Prosím o odpověď, komu třeba v této zemi zasílat jmenovité návrhy na vyznamenání předávaná nejzasloužilejším osobnostem na sklonku října. A mohou tak učinit pouze instituce, anebo i jednotliví občané? Pokud by citovaný návrh mohli podávat rovněž řadoví občané, za sebe bych navrhla předsedkyni ERÚ paní Alenu Vitáskovou. Onu dámu znám pouze z televizní obrazovky nebo z tisku. Osobně jsem ji nikdy nepotkala. Za názory, které vyjadřuje k současnému stavu a k dalšímu vývoji české energetiky i za osobní postoje a statečnost, s níž vystupuje vůči ministerstvu průmyslu a obchodu a některým poslaneckým frakcím v parlamentu, si podle mne zaslouží ocenění nejvyšší. A nejenom ona. Ráda bych navrhla také prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslava Kalu. Na webu jsem narazila na výběr faktů z analýzy NKÚ, resp. na nekamuflovaný propočet nákladů, nakolik nás vyjde tzv. solární boom po česku. Do roku 2030 zaplatíme za toto nepodařené dotační extempore oborově příslušných resortů a tehdejších poslanců nejméně 1 bilion Kč. Tedy: 1 celoroční státní rozpočet této země! A pokud si k tomu připočtu bezmála 160 mld. Kč, jež dotyčný zelený a byrokratický tunel do našich peněženek způsobil „až dosud“ (přesněji za roky 2011–2014), pak i tyto hrozivé cifry signalizují, že problém volá po principiálním řešení. Ani ERÚ, ani NKÚ podle mne nelžou. Paní Vitásková byla v právu, když otevřeným dopisem poslancům, dále na x tiskových konferencích v průběhu roku a naposledy na jednání poslaneckého klubu Úsvit otevřeně varovala před další karikaturou rozvoje energetiky po česku – před nepovedenou novelou energetického zákona. A pan Kala odvedl čestnou kontrolní práci. Když jsem si v TT č. 6/2015 přečetla, že návrh novely (promiňte mi následující výraz, slušnější termín však neznám – paskvil), k níž zaznělo na 350 doplňků a pozměňovacích návrhů, přece jen prošel do závěrečného III. čtení, užasla jsem. Jak by asi dopadl lékárník, pokud by pacientovi nabídl nedodělek s 350 chybami? Co by čekalo v garážích na řidiče MHD, který by se na ulicích města dopustil za volantem 350 prohřešků? Ejhle! Z parlamentní tribuny a z televizní obrazovky se na kritiky novelového „veledíla“ snesla lavina dílem emotivních, dílem jízlivých odsudků. Dlouhé roky chodím k parlamentním i senátním volbám. Pokaždé hlasuji pro kandidáty, kteří nepoklonkují modlám partajní politiky a všudypřítomného byznysu. Volím každého, kdo umí pojmenovat problémy, kdo hodlá vnést do našeho veřejného života rozumné ekologické principy a návrhy řešení. Zprávy ERÚ a NKÚ, které rekapitulují v co všechno se zvrhl rádoby boom soláru po česku a nyní naposledy i hlasitý povyk okolo kritizované novely energetického zákona, mne vyléčily z posledních iluzí. Ani zelené iniciativy, ani kohokoliv dalšího, jenž nezabezpečí elementární pořádek v české energetice, už volit nechci a nebudu. Primitivní, leč skvěle dotované mediální kampaně (kým asi?) tu za kotle vyšších emisních tříd, tu za tichou resuscitaci soláru (obojí: „Ať to stojí, co to stojí!“), pak zase hurá-úprk k „všezachraňující“ biomase či ke zdravotně problematickým izolacím už na mne nepůsobí. Generují leda podezření, jaká kulišárna je za nimi skrytá tentokráte. Soudím, že tato země potřebuje více statečných a přemýšlivých Vitáskových a Kalů. K. M. – Brno