Hned na úvod předesílám, že nejsem energetik, ale jen nákupčí velkého mezinárodního obchodního řetězce. Krkolomné slovo fotovoltaika si sice vážu na Slunce, ale častěji na stále vyšší účty za elektřinu, které nám posílá náš tzv. nezávislý obchodník s energiemi. Kvůli tomu Vám nepíši. Letos v srpnu jsem s manželem a se synem strávila nádherný týden na portugalském ostrově Madeira. Bohužel, i tam už dorazila „civilizace“ v podobě velkoplošných reklamních plakátů. Na obří tabuli hned před vjezdem do našeho hotelu místní firma propagovala solár ní set na ohřev teplé užitkové vody: cca 2,5 m2 modrého panelu ve zpola sklopeném hliníkovém rámu a nad ním 150litrová chromovaná nádrž na celodenně (zadarmo) ohřívanou vodu k vaření a mytí celé rodiny. Až potud (aspoň podle mých chlapů) nic nového. Šokovala nás (pozitivně) pouze cena propagovaného zařízení a služeb spojených s jeho dovozem, odbornou instalací na střeše klientova domu a s minimalizovanou administrativou: 950 EUR. A protože se i Portugalsko momentálně potýká s některými ekonomickými problémy eurozóny a racio nalizovat výdaje musí nejedna místní rodina, obchodníci dotyčnou sumu nepožadují ihned a celou. Klientovi ji umožní rozložit až na 60 splátek během 5 let. Reklamu ve všech podobách nemusím. Tahle nabídka však mne i mou rodinu oslovila naprosto jednoznačně. Jediný malér: místní madeirská firma se (logicky) specializuje pouze na zákazníky z ostrova… Když manžel přinese domů Technický týdeník a já v něm čtu články o tzv. solárním boomu po česku, rozumím tomu tak, že zatímco čeští politici a poslanci proměnili na bázi veleštědrých dotací na panely ze Sluníčka nás, občany, v dojnou krávu na dlouhá a tučná léta dopředu, jejich portugalští protějškové mysleli především na řadového občana – daňového poplatníka. Zatímco u nás se nákup, přebujelá byrokracie okolo instalace i samotná montáž panelu (libovolno zda na další louce anebo na střeše domu či vesnické stáji) stala byznysem pro vyvolené a povinnou platbou přemrštěných dotačních příspěvků pro všechny ostatní, na Madeiře výrobce panelů, jeho prodejce, montér i regionální úředník vědí, že o řadového zákazníka a o jeho prospěch jde pouze a jenom v první řadě… A jsou-li efektivně a ekologicky saturovány energetické zájmy občana, pak je spokojen i stát. Mimo jiné proto, že nemusí importovat stále dražší plyn a ropu a vystavovat se leckdy nevyzpytatelným kejklům svých dodavatelů z některých regionů planety. Naši šéfové na konci staré a na začátku nové sezony pravidelně pořádají bilanční porady. Vyhodnocujeme na nich dosažené výsledky a diskutujeme o nových úkolech. I v tak zdánlivě všední komoditě, jako jsou potraviny, chtějí a dokážou dosáhnout zisku. Na rozdíl od některých tuzemských solárních baronů (a nejenom solárních) už pochopili, že předpokladem dobrého byznysu je komplexně spokojený zákazník. Jen takový zaplatí dnes a přijde do našich prodejen i příště. Mně, občance tohoto státu a zákaznici velké energetické firmy, podobnou šanci (na rozdíl od solárních baronů) nikdo nikdy neposkytl. A jimi zdeformovaný byznys se mi vůbec nelíbí. Volím raději madeirský model. I já chci patřit do civilizované části EU. A pokud někdo hodlá drze hnát můj stát ještě k arbitrážím, v mých očích se morálně deklasoval. A. M. – Olomouc