Tušíte, co kompetentní orgány i čeští energetici očekávají od dalšího technického rozvoje a ekologizace transportu v této zemi? Já, inženýrka – nikoli. Odpověď už nehledám ani v motoristických časopisech. Stohy zpráv a fotografií z autosalonů s masou automobilů s tradičními spalovacími motory. Spousta interview s různými rádoby experty, kteří horují pro elektromobily. Reference o každém novém modelu, o každé nové elektronabíječce. A návdavkem: plynárenská lobby a její (komerčně jistě pochopitelný) akcent na další plynofikaci dopravy. Osobní i nákladní. Chybí „maličkost“: reálná a proveditelná vize energetické transformace českého transportu? Chápu, dokud se v této zemi (a v desítkách dalších) úspěšně daří obchodníkům s naftou a benzínem, dokud nebudou zcela amortizovány staré motorárny, produkující za pakatel technicky přežilé modely pohonných jednotek na tekutá fosilní paliva, ani elektromobily, ani vozidla na plynový pohon si „neškrtnou“. Pod pláštíkem ryčných reklamních kampaní lze skrýt a zakamuflovat všechno. Zejména honbu za maximálním ziskem. A ten dodnes nejlépe garantují tradiční šunky s konstrukčně a provozně zastaralými spalovacími motory. Tu pod karoserií na hranato, ondy na kulato. Pokaždé se najde pár prodejných pisálků z redakcí a z reklamních agentur, kteří je pochválí. A vděčná motorářská lobby jakbysmet. Naivně jsem si myslela, že v technicky exaktním oboru, jako je automobilové strojírenství a motorismus vůbec, se každá progresivní myšlenka musí prosadit pro své přesvědčující konstrukční, provozní i ekologické parametry. Jenže: miliony okamžitých korun, eur či dolarů koncem roku na firemním kontu jsou silnější kalibr než jakýsi „směšný“ vědeckotechnický pokrok a „trapná“ ekologie. Řadu let jsem volila zelené a každého, kdo v předvolební kampani vystoupil aspoň s pár hesly o ozdravění ovzduší, vod a půdy v této zemi. Kdo sliboval, že nezapomene na ochranu zdraví lidí, kteří musejí žít a pracovat v ekologicky zamořeném prostředí. Někteří se dostali až na čelná vládní a ministerská místa. Se zastaralou, energeticky a ekologicky překonanou dopravou nepohnuli ani o píď. Dnes už bych lístek do volební urny za ně nevhodila ani pod samopalem. Dobře vypolstrovaná ministerská či poslanecká sesle může někdy vygenerovat totální amnézii na předvolební sliby… Mám dva starší bratry. Právě oni mne přivedli k moderní technice. Díky nim jsem se přihlásila ke studiu technického oboru. Fandili jsme doma všemu novému. Technicky, technologicky a ekologicky progresivnímu. I v dopravě. Naivně. Nehledě na tuny „zaručených“ prognóz o technické, energetické a ekologické transformaci dopravy stále se motáme v kruhu, jehož kontury namalovali a bedlivě střeží importéři, zpracovatelé a prodejci ropy a benzínu. Až v TT otisknete další článek o elektromobilech, o vozidlech s pohony na CNG, o nutnosti radikálně omezit objemy zdraví a život ohrožujících zplodin, o skutečné high-tech energetice 21. století (a nikoliv o tom, co vidím okolo sebe), na chvíli opět pookřeju. A pak zase přijde ono dlouhé a pošmourné ráno s hady smradlavých a hltavých automobilů a kupy prázdné slámy (pardon: nenaplněných předvolebních slibů našich politiků nalevo-napravo), jak se věci tentokráte už doopravdy, ale doopravdy obrátí k lepšímu… Ing. J. R. – Pardubice
