Sledoval jsem v televizi cvičení pražské radnice na téma black-out v metropoli. Souhlasím, jeho hrozba pro každodenní život města (a rád bych zdůraznil, že i celé země) je kvůli situaci na evropském energetickém trhu i pokračujícím extempore německé zelené energetiky velká. Nefungující elektrosoustavy, vodovody, teplovody, komunikační sítě i vozidly následně zacpané silnice by dokázaly krajně znepříjemnit život Pražanů (a nejenom jich). Děsivý je určitě fakt, že eventuální obří výpadky proudu jsou s to (bez pohotově zmobilizovaných náhradních zdrojů) ohrozit i životy tisíců lidí. A to nejenom v nemocnicích či v domácím léčení. Omletým výčtem pesimistických položek daný problém pro některé české novináře opět vyčichl a již nezajímavou „technikálii“ pohotově nahradili novými barvitými články o hádkách politiků nebo plácáním ze života nejrůznějších rádobycelebrit a momentálních hvězd šoubyznysu. Jako občan tohoto státu, řádný volič, daňový poplatník a zároveň odběratel stále dražší energie a tepla však mám řadu nejasností. Zatím bez uspokojivé odpovědi. Kupříkladu pokud je black-out doopravdy nebezpečím pro hlavní město a tudíž i pro řídicí systémy celého státu, jak nová vláda, pražská radnice a další kompetentní orgány a instituce (včetně ČEPS a polostátního ČEZ) hodlají účinně zabránit této katastrofické situaci? Pokud by event. black-out způsobily „pouze“ pokračující organizační a technické příčiny na přetížených středoevropských energetických magistrálách sever- -jih, co a s kým už řešil (resp. vyřešil!) můj stát? Jak je vyloučí: doma, ale i ve vztahu ke kompetentním německým orgánům a k bruselským institucím? Odkud a jak konkrétně chtějí otcové hlavního města čelit výpadku proudu po libovolnou dobu, když ani jednotlivé rodiny na sídlištích, ani Praha samotná nedisponují žádným spolehlivým (tím méně pak velkokapacitním) nezávislým náhradním zdrojem energie? Má pražská radnice vypracovánu alespoň elementární koncepci tzv. ostrovního provozu? Co, jak a zda vůbec by v případě black-outu konala pro rychlou resuscitaci základních energetických (a tudíž i životních) potřeb obyvatel hlavního města a bezprostředně přiléhajícího Středočeského kraje? Vyčlenily předchozí vlády a vedení pražské radnice pro případ black-outu nějaké lidské, technické a organizační kapacity ke zvládnutí zdánlivě „malicherných“ každodenních činností, jako je fungování lékařské pohotovosti nebo okamžitá, objemově dostačující a časově nelimitovaná dodávka pitné vody a základních potravin? Posuzoval už někdo na úrovni resortů či radnic šanci nasadit k řešení havarijních situací energii z již existujících a draze dotovaných zelených zdrojů, zejména fotovoltaických? Nezvážíme (alespoň tváří v tvář hrozbě black-outu) jinou a serioznější podporu soláru? Podobných otazníků by se našla ještě spousta. Kde a kdy jindy na ně hledat odpovědi? Vloni jste v TT referovali o nehodě chodovské trafostanice a o jejich dopadech na život cca 1/4 milionu Pražanů. Myslíte, že tentokrát (po vyhodnocení únorového cvičení) se obyvatelé metropole i celé země dozví od nějakého kompetentního orgánu a jeho představitelů alespoň elementární fakta a návody, jak se zachovat v okamžiku (nedej Bože!) skutečného energetického kolapsu? V. K. – Mělník