Nazveme už věci pravými jmény?

Na sklonku dubna se v Hradci Králové uskutečnily Teplárenské dny 2009. Technický týdeník je jejich mediálním partnerem od 90. let. Tehdy byla rozhodujícím magnetem této akce výstava špičkových technických a technologických inovací pro obor teplárenství. Postupem doby je začal vyhledávat český energetický a teplárenský management, komerční sféra i individuální zájemci o moderní metody a nástroje vytápění rovněž z titulu jejich stále bohatšího a různorodějšího doprovodného a odborného programu. Tomu se nezpronevěřil ani letošní ročník. Pro ilustraci jen hrst magnetů z Kongresového centra ALDIS: konference „Energetika a životní prostředí – denitrifikace“ (Ekonox), workshop MŽP ČR „Obnovitelné zdroje energie pro venkov a teplárenství“, seminář „Probíhající a připravované změny v předpisech pro energetiku a její aplikace ČEZ“, teplárenská konference TEPKO 2009. Na konci 90. let se na Teplárenských dnech začaly stále více objevovat ucelené a promyšlené prezentační akce zahraničních firem a členských zemí EUROheat. Letos kupř. v rámci „Dánského dne v ČR“. Co (ne)dokáže jeden veletrh? Hlavní pořadatel akce – Teplárenské sdružení ČR – vyhodnotí letošní ročník bezpochyby pozitivně: co do škály a hloubky přednesených referátů odborníků, co do zájmu představitelů firem a regionální exekutivy o konkrétní akce a patrně i škály demonstrovaných novinek pro dálkové zásobování teplem, chladem, elektroenergetiku a exploataci obnovitelných zdrojů energie. Po právu. To základní - razantně napomoci českému teplárenství k moderně koncipované a dlouhodobě platné perspektivě – se však ukazuje nad síly a možnosti této (byť špičkové) oborové přehlídky. Nikoliv proto, že by zmíněná teplárenská asociace byla koglomerátem neumětelů, harpagonských lakomců, honících se výlučně za tržbami za teplo a ignorujících vědeckotechnický pokrok v oboru; spolek ignorující reálný vývoj trhu, neschopný racionálního a efektivního dialogu s rychle se střídajícími rezortními ministry. Opak je pravdou! Právě z řad TS ČR vyšla v uplynulých 15 létech řada technických, finančních, daňových i organizačních aj. návrhů a iniciativ. Vůči povstávajícím a padajícím vládám, vůči bankovní a investiční sféře i vůči regionální exekutivě. Mnohé byly také doloženy přesvědčivými bilancemi a zkušenostmi zahraničních partnerů v členských zemích EU. Bolavé problémy Přesto se na letošním ročníku Teplárenských dnů – na veřejném fóru i v kuloárech – velmi hlasitě (a nezřídka i rozhorleně) diskutovalo o rozsáhlém balíku otázek, jak zachránit CZT v ČR po roce 2010 (zejména surovinově a finančně) a kdo a jak nastolí pořádek v řízené výstavbě a exploataci zpracovatelských kapacit pro termické využití vršících se hromad komunálního odpadu v ČR? České teplárenství seriozně stůně. O tom v Hradci Králové nezapochyboval snad nikdo: cena tepla dramaticky roste a řada zákazníků se odpojuje od centrálních sítí. Teplárnám postupně dochází uhlí, resp. jim vbrzku vyprší kontrakty na uhlí bez náhrady. Halasně proklamované biomasy je nedostatek. Importovaný zemní plyn (pokud dochází ke spotřebitelům bez výpadků) je pro velkoodběratele i pro individuální zákazníky drahý a mediálně zprofanované téma „úspory“ snad už raději před odborníky ani nevzpomínat… A našla by se spousta dalších. Doma, i ve vztahu vůči EU a k námi přijatým bruselským direktivám. Čtenářům TT je netřeba sáhodlouze popisovat. V TT tuto složitou (a v případě dalšího otálení až fatální) problematiku sledujeme průběžně. Obrovskou odezvu ve vašich řadách naposledy vyvolaly předvánoční apely TS ČR k pozici uhlí v tuzemské surovinové bázi pro energetiku a teplárenství. Jenže v reálu: žádné výrazné exekutivní změny k lepšímu! Zvláště aktuální a tristní je v této souvislosti Damoklův meč, jenž se vznáší na západočeskou metropolí, resp. nad tamějšími odběrateli tepla, které bude za několik málo měsíců problém vůbec vyrobit. V Hradci Králové nikdo neorganizoval bouřlivé kampaně a písemné petice k prolomení těžebních limitů na severočeské uhlí. Nikdo tam bezbřeze nespílal ani těžařům, ani zeleným aktivistům. Zato jsme opakovaně zaznamenali požadavky na seriozní kalkulaci tuzemských disponibilních surovinových zdrojů, na vypracování dlouhodobé a vyvážené koncepce změn českého energetického mixu a na razantnější řízení této sféry z pozice státu. Přítomní teplárenští odborníci i představitelé měst a obcí doporučovali opustit zastaralé představy, že dálkové vytápění je neperspektivním technickým reliktem 2. poloviny 20. století. Naopak: v jeho technicky a technologicky moderní podobě má nárok na status zdroje s minimálními dopady na naše životní prostředí. V Hradci Králové nikdo nehoroval ani proti intenzivnějšímu využívání zemního plynu v teplárenské sféře. Kromě kritiky jeho rostoucích cen jsme opakovaně zaregistrovali doporučení vůči vědecko-výzkumné sféře i příští vládě hledat (v souvislosti s lednovými výpadky transportu ruského plynu přes území Ukrajiny) nové dodavatele a nové formy zpracování a distribuce této fosilní suroviny. Reálnější přístup k úsporám i obnovitelným zdrojům Několik předchozích ročníků Teplárenských dnů proběhlo ve znamení eoliky a solaru. Také letos tu měly oba ekologické zdroje řadu zastánců i odpůrců. Shodli se však na nutnosti seriozně spočítat jejich doložitelný potenciál v rámci českého energetického mixu a kalkulovat pouze s jejich reálným přínosem pro české teplárenství. V ALDIS zaznělo několik požadavků i na zreálnění finančních souvislostí spjatých s další výstavbou a provozem větrných a solárních zdrojů v ČR. Jako nelze propadat nekritickému nadšení už z jejich pouhé existence, stejně nemravné by bylo pokračovat v pokřivených kalkulacích za jimi vyrobenou a dodanou energii a teplo oproti jiným (rozuměj: fosilní zdroje zpracovávajícím) subjektům na trhu. Pokud do Hradce Králové v minulých letech zavítali střídající se ministři životního prostředí, ke koloritu jejich projevů vždy patřívaly výzvy na další racionalizaci hospodaření s vyráběným teplem a chladem a na razantněji pojaté a realizované úspory v praxi. Proti tomu nikdo nenamítal a nenamítá. Praktické zkušenosti několika odvážných praporečníků úspor jsou však rozpolcené: vedle několika pozitivních efektů promítajících se dílem tu do jejich bilance vypouštěných emisí, onde do objemů tržeb, doporučovali budoucí vládě a všem zainteresovaným ministerským rezortům proklamované úspory si předem, důkladně a komplexně spočítat. Odpad, který není odpad V citované souvislosti padlo nemálo upozornění na další osud komunálního odpadu v ČR. Třeba kdy už jej zbavíme hanlivé a neekonomické nálepky „odpad“ a nezaměníme ji za přiléhavější: „nový zdroj energie a tepla“? Dokdy jej budeme tzv. levně a ekologicky hrozivě vršit za obcemi a městy, namísto abychom jej (po vzoru vyspělých států EU) začali organizovaně akumulovat a výhodně spalovat? A ještě jeden moment z diskuse na margo centra, konkrétně na adresu vědeckých pracovišť. Je skvělé, že v ČR rok od roku roste počet nejrůznějších seminářů a odborných konferencí na téma nová paliva, zejména v komoditách biomasa a biopaliva. Ještě lepší by však bylo proklamované exaktní badatelské výstupy nabídnout praxi. Tam se jich ale (na rozdíl od konferenčních statistik a štosů zanícených referátů) příliš nedostává. Navíc: v některých regionech si už teplárenská obec dokázala (na rozdíl od ministerských kabinetů a badatelských laboratoří) reálně spočítat reálnou cenu i minima dostupné biomasy na vstupu do výrobního řetězce a získané výsledky pak zahrnula do svého (jen navenek vlažného) rozhodování. Nejsou pouze průšvihy Určitě se sluší pár pozitivních slov na závěr. Což takhle ocenit v TT sérii úspěšných projektů realizovaných vloni v systémech dálkového vytápění a chlazení? Jejich přínosy ke zvýšení účinnosti využití primárních energií, k diverzifikace paliv, k využití obnovitelných zdrojů energie, či ke snížení spotřeby fosilních paliv a emisí skleníkových plynů jsou očividné. Takže citovaná technika a práce lidí aspoň ve zkratce: nový hnědouhelný roštový kotel teplárny v Klatovech o výkonu 7,34 MW, biokotelna na 4200 t štěpky ročně Dalkia ČR v Novém Jičíně, projekt napojení 12,5MWt historického centra Mladé Boleslavi na zdroje průmyslové energetiky ŠKO-Energo, teplofikace sídlištních celků Bukov, Všebořice a Ústí nad Labem, či kotelna na biomasu s dodávkou 4000 GJ do rozvodů v obci Měňany. Ta mimochodem sbírala laury i v premiérovém ročníku soutěže Energy Globe Award v ČR. A také: kombinovaný zdroj na výrobu elektřiny a tepla z biomasy v ZOO v Olomouci a řada dalších. Co přát Teplárenským dnům 2010? Určitě méně dnešních, naléhavých, neřešených problémů. A vnímavější, odpovědnější přístup těch, které si zvolíme v říjnových volbách, k další perspektivě tohoto oboru. Nejde o žádnou samoúčelnou marginálii: kvalitní, ekologicky nezávadné a přitom cenově dostupné teplo potřebuje ke své práci a ke svému životu každý z nás. A to minimálně 6 měsíců v roce. /sb/