Trávil jsem letošní dovolenou s manželkou v Itálii. Zrovna v době, kdy tam probíhalo ekonomické fórum k další budoucnosti evropské energetiky a k příští pozici AZE v národních energetických mixech zemí EU28. Znáte to. Tisíckrát ujišťujete sebe i okolí, že aspoň na dovolené odložíte mobil a notebook. Že určitě nepůjdete do trafiky pro noviny. A televize v koutě hotelového pokoje? Ta že zůstane po celou dobu pobytu vypnuta. Netuším jak vy, ale já u podobných předsevzetí vydržím po příjezdu do letoviska zpravidla den, maximálně dva… I tentokrát. Do internetových aktualit jsem nakoukl třetí den pobytu, na stránkách, jež informovaly o vystoupení eurokomisaře pro průmysl a podnikání Antonio Tajaniho na citovaném semináři. Už ty titulky a mezititulky: Zelenou energetiku ano, ale žádné zelené náboženství!, Podpora AZe ano, ale nikoliv fanatická! atd. atd. Pohledem z českých luhů a hájů, zejména sršatých kritiků Bruselu i Štrasburku, to byla přímo hojivá mast na energetické kotrmelce Berlaymontu, které nezřídka dopadají i na české výrobce, prodejce a zejména spotřebitele energie. Pan Tajani de facto potvrdil to, co Nečasovu i Rusnokovu kabinetu opakovaně zdůrazňovali kapitáni českého průmyslu: podpora AZE je přemrštěná, evropský energetický trh (i díky dotacím pro AZE) se ocitl na rozcestníku a dotace na tzv. zelenou energii bytostně ohrožuje konkurenceschopnost evropského průmyslu, dopravy a dalších oborů, které se bez velkých kvant energie neobejdou. Pan eurokomisař nelhal. Národní i celoevropské náklady na podporu AZE jsou velké a málo efektivní. Podpora tzv. zelené energetiky je potřebná. Musí být ovšem realistická. Nesmí mimo jiného ohrožovat konkurenceschopnost evropského průmyslu. Zvláště v situaci, kdy je zbytek světa v subvencování AZE mnohem, mnohem zdrženlivější. Šokovala mne jeho aktuální statistika: evropský průmysl platí za elektřinu zhruba dvakrát více než americký. Co se týká plynu, tam je rozdíl dokonce čtyřnásobný… Tajani vyzval k hledání (a nalezení) nové energetické politiky, nemáme-li si sami svou přezelenalostí evropský průmysl (a nejenom jej) zlikvidovat. Pod slunečníkem jsem při oněch větách doslova povyskočil. Konečně se v armádě bruselských byrokratů našla tolik potřebná „černá ovce“, která očividně měla a má odvahu nazývat věci pravým jménem. Vysoký činitel Berlaymontu, jenž se nedá zastrašit žádnou národní, ani oborovou lobby. Fachman, který hořké pravdy formuluje a vyslovuje dříve, než příslušný (a nikoliv lichotivý) účet vystaví politikům občané jednotlivých států EU28 ve volbách. Cenil jsem si a cením mnoha myšlenek zelených aktivistů, pokud jde o uchování, příp. o zvyšování kvality životního prostředí okolo nás. I mne by naplnilo pýchou, pokud by právě erudovaná a průmyslově rozvinutá Evropa vyvedla zbytek světa na trajektorii k bezuhlíkové energetice budoucnosti. Doslova: kdyby se stala laboratoří moderní vzdělanostní ekonomiky a energetiky. Na druhé straně: odmítám demagogii. Všechny technicky a organizačně nerealistické hokusy-pokusy. Zvláště v tak citlivých a strategických oborech, jako jsou energetika a teplárenství. A protože každá inovace cosi stojí, mne (a doufám, že i 10,5 milionu lidí v této zemi) musí vždy a bez vytáček zajímat, zda na ni vůbec máme. Ing. P. M. - Děčín
