Před časem jsem musel kvůli už chronickým dýchacím obtížím ukončit práci na šachtě. To ale neznamená, že bych svůj důl a lidi v něm opustil i myšlenkami. Stále mě zajímá, co bude s OKD a s černouhelným hornictvím na Karvinsku a Frýdecko-Místecku. Poslední novinová zpráva, že věřitelé odsouhlasili kapitálovou restrukturalizaci NWR (New World Resources), která mj. vlastní OKD, a tím firmu spasili před insolvencí, patří (aspoň na letmý pohled zvenčí) do kategorie pozitivních. Bohužel po takovém optimistickém sdělení tradičně následuje skrytá „jobovka“. V daném případě: firma nebude oddlužena zcela. Z nynější „sekyry“ ve výši 825 mil EUR se umázne cirka 1/3 a k úhradě zbývá stále strašidelná suma 500 mil. EUR. Pro ty z nás, kteří žijeme a pracujeme v „korunovém“ Česku: více než 23 mld. Kč dluhu se scvrklo na bezmála 14 miliard. Nevyznám se příliš ve slovníku bank a investičních skupin. Není pro mne důležité, jak hlasovala skupina držitelů zajištěných dluhopisů a jak skupina nezajištěných věřitelů. Rozhodující je výsledek: bude se v OKD fárat i v budoucnu, anebo nebude? Bude republika využívat domácí uhlí ze slezského podzemí, anebo je bude muset importovat? Sedět na oné hlasovací poradě a držet byť minimum dluhopisů v hrsti, asi bych velmi zvažoval, zda majitelům OKD vypomohu k novým a nemalým úvěrům, dokud mi nebude jasné kdo, proč a jak se „zasloužil“ o stávající propad firmy. Mohu vůbec souhlasit s navýšením kapitálu o další miliardy korun a nemít jistoty, že se dosavadní bilance časem ještě nezhorší? Zvládne nynější management krizovou situaci lépe než jeho předchůdci? Rozhodnou ve finále o osudu tohoto po léta „rodinného stříbra“ nikoliv dobré úmysly a shovívavost věřitelů, anebo tragicko-komický vývoj cen uhlí na světových trzích? Není současné řešení problémů vlastně jen potěmkinovská vesnice, namísto radikální nápravy? Kdo ve finále zapláče více: stávající akcionáři či držitelé dluhopisů? Vedení firmy bude patrně sršet optimismem, barvitě popisovat své těžební a obchodní cíle, vršit záměry jak ještě více redukovat náklady na těžbu atd. atd. Patrně mu v tom vypomůže i nějaká reklamní agentura… Jednou větou: hlasitá mediální klasika po česku. Jenže, jaký bude reálný osud jednotlivých šachet a konkrétních lidí v nich? Nebylo by férovější, kdyby pan premiér, resp. jeho ministr průmyslu přišli mezi ně a na rovinu řekli: „Chlapi, s uhlím je konec! Hledejte si nové uplatnění!“ Už jarní mediální přestřelky pánů Babiše a Mládka kdo a co dojednal s těžaři v kauze Paskov, jakými zárukami disponuje stát, jakými těžaři a co z toho (ne)vyplývá pro havíře ukázaly, že budoucnost černouhelného hornictví v ČR je notně horký brambor a kabinetu chybí rychlý a účinný recept na jeho zvládnutí. Jakákoliv pštrosí politika odkladů řešení a málo prozíravé spoléhání se na „neviditelnou ruku trhu“, která to zázračně vyřeší sama a univerzálně, by podle mne situaci (dříve či později) vyhrotilo ke kolapsu revíru a k tisícům propuštěných horníků ve frontách na úřadech práce v Karviné a ve Frýdku-Místku. A nebude to výlučně problém lokální, zpod Beskyd. Jeho energetické a finanční důsledky pocítíme všichni. Tu v nutnosti vyplácet nemalé sumy za dávky v nezaměstnanosti, onde za import energetických surovin z ciziny. B. K. – Ostrava
