Letiště v Duxfordu leží zhruba 10 km jižně od Cambridge a jeho historie sahá do let první světové války. V meziválečném období se stalo hlavní základnou britského stíhacího letectva, zde se objevily první legendární spitfiry v aktivní službě a v průběhu druhé světové války také představovalo významnou leteckou základnu. Stíhací perutě na něm umístěné nesly hlavní tíži obrany Londýna během Bitvy o Británii, mezi nimi i 310. a 312. stíhací peruť, tvořená piloty z Československa. V dubnu 1943 byla základna předána 8. letecké armádě USA, koncem roku 1945 se na ní opět vrátily jednotky britského letectva a svoji aktivní roli operační základy RAF přestala hrát v roce 1961. Tato dlouhá historie vedla k tomu, že v roce 1977 bylo letiště dáno k dispozici Imperiálnímu válečnému muzeu s cílem restaurovat a uchovávat historická vojenská letadla a pořádat letecké dny k uctění jejich památky. Tím byl položen základ tradice leteckých dnů, nazývaných Létající legendy, které patří k nejlepším v Evropě. Na nich lze shlédnout slavné letecké veterány na zemi i ve vzduchu, a proto jako každým rokem, i letos v prvé polovině července se sem sjeli letečtí nadšenci z celé Evropy, aby si mohli prohlédnout nově restaurované stroje a obdivovat ve vzduchu ty, které již byly uvolněny pro letovou činnost. Bohužel, v letošním roce počasí létání příliš nepřálo. V obou dnech byla dopoledne vodorovná dohlednost okolo 2 km, základna mraků ve 300 m a navíc občasné dešťové přeháňky. Nicméně vždy po obědě se počasí vylepšilo natolik, aby bylo možno začít s úchvatnými letovými ukázkami navzdory tomu, že počasí panující nad většinou Evropy znemožnilo přílet některých avizovaných strojů. Třeba stíhacích P-38L Lightning a F4U-4 Corsair ze stáje Flying Bulls, dopravních Ju 52 z Německa a Francie či bombardovacího TBM-3R Avenger soukromého vlastníka. Díky počasí bylo možné v dopoledních hodinách věnovat čas prohlídce letadel, vystavených na stojánce a v obrovských hangárech AirSpace a American Air Museum. V prvém jsou především významné britské stroje. Z více než 30 vystavených lze jmenovat bombardovací Avro 683 Mk X Lancaster, hlídkový hydroplán Short Sunderland V, stíhací English Electric Lighting Mk I, kolmo startující BAe Harrier GR3, nadzvukový BAC/ /Aerospatiale Concorde 101; co jméno, to legenda a milník leteckého vývoje. Bližšímu seznámení s problematikou létání zde slouží řada interaktivních expozic. Návštěvníci, zejména ti nejmladší, si na nich mohou ověřit principy vytváření vztlaku, na jednoduchém simulátoru vyzkoušet pohled z kabiny letadla, měnící se vlivem pohybů řídicí páky či se při promítání krátkých filmů blíže seznámit s úlohami, které plní letadla v dopravě a v dalších hospodářských odvětvích nebo při záchraně lidských životů. Druhý hangár je věnován americkému letectvu (a není bez zajímavosti, že jej navrhoval architekt Norman Foster, autor nové budovy německého Bundestagu nebo mrakodrapu na 30St Mary Axe v Londýně, známého jako „okurka“). I zde je na co se dívat – především bombardovací B-29A Superfortress a B-52D Stratofortress, víceúčelový F-111E, bitevní P 47D Thunderbolt, dopravní C-47 A Dakota, špionážní SR-71A Blackbird a U-C2 připomínají historii působení USAF ve velké Británii. Nebylo možno vynechat ani návštěvu hangárů, kde se veteráni restaurují a obdivovat mravenčí úsilí těch, kteří se na jejich oživování podílejí. Vynechat hangáry, kde se letuschopné stroje připravovaly na svá vystoupení, to už vůbec nebylo možné. Vždy okolo poledního se však oblačnost začala trhat a návštěvníci se mohli těšit na letové ukázky. Před jejich zahájením se na zvláštní expozici probudily k životu motory Merlin XX a Griffon Mk 58, namontované na speciálních podvozcích. Tyto motory jsou nerozlučně spojené se stíhacími spitfiry, a proto se okolo nich velmi rychle začali shromažďovat nadšenci, s potěšením vychutnávající jejich ušlechtilý zvuk. Ten byl však zanedlouho vystřídán zvukem merlinů či griffonů, patřících spitfirům vyjíždějícím ze stojánky a řadících se na vzletové dráze ke společnému startu tak, aby jejich průlet ve dvě hodiny po poledni mohl zahájit letové ukázky. Úvod patřil tradičně spitfirům a tentokrát dostala hlavní slovo čtveřice strojů Spitfire Mk I, předvádějící obratnost a slétanost skupiny hned po společném zahajovacím průletu spitfirů všech verzí. Ukázky pokračovaly v rychlém sledu vystoupením „koček“ firmy Grumman (FM 2 Wildcat, F6F-3 Hellcat a F8F-2P Bearcat), dvouplošníků Gloster Gladiator, předvedením ve Španělsku vyráběných replik německých Me 109 (HA-1112-M1L Buchón), předvedením legendárního Corsaira ve verzi FG-1D, trojice pozorovacích Piper Cub J-3C, stíhacích P-51D Mustang a „jestřábů“ z produkce americké firmy Curtiss. Letové ukázky pozvolna gradovaly a nastal čas představit dychtivě očekávané lahůdky letošních Létajících legend. Patřilo k nim představení jediného letuschopného exempláře první celokovové stíhačky amerického letectva, dolnoplošníku P-26A Peashooter a perfektně restaurovaného P-40C Warhawk, které oba dorazily na letošní Létající legendy z letiště Chino v jižní Kalifornii. Skutečným vrcholem však bylo vystoupení čtyřmotorových strojů. První patřilo představiteli luxusních dopravních letadel, legendárnímu Lockheed L-1049G Super Constellation, prvnímu dopravnímu letadlu vybavenému přetlakovou kabinou. Na britském nebi se tento klenot objevil poprvé po 10 letech a do Duxfordu dorazil ze Švýcarska. Znalci se mohli potěšit pohledem na jeho delfínovitě prohnutý trup a charakteristické trojité směrové kormidlo. Zážitek představovaly následující majestátní průlety legendární B-17G Flying Fortress, doprovázené jako před 70 roky stíhacími P-51D Mustang a těžkého bombardéru Avro Lancaster BI, jednoho ze dvou dosud letuschopných exemplářů, s doprovodem stíhacího Hurricane IIA. Tomuto stroji patří čest vést letecké útvary při přehlídkách nad Buckinghamským palácem, které se konají při příležitosti významných státních svátků Velké Británie. Při pohledu na tyto skutečné „létající legendy“ se pozorovateli vybaví jejich podíl na zlomení páteře průmyslu nacistického Německa, na potopení nacistické bitevní lodě Bismarck v norském fjordu i na muže, kteří se v nich vydávali na vrcholně nebezpečné bojové mise a kterým nebylo více než 20 – 25 let. V průběhu války sloužilo v bombardovacím letectvu 125 000 mužů; z toho 73 700 bylo zabito, zraněno či padlo do zajetí. V další ukázce stíhání a útoků spitfirů v přízemních výškách si mohli diváci vychutnat atmosféru zrakem i sluchem zblízka, protože tato již tradiční ukázka probíhala přímo nad vzletovou dráhou. Tradiční byl i závěr Létajících legend. Jako každým rokem, tvořilo jej defilé několika desítek strojů, které se letového dne zúčastnily. Létající legendy však nejsou jen ukázkou, že letečtí veteráni umí stále létat. Jsou také vzpomínkou na všechny, kteří tyto stroje navrhovali, vyráběli, udržovali v letuschopném stavu a vzlétali na nich k boji s nepřítelem. Je dobré si uvědomit, že s nášivkou Czechoslovakia na uniformě se těchto bojů zúčastnilo několik set pilotů z naší země a mnozí za tuto účast zaplatili cenu nejvyšší. V Duxfordu se návštěvník z kontinentu přesvědčí, že Britové nezapomínají; měli bychom se to naučit i my. Ing. Petr Borovan Praha, červenec 2014
