Jedním z rysů života v česko-německém pohraničí je, že v médiích souběžně sledujete dění jak doma, tak u sousedů. Tedy, pokud aspoň trochu ovládáte němčinu. V lecčem se shodneme. V lecčem se k věcným či procesním paralelám nedobereme. Celou dobu po katastrofě Fukušimy jsem se snažil pochopit skutečné příčiny onoho politicko-energetického kotrmelce, kdy němečtí politici v Berlíně i v jednotlivých spolkových zemích ze dne na den otočili na obrtlíku: od adorace jádra k jeho totálnímu zatracování. Od nedůvěry vůči soláru a eolice, k jejich bezbřehé podpoře, která nezřídka atakuje samotné mantinely tržní ekonomiky. U nás jsme zůstali věrní jádru a uhlí. Sešup sympatií k AZE je stále zřetelnější. Nejenom v řadách kapitánů českého průmyslu, ale i domácností. Mastné faktury za spotřebovanou energii, jejichž součástí jsou stále vyšší příspěvky na provoz AZE, snad budou transformovat pohled na zelenou energetiku i nové politické garnitury. Věřil jsem, že severní sousedé se lapáliím typu „boom soláru po česku“ vyhnou. Zvládli to jen částečně. Jejich Achillova pata se jmenuje větrné parky (a nejenom v Severním moři). Spory o budoucí energetickou koncepci země tvrdě zasáhly (na rozdíl od nás) i do povolebního vyjednávání o nové vládní koalici. I natolik rozdílné strany, jako jsou CDU/CSU a SPD, musely seriózně zvažovat změny v budoucí energetické politice státu. Růst nákladů fi rem a domácností na elektřinu dokázal nevídané: unifi kovat postoje rozhádaných politiků. Němci nechtějí jako Češi pouze zastropovat nemravné subvence. Nová spolková vláda je musí totálně omezit. Škrtat jak v ambiciózních plánech rozvoje severoněmecké eoliky, tak v experimentech s porýnskou geotermální energetikou, ve velkokapacitním soláru apod. Kéž by to inspirovalo i jejich pražské kolegy! A nejenom v cause likvidace tzv. Pithartových limitů, ale budoucnosti české energetiky a teplárenství vůbec. Když jsem byl ještě před Vánocemi u našich firemních zákazníků v Lipsku, zajímalo mne, na kolik eur přijde zelená energie hudrající Němce. Vloni prý „jenom“ na 20,3 mld. eur (podle ČNB podhodnocené tuzemské měny na cca 548 mld. Kč). Zato letos to už má být nejméně 23,5 mld. eur (634,5 mld. Kč)… Jaký div, že o široce rozepjatá křídla přišly i některé dlouhodobé odiózní záměry. Kupříkladu zabezpečovat v roce 2030 minimálně trojnásobek současné spotřeby energie SRN právě na bázi AZE. Lídři SPD by sice chtěli, aby jejich podíl na celkové produkci energie v SRN osciloval mezi 75– 80 %. Nicméně letitou vládní praxí ostřílenější CDU/CSU by brala i beztak ještě vysokou metu 50–55 %. Uvidíme, co s tím provede život samotný. V TT č. 24/2013 jste psali o podobném vystřízlivění některých představitelů Bruselu, konkr. komisaře Tajaniho. Slušelo by se k tomu dodat jediné: KONEČNĚ! Třebaže peněz v erární kase není nazbyt, stálo by, myslím, za průzkum, kolik našich občanů by souhlasilo s podobně razantními řezy v lopotně se rodící Státní energetické koncepci ČR do roku 2040. A možná bychom to zvládli úplně zadarmo, pokud by se k problematice AZE a k vývoji české energetiky před objektivy televizních kamer (třeba v parlamentu) stručně a věcně vyjádřil nejenom nový premiér, ale i jeho ministři. My, voliči, bychom pak měli rázem jasno. P. K. – Ústí nad Labem