Sledoval jsem v televizi vystoupení předsedy vlády pana Petra Nečase a předsedkyně Energetického regulačního úřadu paní Aleny Vitáskové ke cause drahé energie a subvence pro AZE. Nebudu zastírat: se smíšenými pocity. Je správné, že oba činitelé exaktně pojmenovali problém, jenž stále tíživěji dopadá na výrobní i komunální sféru a vysává peníze z účtů firem i domácností. Potěšilo mě ujištění, že obě instituce (a doufám, že ruku v ruce s nimi i náš parlament) hodlají problém s dotačně předraženou zelenou energií řešit co nejdříve a co nejrazantněji. U paní předsedkyně jsem si tím docela jist. Už po jejich prvních krocích v úřadě okolo tzv. solárního boomu po česku a jeho původců. A co u pana premiéra? Že na tiskové konferenci přislíbil maximálně koordinovat postup vlády a ERÚ při řešení důsledků podpory AZE je slibné. Proč tak kabinet nečinil v citované cause a pod jeho vedením už dříve? A zná pan pre miér aspoň všechny příjemce oněch veleštědrých státních dotací, resp. „anonymní“ majitele všech solárních elektráren, které se u nás na přelomu minulé a současné dekády vyrojily nikoliv švihnutím kouzelného proutku? I v naší fi rmě, i v mé domácnosti doplácíme na „záviděníhodnou“ subvenční velkorysost českých institucí vůči solárním baronům. A dlouhá léta ještě budeme. I nás drahá energie znevýhodňuje oproti konkurenci. Obávám se, že ani u nás žádný zelený aktivista s obhajobou své zelené (podle mne neživotaschopné) energie neuspěje. Citovaný problém se nezrodil „přes noc“. Poslanci, ani ministerští úředníci se vymlouvat nemohou. Pokud si vybavuji reportáže médií z loňského Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně a další z podzimu 2012, exportéři a průmyslníci na něj upozorňovali už tenkrát a opakovaně. Je prima, že si pan Nečas dokázal obstarat k jednání řadu zajímavých čísel. Třeba že jenom letos zaplatíme kvůli AZE (nehledě na současné ekonomické potíže) více než 44 mld. Kč. Doplním to: nikdo nám je nedaruje. Také ony pocházejí od občanů, resp. z našich daní. Zatřásl mnou fakt, že každá ze zbytečně přerozdělených a vyplacených miliard vysaje z tuzemského průmyslu prostředky pro 2000 pracovních míst. Všem těmto a mnoha dalším zbytečným problémům bylo možné předejít. Ano, uhlíková energetika nemá dlouhodobě perspektivu. Její substituce je nezbytná. Jenže jak ukazuje reálný život, AZE ji při současném stavu svého vědeckotechnického vývoje nahradit neumí a nedokážou. To už ví i školáci. Proč jsme nástup AZE nezvládli lépe a prozíravěji? Proč jsme se včas a dostatečně nepřiučili v cizině? Jsem notorický optimista. Doufám, že causu zbabraných dotací dotáhnou do objektivního a spravedlivého konce aspoň česká policie a justice. Volby se blíží. Čím se budou před námi, voliči, obhajovat za rok politici? Slepým respektem k lisabonské směrnici 20-20-20? Gulášem regulací, emisních povolenek a jiných ekonomicky netržních nápadů Berlaymontu? Řečeno slovníkem boxerů: český průmysl i česká rodina dostali vinou politiků těžkou ránu pod pás. Úplně nejvíce však podle mne utrpěla samotná idea zelené energetiky. Kdo jí ještě uvěří, když nenasytní solární baroni bezohledně ženou tento stát (tj. každého jednoho z nás) do arbitrážních řízení kvůli svým nemravným ziskům? J. G. – Karviná
