Blíží se Vánoce a konec roku 2012. Měla bych podlehnout sváteční náladě. Namísto toho s bolestí v břiše poslouchám v rádiu a v televizi zprávy o nových cenách elektřiny, plynu a tepla v příštím roce. Snad v každém kraji jinak… To bylo růžových slibů ze Strakovky i z baráku Na Františku, až se u nás rozvine energetický trh. Až se staneme součástí velké Evropy. Nyní máme obojí. A s nimi pokračující problémy české energetiky a teplárenství. Nezřídka „obohacené“ o novodobé výdobytky ve formě zpackaného solárního boomu po česku, o poloprázdné skládky pro uhlí za nejednou elektrárnou a teplárnou, o různá kouzla s emisními povolenkami atd. atd. Kliku od dveří našeho bytu si neúnavně předávají další a další náboráři s formuláři ke změně dodavatele elektřiny či plynu. Doslova se vnucující. Kde ovšem zůstaly sliby jejich předchůdců při pohledu na vyúčtování za dodanou a námi spotřebovanou energii, plyn či teplo? Podivuhodně se vypařily. Naštěstí zatím máme s mužem práci a dva pravidelné příjmy. To už ale neplatí o obou našich dětech, resp. o jejich mladých rodinách. Samozřejmě, snažíme se jim pomáhat. Takže: energetické, plynárenské a teplárenské barony si vlastně platíme natřikrát. Věru, jsme to grófská rodina…! Když se vzpomenutí náboráři u nás objevili ponejprv, cena energie na pražské energetické burze mírně, leč vytrvale stoupala. Tuhle jsem na internetu narazila na graf z letošního podzimu, jak se dotyčná cenová křivka vine od Nového roku. A ejhle! Ona nejenom v Praze, ale i v dalších evropských metropolích už kolikátý měsíc klesá a klesá. Moje otázka k vám v redakci a ke všem kompetentním mimo ni je nasnadě: jakou logikou se tedy řídí česká cena elektřiny pro českého spotřebitele? Lze ve vztahu k tuzemským energetickým cenotvůrcům ještě vůbec operovat s pojmem logika? A taky: pravdomluvnost, solidnost, úcta k zákazníkovi…? Vaši čtenáři, šéfové průmyslových podniků, by se nade mnou v této chvíli patrně ušklíbli. A pro srovnání by mi předestřeli své vlastní faktury, své vlastní platby. Koneckonců, už si to v parlamentu vyříkali i s panem ministrem Kubou. Ceny energií a tepla doopravdy přesahují reálné finanční možnosti konkrétních domácností a marginální nejsou ani v bilancích řady velkoodběratelů. Na jedné straně vláda a ministerstvo tlačí podniky k posilování konkurenceschopnosti a na druhé je vystavují zištnosti několika subjektů, pro něž je energetický byznys v nejrůznějších podobách, resp. sobecký zisk z něj, snadňoulinká mana z nebes. Miluji tuto zemi. Chci v ní dobře prožít zbytek života a přesně totéž chci pro své děti a vnoučata. Doufám, že analogickou zásadou se řídí také naši politici. Pro další rozvoj naší země potřebujeme celospolečenský konsensus. A ten podle mne musí zahrnovat i energetiku. MPO ČR připravilo novou Státní energetickou koncepci. Fajn. Získalo ale pro ni širší podporu? Občanů, podnikatelů, investorů, ekologů? Anebo se bez našeho souhlasu a podpory obejde? Pokud permanentně rostou daně i ceny čehokoli, na co v krámu jen pohlédnu, pokud jsou faktury za dodanou elektřinu, plyn a teplo stále jen vyšší a vyšší, pak je (alespoň podle mého ženského úsudku) cosi festovně v nepořádku. M. K. – Praha
