Kdyby dostavbu JE Temelín plánovali a realizovali staří páni inženýři Křižík nebo Škoda, patrně by se už montovaly poslední prvky konstrukce, neřkuli by celé složité soustrojí běželo na plný chod. Když se o totéž pokoušejí jejich dnešní prapravnuci (libovolno zda v matičce stověžaté nebo rovnou na jihočeské pláni), oba energetičtí géniové aby se v hrobech ostudou obraceli. Nečasova vláda požadovala, aby výsledky příslušného mezinárodního výběrového řízení byly známy na podzim. Barvité vidiny však vybledly. Nejdříve (aniž jsme se my, řadoví občané a zároveň plátci této gigantické investice, dozvěděli kloudně proč) se bylo z horní paluby odporoučeti francouzské AREVĚ. Souběžně začali Fukušimou vystrašení politici za šumavskými hvozdy formovat antijadernou inkvizici. Jejich čeští kolegové u jaderného konceptu kupodivu vydrželi. Nicméně, tehdejší ministr financí, jemuž prvnímu mělo být jasno ve všech aspektech dostavby, se začal nahlas dotazovat, zda další temelínský proud vůbec potřebujeme… Potichu nezůstala ani nenasytná energetická lobby: nejdříve zkusmo zapolemizovala v médiích okolo garancí vyšších cen jaderné energie. Posléze se pokusila břímě podnikatelského rizika přesunout v podobě již zafixovaných cen jaderného proudu výlučně na bedra státu, potažmo každého jednoho z nás, daňových poplatníků a zároveň koncových odběratelů temelínské energie. Když se v létě chopil žezla vlády Rusnokův kabinet, zkusila to z jiného soudku: což takhle posunout rozhodnutí o dostavbě Temelína o rok? A když už rozbublala jaderný buřtguláš, proč do kastrolu, jehož plamen budou živit (chtěj-nechtěj) firmy a občané, nenaházet vše, co je po ruce: vzpomenutými garancemi cen počínaje, „přiléhavější“ legislativou či pochybami o návaznosti díla na formující se Státní energetickou koncepci konče. Je až s podivem, kolik „expertů“ a „koncepcí“, kterak k penězům přijít, se v této zemi v souvislosti s temelínskou dostavbou už vyrojilo a bezpochyby ještě vyrojí. Jeden příklad za všechny: vzpomenuté fixace cen energie z III. a IV. bloku v JE Temelín. Od humpoláckých doporučení (a la „Nám zisk a Tobě, státe, všechna rizika!“) až po nuance v podobě tzv. dorovnání odchylek od fixované ceny. Naše firma je malá. Neoperujeme s investicemi v řádu stovek miliard korun. Nevykazujeme pohodlné zisky v řádu desítek mi liard. Svému slovu však vždy dostojíme. Spoléhat se přitom můžeme pouze na sebe sama. Na svou píli a um. Uznávám: temelínská dostavba dvou reaktorů není žádný běh na krátkou trať. Třeba zvolit konstrukčně, provozně i investičně optimální projekt a seriozně jej provozovat další půlstoletí. Na druhé straně: tohle všechno bylo jasné už v okamžiku, kdy se v Temelíně zabořila v 80. letech do půdy první lopata bagru. Pokud se dneska kdokoliv pokouší nemravně zaštítit zárukami státu, zavání mi to minimálně nekompetentností a alibismem. Žádná vláda, žádná parlamentní či senátní povolební sestava by na to neměla slyšet. Mj. i proto, že provozovatel nových reaktorů dodnes neupřesnil, na kolik konkrétně ho přijdou. A také: nikdo v této malé zemi nedokáže ovlivnit ani současné (tím méně pak budoucí) ceny byť 1 MWh energie. Páni politici a energetici: dostavba Temelína není jenom byznys. Je to také strategická podmínka energetické bezpečnosti tohoto státu! I to by mělo ovlivnit naše rozhodování nad volební urnou. I. S. – Brno
