Bossové české energetiky (rozuměj: té velké – dílem uhelné, dílem jaderné) doufají, že na jaře ještě málo rozkoukaný kabinet zreviduje své rozhodnutí o zrušení tendru na dostavbu Temelína a do konce roku vrátí výhybku „správným“ směrem. Čili ke stovkám miliard za atomové katedrály v jižních Čechách a na Vysočině a k obřím ziskům provozovatelů fosilních molochů. Vadí někomu v této zemi, že palec zdvižený pro SEK je vlastně vstupenka do energetické prehistorie? Že se sami vydáme všanc ještě hlubší závislosti na nákupech energetických surovin z politicky i ekonomicky nevyzpytatelných regionů světa? Že rozvoj domácí energetiky na tuzemských zdrojích je jen eufemistická nálepka pro další rabování posledních uhelných ložisek, jimiž ještě disponujeme? Z Chebu je to k našim západním sousedům coby kamenem dohodil. Krátce po fukušimském stresu tam převážilo jedině správné a racionální východisko: postupně odstavit všechny jaderné bloky a zelenou (investičně, provozně, ale i mediálně) dát alternativním zdrojům. Zatímco u nás zní jejich terminus technicus „Energiewende“ v řadách málo informované veřejnosti jako cosi neznámého, neřkuli zavrženíhodného, pro Němce je to perspektivní program. Troufám si odhadovat, že jej podporuje zdrcující většina národa. Vaši kolegové v německých médiích (a nejenom odborných) objektivně informují o všech jeho plusech i prozatímních minusech. Včetně dočasných zvýšených výdajů za přechod německé energetiky (a s ní celé ekonomiky i terciární sféry) od fosilní (dále již neudržitelné formy) k moderní, ekologicky i ekonomicky akceptovatelné energetice na bázi AZE. Nelžou, nechrlí plané sliby. Lidé pochopili, že přechod k vyšším (chcete- li: smart) formám energetiky je morální imperativ vůči žijícím generacím a hlavně k pokolením dětí a vnuků. U nás se českého analogu Energiewende „obávat“ nemusíme. Žezlo pevně třímají stoupenci fosilní karikatury energetiky. Když my, zelení, poukazujeme na různá nebezpečí spjatá s kontaminací našeho už beztak postiženého životního prostředí, tyto argumenty jsou zlehčovány. Když kritizujeme obří export české uhelné a jaderné energie do ciziny, „argumentují“ údajně pozitivními (nikdy ale veřejně nespecifikovanými) hospodářskými přínosy tohoto „byznysu po česku“. Žít ve středověku, solár, biomasu nebo eoliku by vystavili leda na pranýř. Musím být objektivní a přiznat, že nemalou vinu na zkreslení informovanosti řady českých lidí o moderních AZE a o jejich přínosu pro národní energetiky máme i my, zelení. Proto, že jsme se nezřídka nechali zatáhnout do demagogických diskusí s odpůrci. Protože v našich řadách stále není dost odborníků vyzbrojených nezpochybnitelnými aktuálními informacemi z energetické a teplárenské branže v cizině. Protože nedostatečně operujeme s reálnými fakty z tábora „fosilníků“, včetně skutečných cen za pořízení a modernizace starých zdrojů. To už v Německu neexistuje. Tamějším kolegům se podařilo trpělivou diskusí přesvědčit o nutnosti transformace energetiky a teplárenství i poslední babičku na horské samotě v Alpách. Krok za krokem získávají pro alternativní projekty podporu spolkových i zemských politiků, finančníků a kapitánů průmyslu. Slušný člověk nezávidí. Stydím se, ale já německým sousedům jejich odhodlání vstoupit do energetického zítřka závidím. A. L. – Cheb
