Po většinu roku hygienici i ekologové konstatují nad Ostravou a průmyslovým Slezskem nebezpečnou smogovou situaci s vysokými, zdraví lidí ohrožujícími koncentracemi emisí a částic prachu. Do role hlavního viníka jsou nejčastěji pasováni majitelé zastaralé vytápěcí techniky. Řada firem i domácností postupně investuje do její výměny. Zásadní příčina smogu – obří exhalace ze zdejších (a zejména polských) průmyslových gigantů, plus vlivy stále hustší dopravy na silnicích v česko- -polském pohraničí se cudně (?) opomíjí. Ostravská radnice to „vyřešila“ osobitě: zažalovala český stát… Městský soud v Praze však rozhodl, že stát smog nezpůsobil. A příslušný rozsudek bude asi všecko, co můžeme od metropole očekávat pro tuto další nedýchatelnou zimu a předjaří. Už-už čekám na mediální výkřiky úředníků „jak půjdou tvrdě po krku“ oněm babičkám a dědečkům, kteří si dosud neuspořili nehorázné sumy na nejnovější, automatické kotle. A jak se éterem znovu rozletí hromady čísel o ministerských a hejtmanských příspěvcích na tzv. kotlíkové programy. Jejich skuteční příjemci-obchodníci s drahými kotli to určitě pochválí. Mnozí sousedé ostravskému magistrátu fandí. Aspoň za snahu hledat viníka opakujících se smogových kalamit. Hůře už chápou, proč pražský soud ostravské radnici nevyšel vstříc. Prý kvůli anonymnímu a tudíž nepřesnému pojmenování viníků letité smogové situace. Souhlasím do té míry, že chronický kašel a dušnost dětí i dospělých doopravdy nezpůsobil státní znak, mapa ČR v atlasu anebo jiný vizuální symbol anonymního státu. Byli a jsou to jeho konkrétní úředníci, poslanci, senátoři a další činitelé, kteří pobírali nemalé platy za to, že měli konat ku prospěchu nás, občanů. A nejenom na českém teritoriu, ale i bilaterálně s polskými původci transferů škodlivin. A nikoliv naposledy i na půdě Evropské komise a Evropského parlamentu, jež poskytly Polákům různé úlevy. Nejlepší obrana bývá v Česku zpravidla útok. V daném případě zvučná otázka: „A co pro zlepšení stavu učinil žalobce, samotná ostravská radnice?“ Nejsem její advokát. Umím však odhadnout, jak rozdílnou masou prostředků, kompetencí a lidí disponuje žalobce a jakou strana žalovaná. Dnes a denně čtu v novinách, jak se nám Brusel snaží pomáhat a jak naši úředníci nedokážou čerpat nabízené prostředky. Posoudil někdo v matičce stověžaté (aspoň rámcově), kolik milionů (či miliard) korun by našlo smysluplné uplatnění právě v našem regionu a při řešení vzpomenutých ekologických běd? Anebo proč riskovat, že by si bruselský byrokrat nejdříve ze všeho udělal objektivní analýzu a poté (třeba?) volal k odpovědnosti skutečné viníky, nikoliv stařenky a dědečky z televizní obrazovky s dožívajícím kotlem a bafajícím komínem? Pan primátor Kajnar v záři kamer a reflektorů slíbil hned na chodbě pražského soudu, že se radnice proti verdiktu soudu odvolá. Budiž. Na to má v demokracii právo. Jenže, ani nejlepší právnický krok sám o sobě sípání dětských astmatiků a plné čekárny na poliklinikách nezmenší. V říjnovém mediálním vodopádu vzrušených vět jsem mj. zaslechl, že ostravský smog je problém ekologický i politický zároveň. Nuže, politici: o hřiště pro fotbalisty na Bazalech jste se postarali. Velkoryse a bez soudu! Kdy a jak začnete reálně konat pro nás? H. M. – Ostrava, Poruba
