Názor čtenářky

V TT č.7/2012 jsem četla zdánlivě nenápadný článek „Polské výhrady vůči směrnici o snižování emisí skleníkových plynů“. Popisovali jste v něm, jak polská delegace na březnovém summitu ministrů životního prostředí odmítla návrh na postupné snižování emisí oxidu uhličitého do roku 2050 (a to o 80 % oproti roku 1990). Jak hodlá i po roce 2030 produkovat z uhlí nejméně 50 % elektřiny. Díky, že jste se nesnížili k srdcebolnému hořekování nad osudy 200 000 lidí, kteří se v Polsku zabývají těžbou a zpracováním uhlí. Pseudoargument sousedů, že „pokud by Poláci návrh EU akceptovali, způsobilo by jim to ekonomické i technické problémy“, nelze přijmout. Jako my, i Poláci musí hledat jiná, technicky, technologicky a ekologicky efektivnější řešení své energetické a teplárenské budoucnosti. Mají plné právo rozhodovat o své energetické politice sami. Zároveň si třeba uvědomit, že v Evropě nežijí sami. Uhlí spalují v česko-polském pohraničí ve velkém, a co si myslíme o rozptylu emisí, na to se zeptejte nás, Ostraváků, Bohumíňáků, Opavanů a dalších. Netřeba být Einsteinem, aby se člověk zamyslel nad různými variantami výroby elektřiny a tepla. Aby si uvědomil (na rozdíl od bruselských a českých úředníků), že základní principy trhu (včetně energetického a teplárenského) nelze pokřivit nevhodnými dotačními intervencemi. Ani tiše souhlasit s překonanými metodami a nástroji výroby energie a tepla, byť u dobrých sousedů. Na Polácích si vážím jejich přímočarosti. Berlaymontu dokážou bez skrupulí připomenout, že Evropa celosvětově generuje pouze 7 % emisí CO2, ale přijímá náročné a závazné ekologické mety, aniž sebeméně tuší, kdo, kdy a zda vůbec ji bude v tomto úsilí následovat. Kéž by to dokázali i naši ministerští cestovatelé mezi Prahou a Bruselem. Naopak, nemohu přijmout tlumočený názor, že „pro Poláky je obtížné se vyjadřovat k situaci po roce 2020.“ Kdo jiný, než každý členský stát EU27, musí analyzovat situaci a přijímat opatření v delším časovém horizontu. A nic na tom nemění fakt, že energetika a teplárenství patří mezi obory s dlouhodobou periodou projekce, výstavby i exploatace zařízení. Pro naši koncepci energetiky v horizontu 2013-2050 se stane lakmusovým papírkem finišující mezinárodní tendr na dostavbu III. a IV. bloku JE Temelín. Papír i obrazovka snesou leccos. S blížícím se termínem vyhodnocení předkládaných projektů nás jednotlivé firmy (resp. jejich reklamní agentury) bezpochyby vystaví mediální masáži, jak výhodná je právě jejich nabídka, kolik tisíců našich lidí zaměstnají při subdodávkách zařízení pro jihočeské reaktory atd. atd. To je určitě důležité. Mne však bude více zajímat podle jakých kritérií a jak nekompromisně budou jednotlivé projekty v dotyčném tendru posuzovány? Jaká bude návratnost vynaložených stovek miliard korun? Jak výstavba a spuštění obou reaktorů přispějí k ozdravění životního prostředí u nás? Kolik starých a ekologicky už nevyhovujících zdrojů ČEZ okamžitě a bez vytáček odstaví? Jak se to promítne do mých firemních i rodinných účtů za spotřebovanou energii a teplo? P. D. - Ostrava