V TT publikujete informace o členech Klastru Česká peleta, o výsledcích peletářského oboru u nás a také o postupném růstu kvality jejich produkce, včetně certifikace ENplus. Nic proti tomu. I mne zveřejněná fakta potěšila. Jsem všemi deseti pro zelenou energetiku a teplo. Akorát: v případě dotyčných pelet si nejsem dostatečně jistý, zda se jedná o nejlepší a zároveň o nejdostupnější palivo i pro obyvatele a podniky ve větších (zejména vnitrozemských) aglomeracích. Celý život bydlím v Praze. Nejdříve jsme doma, na Vinohradech, topili uhlím. Rodičům je do sklepa na podzim nanosili uhlíři v plechových, různě zprohýbaných korbách. Do bytu jsme je s otcem tahali v hranatých uhlácích. Při hoření (a to i v tzv. amerických kamnech) odpudivě páchlo. Zbyla z něj pokaždé spousta popela a máma láteřila kvůli temným čmouhám na zdi, nad vývodem do komína. Když jsem v bytě zůstal sám a v 70. letech se oženil, rozhodli jsme se s manželkou pro tehdy moderní vytápění nafťáky. Popisovat s tím spjaté lapálie by vydalo na infarkt. Do třetice nás v 90. letech zlákal ČEZ na elektrické akumulační vytápění. Po roce 2000 jsme se se ženou odstěhovali do panelákového 2 + 1 na Prosek a poprvé zažili otopný luxus: horké radiátory napojené na CZT. Syn se snachou ve starém bytě na Vinohradech mezitím přešli na plyn. Mladá rodina i my skuhráme svorně: každý typ vytápění, který jsme si zatím otestovali, byl a je dražší a dražší. Teď je prý nejmodernější biomasa. Pro domácnosti i pro podnikovou sféru. Proč ne. Její zpracování poskytuje nejenom teplo, ale i obživu lidem v lesnatějším podhůří. I kdybyste mě však vyslýchali na mučidlech, adresu nejbližšího prodejce biopelet či biobriket v metropoli ze mne nevyloudíte. Takže v kampaních za ekologičtější energii a teplo, za větší a bezproblémovou exploataci biopaliv je ve vztahu výrobců a zákazníků cosi – špatně. Minimálně v informační rovině. A to už nekomentuji fakt, že obrovská kvanta biomasy se od nás exportují do ciziny, eventuálně je spaluje ČEZ a další velkovýrobci energie a tepla. Podle mne to finální bilance statisíců tun vyrobených a spotřebovaných biopaliv pouze deformuje. My, Češi, někdy sklouzáváme závistivými pohledy k sousedům. Soudím, že hledat inspiraci v komoditě biopaliva (ať už v bližším či vzdálenějším zahraničí) není nutné. Český spotřebitel je soudný. Umí si spočítat všechny plusy i minusy přechodu na tento určitě zdravější způsob vytápění. Rozhodný krok k nápravě současné situace ve výrobě a užití biopaliv musí podle mne učinit stát. Je jasné, že nový kabinet nemůže předepisovat ani výrobcům paliva, ani prodejcům kotlů, jaká bude napříště cena jejich produktů a služeb. Dosavadní mdlé tempo dekarbonizace energetiky a teplárenství za něj žádná „všemocná ruka“ trhu nevyřeší. Zatím se „činí“ různí lobbisté a rádoby byznysmeni. Tomu odpovídá i aktuální pozice biopaliv na českém trhu: jsou pověstnou panenkou kdesi v koutě… Nechci, aby nová vláda popustila uzdu dalším dotacím, tentokráte pro biopaliva. Seriozní platformou pro analýzu výrobních i odbytových kapacit v této branži by se měly stát nová Státní energetická koncepce a Surovinová politika ČR. Pokud dospějeme ke správnému cíli, nebude jistě těžké zvolit i správné nástroje. A. M. – Praha