Rád bych Vaším prostřednictvím poděkoval panu ministru Kubovi za jeho přímé a statečné vystoupení na ochranu zájmů ČR na summitu resortních ministrů v kyperské metropoli, jak jste o tom psali v TT č. 22/2012. Bylo to sice jen pár odstavců, bezezbytku však vyjádřily mé pocity ohledně dalšího úsilí Bruselu pokřiveně, bez ohledu na reálné možnosti jednotlivých států EU27 i na důsledky pro celou evropskou ekonomiku prosazovat sobecké zájmy zelené lobby a ještě velkoryseji dotovat rozvoj AZE. Pan komisař Oettinger a jeho výřeční druhové nás budou nepochybně kritizovat, že jsme se dosud plně nevyrovnali s úkoly lisabonské direktivy „20-20-20“ a v inkriminovaném roce 2020 s bídou dosáhneme sotva 13procentního podílu AZE na hrubé spotřebě energie. I to je podle mne více než jen dobrý výkon tváří v tvář nerovným podmínkám jednotlivých zemí zapojit se do procesů tzv. zelené energetiky. Tuzemští přátelé pana komisaře českou vládu a energetiky tepou už dnes. Nemám jim za zlé, že demokraticky vyjadřují své názory. Sám sobě ovšem kladu otázku, nakolik jsou ekonomicky soudní a občansky solidární s touto zemí. I mně by se líbilo, kdyby náš stát mohl uzavřít těžbu a prodej uhlí, kdyby importoval podstatně méně ropy a plynu a o substituci fosilní uhlíkové energetiky za technologicky modernější a surovinově ekologičtější zdroje jsme hovořili už v čase minulém a nikoliv budoucím. Žiji však s dalšími 10,5 miliony obyvatel této země v reál ných podmínkách. Na každém energetickém semináři, kam mne firma vyšle, se tážu referujících ministerských činitelů i jejich zelených kritiků, kolik mediálně křiklavých kampaní tu na podporu soláru, ondy eoliky či biomasy tento stát ještě unese? A odkud chce čerpat prostředky na další ekonomicky neobhájitelnou podporu rádoby zeleného energetického byznysu? Poskytne nám vůbec někdo peníze na tak vachrlaté projekty, když už dnes dlužíme více, než je slušno a radno? Ministr Kuba ve Vašem článku nelže, když tvrdí, že „další závazné cíle pro oblast AZE jsou pro ČR zcela neakceptovatelné“ a že „v současnosti investujeme do rozvoje tohoto sektoru značné finanční prostředky, které jsou na hranici únosnosti naší ekonomiky.“ Jako finančník souhlasím i s jeho obavou, že „další prohlubování podpory AZE už může mít v případě české ekonomiky vážné dopady na ceny energií a na celkovou konkurenceschopnost země.“ Pro exaktní důkazy netřeba chodit daleko. Vidím to při každé fakturaci nákladů za spotřebovanou energii. Jak za naši firmu, tak za mou domácnost. Je proto správné, že český ministr průmyslu a obchodu nehodlá podpořit jakékoliv další kroky, které by ohrožovaly domácí průmysl a jeho konkurenceschopnost. A že ČR do budoucna počítá pouze s růstem těch AZE, které se dokážou na trhu uplatnit bez státních dotací. Hádám, že pana ministra si v Bruselu nezamilovali zvláště za dvě výstižné věty z jeho expozé. Konkrétně: „Je třeba odstranit dotace, které vedou k deformaci trhu s elektřinou“ a „Tento jev je celoevropský“. Ujistěte ho, prosím, že u mne jimi zabodoval na celé čáře. Pokud u svého stanoviska vydrží, můj hlas v příštích volbách má pro sebe jistý. Myslíte, že stejně nekompromisní a stejně srdnatý postoj jako resortní ministr zaujme v Bruselu rovněž početný byrokratický korpus? Alespoň ten s českými pasy…?“ Ing. K. M. – České Budějovice
