Moje babička byla moudrá ženská a bez vhodného přísloví se neobešla. Když jsme se my, děti, škorpily o nějakou hračku anebo pamlsek, uklidňovala nás slovy: „Přej a bude ti přáno!“ Nevím, jak by zareagovala na Vaše zprávy o německé Energiewende a na bilance chaotické výroby a přenosů větrné energie ze severu Německa na jih, do Bavor. Když si čtu jakou paseku dokáže tzv. zelený proud způsobit v přenosové soustavě (a nejenom německé), kolik vygeneruje zbytečných provozních i investičních nákladů (které ve finále nehradí jenom němečtí zákazníci), nutně si musím položit otázku: komu a proč se onen galimatyáš energetických experimentů u našich západních sousedů hodí do krámu? Spolková i zemské vlády si konečně uvědomily, což je prima, že třeba konat a nikoliv trpně čekat, zda kolísavá produkce a přenos energie ve finále nezpůsobí black-out. Nejaktuálněji jej teď zažili Turci a Nizozemci. Pokud Němci letos doopravdy vloží cca 300 mil. eur do modernizace a rozšiřování přenosové soustavy, je tato obrovská suma na místě. Pokud mám správný bankovní kurs: bratru 8,5 mld. Kč. Výlučně z mého pohledu jsou to však nesmyslně vynucené náklady. Ve finále jen prodraží účet za mediálně halasné „ozeleňování“ německé a středoevropské energetiky. Nemalé vícenáklady Energiewende vygenerovala už i nám a Polákům. Pokud nemají zhasnout světla a zastavit se stroje také na východ a na jih od Berlína, nemáme na vybranou. Musíme přistoupit k výstavbě a ke spuštění transformátorů s řízeným posuvem fáze. Do roku 2016 bude třeba vynaložit spoustu práce i peněz. A kde tyhle miliardové investice nakonec přistanou? Přeci na účtech za spotřebovanou energii. V našich firmách a domácnostech. Co vy nato, neutuchající nadšenci pro zelenou energii? Čas od času prolétávám očima německé weby. Patrně nejenom čeští politici mívají problémy s pravdomluvností. Měli byste se za nás ohradit. Obrovské investice do sítí v Braniborsku, Durynsku, Sasku a jinde nevygenerovaly specializované české a polské transformátory, resp. jejich schopnost efektivně chránit vlastní národní energetické soustavy, nýbrž neschopnost seriózně si spočítat akceptovatelná tempa rozvoje eoliky v Německu samotném a řídit tento proces i na dosluhujících sítích. Německá energetika chce v Bruselu udávat tón celé energetické Evropě. Proč ne, když bude přicházet s inspirujícími technickými, technologickými či organizačními inovacemi. Zatím si však (jak vidno z opakujících se náporů eoliky na distribuční báze) není schopna zamést před vlastním prahem. Je fajn, že se u nás nespoléháme jen na nové transformátory. Že rychlou a účinnou reakci na excesy německé eoliky si natrénovali jak dispečeři tuzemských fosilních zdrojů, tak v Temelíně či Dukovanech. Pište o této problematice v TT častěji a detailněji. Pro klid v duších a pro jistotu, že jsme věcem neponechali volný průběh. Že jsme Němce nenásledovali v jejich odmítání jádra. Black-out by nás neminul. Ne všichni naši lidé si dokážou představit, jak hluboce a dramaticky by zasáhl do každodenního života země. Kolik desítek či stovek miliard korun by stála náprava jeho nejhorších důsledků. A ty, moje drahá babičko, promiň. V téhle cause není místo pro velkorysost a smířlivost. Tady by se spíše hodilo něco zcela nepoetického:„ Nejdříve mysli, pak konej!“ A. K. – Plzeň