Nejstarší evropská podzemní vodní elektrárna v Kremnici stále vyrábí proud

Známé slovenské hornické a mincovní město Kremnica ležící uprostřed Kremnických vrchů v nadmořské výšce 550 až 640 m zaujme svým starobylým půvabem určitě každého návštěvníka. Překvapí historickými domy, ulicemi a náměstími, kterým vévodí Městský hrad se svou dominantou – gotickým kostelem sv. Kataríny – patronkou města. Dobývání zlato-stříbrné rudy trvající pravděpodobně více než 1000 let bylo ukončeno v roce 1970. Těžní věže, až na šachtu č. IV, jsou opuštěné, avšak slavná mincovna, nejstarší na světě, pracuje nepřetržitě od založení v roce 1328 dodnes. Ve městě je několik muzeí, věnovaných ražení mincí a medailí. Zájemci o hornictví a historii dobývání rud naleznou v blízkosti této městské památkové rezervace hornické muzeum - štolu Andrej, seznamující s historií dobývání rud, s ukázkami hornické techniky, či s místem, kde se při ražení štoly poprvé narazilo na zlato nebo s pracovištěm horníků z 30. let minulého století a s dalšími zajímavostmi. Kremnice se stala oblíbeným místem také pro výskyt termální vody, která vyvěrá z podloží vulkanitů. Prameny teplé a slabě mineralizované vody využívali horníci už dávno k léčbě různých onemocnění pro příznivý vliv na pohybové ústrojí a nervovou soustavu. Hloubkovým geologickým vrtem u šachty č. IV na jižním okraji města v údolí Kremnického potoka se podařilo v r. 1967 navrtat pramen termální vody o vydatnosti 45 l/s a teplotě 52 °C. Voda z toho pramene je čerpána na povrch a vedena potrubím do bazénů místního koupaliště, které navštěvují nejen místní obyvatelé, ale také četní zahraniční hosté. VODNI ELEKTRARNY V KREMNICI VYRABI PROUD OD ROKU 1894 Méně je však známo, že se v Kremnici nachází nejstarší činná podzemní vodní elektrárna v Evropě v hloubce 245 m pod zemským povrchem. Poprvé začala proudit elektrická energie z podzemí v roce 1921 – právě před 90 lety. Podzemní hydroelektrárna je posledním stupněm kaskády malých vodních elektráren, jejichž výstavba na Turčekovském vodovodu se však datuje od konce 19. století. Kremnické vodní elektrárny vyrábí elektrický proud nepřetržitě bezmála již 120 roků. Na počátku byl Turčekovský vodovod – výjimečné vodní dílo. Starověcí horníci znali vodu ze dvou stránek – z té špatné, když se objevila při dobývání rudy a museli se jí zbavovat ražením odvodňovacích kanálů, a z té dobré, kdy ji potřebovali řízeným způsobem přivádět jako zdroj energie pro pohon nejrůznějších báňských zařízení a mechanismů při zpracování rudy, také ji využívat při úpravě rud jako technologické médium. Poloha báňských děl vysoko nad přilehlými kremnickými údolími nedovolovala využívat místní zdroje vody v celém rozsahu a voda musela být přiváděna ze vzdálenějších míst. V Kremnici vzniklo několik vodovodů, avšak nejvýznamnější byl Turčekovský vodovod, který dal postavit šlechtický rod Thurzovců. Budoval se pravděpodobně v letech 1496 až 1507 a jeho úkolem bylo zachycovat vody z povodí Turce a převádět je přes Kremnické Bane do povodí Hronu. Turčekovský vodovod bylo výjimečné dílo a na tehdejší dobu ojedinělé i v evropském měřítku. Přiváděl vodu z povodí řeky Turiec na nejvyšší bod v údolí ve výšce 775 m n.m., aby ji bylo možné rozvádět ke všem úvodním báňským stavbám. O čtyři staletí později dal právě tento vodovod na užitkovou vodu podnět k myšlence využít vodní energii k přeměně na elektrickou energii výstavbou elektráren. Vodovod byl začátkem 20. století rekonstruován a následující údaje svědčí, že toto vodní dílo nemá ani dnes konkurenci: Voda se odebírá z Turce v Ružovej dolině, vodovod prochází přes chotáre Horný Turček, Krahule, Dolný Turček, Kremnické Bane a Kremnici. Od pramene do vyústění do akumulační nádrže 1. stupně elektrárny má kanál délku 17 411 m a převýšení 62 m, celková délka kanálu až do Hronu, do něhož se voda odvádí, je 34 405 m při celkovém převýšení 587 m. Na trase je vyraženo devět štol o celkové délce 13 201 m, jsou vybudovány dvě vodní akumulační nádrže o objemu 22 500 m3 a 34 000 m3, jeden aquadukt, usazovací nádrž, vyrovnávací nádrž a šachtu o hloubce 245 m. Kaskáda vodních elektráren je třístupňová – první stupeň (č. 1.) se nachází v obci Kremnické Bane, druhý (č. 2.) přímo ve městě Kremnici a poslední stupeň (č. 4.) je v podzemní v hloubce 245 m u šachty č. IV (proto je označen jako 4. stupeň) na jižním konci města u ve směru na Žiar n. Hronom. Stavba plánovaného třetího stupně (č. 3.) se však nikdy neuskutečnila. Hlavní energetik Kremnickej banskej spoločnosti Miroslav Szabo: „Celý vodovod – vodní kanál - je tažen po vrstevnicích v podzemí a raritou je železobetonový aquadukt o délce 18 m, postavený nad zemí v obci Kremnické Bane. Našim předkům, kteří postavili toto důmyslné dílo, můžeme dnes jen velmi málo vyčítat, udělali to opravdu dobře“. První elektrárnu na Turčekovském vodovodu postavili v Kremnici roku 1894 v Novej Dolině. Agregát měl výkon 74 kW a dodával proud pro první elektrický těžní stroj v Kremnici na šachtě Ludovika. Druhá elektrárna byla uvedena do provozu v roce 1895 v Hornej Vsi o výkonu 110 kW. Obě elektrárny byly v r. 1913 nahrazeny novou elektrárnou o výkonu 130 kW, postavenou již v místě dnešního 2. stupně kaskády přímo v Kremnici u šachty Ferdinand. NOVY PROJEKT VODNICH ELEKTRAREN – BUDOVANI KASKADY Po první světové válce přebírá kremnické baně československý stát a začíná se uskutečňovat nový projekt výstavby kaskády vodních elektráren. Nejdříve se začal budovat podzemní stupeň u IV. šachty, a proto byl číselně označen jako stupeň 4. Elektrárna byla uvedena do provozu v roce 1921 na jižním konci Kremnice ve směru na Žiar nad Hronom, úplně však byla dokončena v roce 1937. V hloubce 245 m pod zemí jsou instalovány tři Peltonovy turbíny a tři generátory – alternátory elektrického proudu. Tehdy to byla první podzemní vodní elektrárna ve střední Evropě, dnes jde o nejstarší činnou podzemní elektrárnu v Evropě. Výrobcem první a druhé Peltonovy turbíny je firma ČKD Blansko. Turbíny mají hltnost 225 l/s, 750 ot/min, spád 245 m a pohání alternátory firmy Bartelmus-Donáth, typ DG 650 s dnešním výkonem 2 x 380 kW. Třetí Peltonova turbína o hltnosti 750 l/s byla rovněž vyrobena v ČKD Blansko, alternátor o výkonu 1400 kW byl vyroben v ČKD Praha –Vysočany. Podzemní elektrárna má celkový instalovaný výkon 3990 kW a z rozvodny se el. proud o napětí 3 kV vede do povrchové transformátorové stanice 3/22 kV a odtud do venkovní sítě 22 kV. Po průchodu turbínami je veškerá voda, včetně vod báňských, odváděna kanálem o délce asi 11 km směrem na Žiar do Hronu. Šachta č. IV je dnes jedinou funkční šachtou, která se strojovnou slouží jako dopravní pro vstup do podzemní elektrárny a k čerpadlům termální vody. Podzemní elektrárna - druhý stupeň. Byla uvedena do provozu v roce 1937 poblíž šachty Ferdinand v Kremnici. Jsou v ní instalovány dvě Peltonovy turbíny a dva alternátory o současném výkonu 400 a 720 kW. Podzemní elektrárna – první stupeň. Tento stupeň byl vybudován jako poslední u šachty Anna v obci Kremnické Bane a elektrárna uvedena do provozu v r. 1941. Má zabudovány dvě Francisovy turbíny s alternátory o současném výkonu 230 a 480 kW. VYKON KASKADY A PRODUKCE ELEKTRICKE ENERGIE Instalovaný výkon celé kaskády je 3990 kW, tedy téměř 4 MW a při maximálním průtoku vody 1200 l/s by mohla denní produkce celé soustavy dosáhnout 95 760 kW. Výkon je však závislý na množství vody dodané z řeky Turiec a vodních srážkách, což se týká elektráren na prvním a druhém stupni, které jsou závislé jen na této vodě, zatímco turbíny posledního stupně podzemní elektrárny využívají také vody z kremnického povodí. Tato elektrárna pracuje jako špičková. V 80. letech minulého století se roční produkce elektrické energie pohybovala mezi 12 000 až 21 000 MWh, pro postupné snižování dodávky vody z povodí Turce asi o 200 l/s poklesla roční produkce na současnou hodnotu kolem 10 000 MWh. VYZNAMNOU TECHNICKOU PAMATKU MA NA STAROSTI KBS Kremnické vodní elektrárny patří mezi významné technické památky, o které se pečlivě stará nynější vlastník - Kremnická banská spoločnosť. Tato společnost, založená koncem roku 1993, převzala a udržuje nejen veškerá báňská díla, budovaná více než tisíc roků pod Kremnickými vrchy, ale i související stavby, historické a technické pamětihodnosti. To navíc kromě svých výrobních a obchodních aktivit, které se týkají těžby jílových zemin, výroby bentonitu a zverlitu. Jednatel společnosti Ing. Ivan Kurka, který umožnil prohlídku vodních elektráren a poskytl veškeré informace, se s námi rozloučil s těmito výstižnými slovy: „Naším zájmem je historická díla a technické památky na povrchu a v podzemí nejen udržovat, ale i aktivně využívat a zpřístupňovat. Jde o dědictví našich předků a předchůdců, o které se v rámci našich možností staráme a snažíme se, abychom toto dědictví mohli v nejlepším stavu předat další generaci. Je to i naší povinností.“ /tej/ Foto: Kremnická banská spoločnosť