Před rokem vyšla v nakladatelství
CERM v Brně kniha „Systémové
pojetí vybraných oborů pro techniky“
(TT o tom psal), která slouží jako
učební text pro některé obory přednášené
na fakultě strojního inženýrství
VUT v Brně. Mimo jiné jsou v ní
analyzovány tyto tři pojmy s etickým
nábojem: povinnost k odpovědnosti,
důvěryhodnost a mezní stav mravnosti.
Vysvětlování těchto pojmů na
přednáškách vždy dokládám ilustrativními
příklady v pozitivním i negativním
smyslu.
Děkuji panu Ing. Paroubkovi, že
mi svým celkovým chováním na naší
společensko-politické scéně, umocněným
posledním „veletočem“ v kauze
týkající se rozpuštění sněmovny,
poskytl exemplární ilustrace pro
negativní význam uvedených pojmů.
Jsou to skutečně skutečné „ilustrace
ze života“.
Zmíněné pojmy jsou dále analyzovány.
Čtenář může průběžně
přiřazovat obsah pojmů a chování
Ing. Paroubka.
1. Nejprve to bude fenomén
„povinnost k odpovědnosti“. Je
to zkratka výrazu „povinnost být
odpovědný a konat odpovědně“.
Obsahuje dvě základní filosofické
kategorie: povinnost a odpovědnost.
Nejprve si však připomeňme,
že etika je teorií mravnosti, mravnost
je vlastnost subjektu být morální
a morálka je souhrn mravních
názorů a mravních norem. Takže
můžeme pokračovat:
Povinnost patří k základním osobnostním
mravním normám a lze ji
chápat v těchto významech: povinnost
jako nutnost jednání (morálního),
jako závazek konat či nekonat
určité věci (morálně), jako vztah
subjektu k jiným subjektům (morální
vztah) atd.
Odpovědnost je etickou kategorií,
která vyjadřuje morální vztah jedince
vůči sobě a svému okolí za důsledky
svých postojů, názorů, rozhodování,
činností, plnění osobnostních a společenských
úmluv a dohod apod.
Realizace „povinnosti konat
odpovědně“je spojena s činnostmi
informačními, rozhodovacími, výkonnými
a kontrolními. Jak se jedinec
vypořádá s těmito činnostmi a na jaké
úrovni je bude realizovat, to závisí
na jeho intelektuálních vlastnostech
a schopnostech. Zda budou rozhodnutí
jedince ve prospěch dobra či zla
u jiných lidí, společností a jiných států,
to závisí na jeho morálních vlastnostech.
Takže souhrnně lze formulovat
tato konstatování:
Povinnost k odpovědnosti se realizuje
prostřednictvím rozhodovacích
procesů, které by měly vycházet
z vysoké úrovně odborných, společenských
a politických poznatků jedince
při respektování etických principů.
Odpovědné rozhodnutí je správné
rozhodnutí ve smyslu odborném, společenském
a politickém, ve správnou
dobu, na správném místě.
2. Pojem důvěryhodnost se obvykle
používá ve významu vyjádření důvěry
k jinému člověku (že plní dohody, je
pravdomluvný, nelže, plní své závazky
atd.), takže ten „jiný“ může konstatovat,
že někdo je pro něho „hoden
důvěry“. Filosoficky řečeno:
Důvěryhodnost je vlastnost a schopnost
jedince zachovávat mravní normy
a být zodpovědný.
Lidé s takovou schopností za
každých okolností zachovávají mravní
normy, jsou schopni získat a udržet
si důvěru svého okolí, dokáží přiznat
chybu, zastávají neměnná stanoviska
atd., atd.
3. Na závěr nám zůstal pojem
mezní stav mravnosti. Čtenář se
však nejprve musí dovědět, co si
technici pod pojmem „mezní stav“
představují. Souvisí to se spolehlivostí
technických objektů. Dosažení
mezního stavu objektu znamená, že
tento nemůže plnit funkci, pro kterou
byl určen. Důvodem mohou být
příčiny technické (ve spalovacím
motoru se zlomí hřídel, přetrhne se
hráz přehrady, do motoru letadla
vletí pták a poruší lopatky turbíny
atd.) nebo společenské (technický
objekt příliš znečišťuje své okolí,
působí nepříznivě na organismus
člověka atd.).
Nyní uveďme přesnější definici
mezního stavu u technického objektu,
abychom pak analogicky vymezili
i mezní stav mravnosti. Tedy:
Mezní stav technického objektu
nastane, když dochází ke ztrátě funkčnosti
objektu a tím i k jeho vyřazení
z provozu.
Uvedená definice mezního stavu je
nadoborová, takže platí pro všechno,
co plní nějakou funkci. Takže existují
mezní stavy v technice, v přírodě
(ekologické katastrofy), ve společnosti
(revoluce, parlament není
usnášeníschopný), u člověka (fyzická
a psychická onemocnění, odepření
vykonávat funkci z nejrůznějších
důvodů), v oblasti etiky apod.
Nyní se můžeme věnovat meznímu
stavu mravnosti. Tento mezní stav se
doposud v teoretické etice nevyskytoval.
Zavedeme ho analogicky meznímu
stavu technického objektu. Bude
pak znít takto:
Mezní stav mravnosti je takové
nemravní chování jedince ve vztahu
k jinému člověku nebo ke společnosti,
Zemi či vesmíru, které je neslučitelné
s výkonem funkce, kterou jedinec ve
společnosti vykonává
Nemravné chování znamená nedodržování
mravních norem osobnostních
(např. povinnost, odpovědnost,
důslednost, svědomitost,
sebekritičnost, sebeovládání atd.,)
společenských (slušnost, korektnost,
dodržování slova, dohod a úmluv,
úcta k jiným, tolerantnost neměnění
názorů, pravdomluvnost, důvěryhodnost,…)
a geo-biosféricko-vesmírných
(ekologické chování vůči svému
okolí).
Mnoho lidí by v důsledku svého
chování, které není v souladu s uvedenými
mravními normami, nemělo
zastá-vat různé politické, společenské,
hospodářské či pedago-gické
funkce. Mělo by na své funkce rezignovat.
Ale to je umění, které opět souvisí
s etikou.
V tomto duchu vykládám na přenáškách
uvedené pojmy. Nyní mi
stačí jen dosadit konkrétní projevy
a chování pana Ing. Paroubka v různých
situacích od doby, kdy se objevil
na naši politické scéně a mám hodnotnou
kompletní přednášku.
Ponechám na čtenáři, aby zhodnotil,
zda pan Ing. Paroubek ctí uvedené
etické pojmy. Zda plní etický fenomén
„povinnost k odpovědnosti“, zda je
důvěryhodný a zda u něho nenastal
mezní stav mravnosti. Studijních podkladů
má čtenář z televize i z denního
tisku dostatek.
Dalo by se to analyzovat a přiřazovat
i zde. Zabralo by to však mnoho
místa (a toho není). Další důvod
neuvádění konkrétních argumentů
je v tom, že když si člověk provede
analýzy sám, pak mu závěry zůstanou
delší dobu v paměti. Bylo by dobré,
kdyby tomu tak bylo aspoň do příštích
voleb. Nebudou prý později než
za osm měsíců. A na to stačí zdravá
střednědobá paměť. Určitě bude
osvěžována dalšími ilustrativními
případy pana Ing. Paroubka.
Až někdy půjdou lidé k volebním
urnám, aby zvolili, kdo povede naši
společnost a kdo nás bude reprezentovat
vůči zahraničí, měli by si své
analýzy přečíst a podle nich se zachovat.
Abychom se nemuseli stydět za ty,
kteří nám vládnou. Přemysl Janíček
univerzitní profesor
na VUT v Brně