Krátkým článkem v TT č. 25/2012 jste mne nadzvedli ze židle. Prý DUKOVANY: 5. BLOK DO ROKU 2035. Neslušel by na závěr věty spíše otazník? Ano, je fajn, že ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba navštívil dukovanskou jaderku. A že tam diskutoval s regionálními bossy elektrárny i samosprávy. Mimo jiné také o výstavbě potenciálního 5. bloku. Věří pan ministr, že se to stihne do roku 2035? A že 5. jednotka v Dukovanech vůbec spatří světlo světa? Papalášských návštěv z Prahy my, místní, jsme už zažili habaděj! A kolikrát jim museli „objevovat“, co všechno moderní, spolehlivá a bezpečná jaderka znamená. Pro tenhle kout naší země i pro celou republiku. Opakovat to znovu na stránkách TT nemá smysl. Byli jste jedna z prvních a zároveň jedna z mála redakcí vůbec, co to pochopila už před léty a tuto myšlenku průběžně sledujete dodnes. Škoda, že ji podobně neuchopili i někteří úředníci v matičce stověžaté. Jedním z rezultátů citované poslední návštěvy pana Kuby totiž je, že po schválení Státní energetické koncepce v půli roku 2013 vznikne jakási nová pracovní skupina a ta (opět?) posoudí ideu 5. dukovanského bloku. Jeho projekční a stavební přípravy a možná, možná i nějaký harmonogram jeho výstavby. Ano, postavit nový reaktor není legrace. Musí se k tomu shromáždit a verifikovat spousta odborných informací. Nic nelze ponechat náhodě, přírodním živlům a bůhví čemu ještě. To si uvědomuji a plně respektuji. Když jsem si ale ve vaší pětadvacítce pročítal, kolik různých schvalovacích porad a procesů bude muset proběhnout, co všechno se bude znovu a znovu zkoumat (jakoby se snad v Dukovanech s jádrem začínalo na zelené louce…), napadlo mne, kolik přitom asi padne razítek, kolik hektolitrů kafe a minerálek se vypije a jaké hromady „vysilující“ práce pro úředníky všeho druhu to vygeneruje. Mé obavy okolo zrodu a spuštění 5. reaktoru ještě posilují hlasitá kritika a protestní akce odpůrců jakéhokoliv jádra kdekoliv od Chebu po Jablunkov. Zvláště když u toho bude nějaký televizní štáb… Koupil jsem si dětskou písánku a nadepsal ji DUKOVANY – PĚTKA. První list je pouze výčet termínů podle pana ministra: – příprava – do roku 2023; – start výstavby – 2030; – spuštění reaktoru a připojení k síti – 2035. A taky jsem si vyčlenil tužku. Abych si mohl jednotlivé termíny, resp. postup realizace tohoto složitého inženýrského díla, odfajfkovávat. Když dožiju a dukovanský reaktor č. 5 se v roce 2035 doopravdy rozběhne, odložím sešit vnukům do krabice se zažloutlými fotkami a časopiseckými výstřižky na půdě. A před panem ministrem (resp. jeho nástupci) smeknu klobouk. Mimochodem, až budete s Martinem Kubou hovořit příště, položte mu za mne dvě otázky: 1) K čemu poslouží v Dukovanech fungl nový reaktor až v roce 2035, když nad čtyřmi stávajícími se bude mocně třást Damoklův meč kvůli jejich stáří už léta předtím? 2) Nepovažoval by ministr za účelnější a úspornější namísto 5. dukovanského reaktoru prostudovat variantu nákupu a instalace několika minireaktorů, které zdejší lidi zaměstnají jakbysmet, zemi nabídnou dostatek proudu (a snad i levněji) a konečně vyřeší inženýrskou ideu jaderného tepla pro Brno a další velká města? Ta (na rozdíl od temelínské magistrály do Týna) ještě stále trpí na úřednické úbytě. Ing. J. P. – Jihlava
