení. Turisté se tam od roku 1933 dostávali jen kolejovou lanovkou z údolní stanice Schlattli na okraji městečka Schwyz nebo ve směru od Morsbachu malou kabinovou kyvadlovou lanovkou. Červené vozy Stoos Express s pěti schodovitě odstupňovanými kabinami dodané společností Von Roll byly schopny vyvézt ze Schlattli do stanice Stoos po koleji s rozchodem 80 cm za hodinu až stovku cestujících za 7,5 minuty rychlostí 5 m/s. Tato sice archaická, ale jedna z nejstrmějších pozemních lanovek na světě byla koncem roku 2017 definitivně odstavena. Už před 14 lety začalo rozhodování o nové, nejlépe 3D kabinkové dráze, která by Stoos propojila s údolní stanicí Schlattli. Strmá trasa po úbočí skal byla vytyčena a začalo se s její úpravou. Avšak po definitivním schválení ve vypsané soutěži zvítězivší společnost Garaventa navrhla výhodnější řešení – po ještě strmější trase vést unikátní kolejovou lanovku s futuristickými vozy, umožňující otočnými kabinami zvládnout stoupání 48°. Stavba za 50 mil. švýcarských franků, které zajistila společnost Stoosbahnen AG, měla trvat nejvýše šest let. Havárie pomocné stavební lanovky a zdržení při stavbě tří tunelů na trase však termín dokončení posunuly až do loňských Vánoc. Z údolní stanice Schlattli vede jednokolejová trať s rozchodem 1 200 mm po 90 m dlouhém mostu přes řeku Muotu do prudkého svahu. Postupně se protahuje údolími třemi kratšími tunely, mezi nimiž v polovině celkové délky 1 547 m je zdvojkolejněna Abtovou výhybkou, na které se sjíždějící a nahoru mířící vůz automaticky vyhnou. Zaručuje nejvyšší bezpečnost, protože nemá žádné pohyblivé části. Stavba postupovala z údolí tak, že na upravené vyštěrkované podloží speciální pokladač ukládal postupně 6m betonové panely pro kolejovou trať s vodicími lanovými kotouči a služebním chodníkem. Tunely byly raženy tunelovacími frézami. Trať byla dokončena v červnu 2017, a terén v okolí upraven a zabezpečen z boků ploty proti lavinám. Stavba i vlastní konstrukce, vozy a řídicí technika přišly v přepočtu na 1,1 mld. našich korun. Futuristický design vozů s natáčivými prosklenými kabinami Vývojový tým Garaventy musel rekordní stoupání v převýšení 743 m na spodní části trati řešit unikátní konstrukcí kabin obou vozů (každý s kapacitou pro 136 osob), které musí měnící se náklon vozů při jízdě automaticky vyrovnávat do vodorovné polohy, aby cestující mohli bezpečně stát či sedět. Rámy 22 m dlouhých vozů vyrobených karosářskou firmou CWA nesou čtyři samostatně otočné kabiny (každou pro 34 cestujících), s vlastními odsouvacími dveřmi. Mají tvar skleněných válců o průměru 3,8 m a jejich rám je natáčen kolem středové osy ozubeným hřebenem s elektrickým pohonem pomocí senzorů automaticky tak, aby bez ohledu na okamžitý sklon trati byla jeho podlaha vždy horizontální. Na čele vozu je ještě nákladní plošina pro přepravu nákladů do 1 t. Plně obsazený vůz s nákladem váží 39 t a oba vozy jsou přes poháněcí lanový kotouč o průměru 4,5 m ve strojovně na horní stanici propojeny k sobě ocelovým tažným lanem o průměru 54 mm. Pro bezpečnost a rovnoměrnější vyvážení jsou oba vozy zespodu propojeny tzv. přítažným lanem o průměru 30 mm. Hnací kotouč je poháněn speciální převodovkou dvojicí frekvenčně řízených asynchronních elektromotorů s výkonem 2× 1 000 kW. Poháněcí systém dodala společnost ABB a na převodovku je přímo napojen i záložní elektropohon pro případ výpadku elektrické sítě nebo pro pomalou manipulaci s vozy v mimořádných případech, např. při odstraňování závějí pluhy, připevněnými na spodní rámy vozů. Technický zázrak přitáhne do regionu turisty Slavnostního otevření lanovky po 14 letech od zahájení prací se zúčastnila švýcarská prezidentka Doris Leuthardová a ocenila její přínos pro rozvoj letního i zimního turistického ruchu v kantonu. Stoos se stal snadno dostupným místem s hotely a rozrůstajícím se freestyle parkem, z něhož vychází 35 km vyznačených turistických cest a sjezdovek, tři sedačkové a jedna kabinová lanovka. Cestující si pochvalují panoramatický výhled kabinovými okny, a překvapuje je od moderního metra převzaté snadné nastupování a vystupování na nástupištích obou stanic skleněnými stěnami s posuvnými dveřmi, před kterými na centimetr přesně zastavují dveře vozů. Hned v prvních týdnech dosáhla lanovka Schlattli-Stoos maximálního proponovaného výkonu 1 500 osob za hodinu. Ing. Jan Tůma
