Chlap má postavit dům, zplodit syna, zasadit strom - a v dnešní civilizaci kdovíco ještě… Přiznám se: havaroval jsem už na 1. položce tohoto seznamu. Po bezmála čtvrtstoletí v brněnském panelákovém bytě 3 + 1 jsme se s ženou rozhodli „pouze“ opravit starší domek po její zemřelé matce na venkově. Teď aby nám posloužil na prázdniny. Jednou, v důchodu, k pobytu natrvalo. Stovky firem z branže vám nabídnou technicky, energeticky i ekologicky progresivní materiály a služby „na úrovni“. Jenže: zmodernizovat komplexně selské stavení z přelomu XIX. a XX. století do současných poměrů, to nebyla a stále není „zakázka snů“ pro žádnou z tzv. renomovaných firem v mém okolí. Když ono martýrium přece jen podstoupíte, nezřídka pocítíte hluboké rozčarování nad odvedeným dílem. Řadu prací jsem si proto udělal sám. Zvláště při izolaci objektu proti vzlínání spodních vod a při jeho tepelném zabezpečení podle současných norem. Nikoli kvůli svému osobnímu rozmaru anebo pod tlakem všudypřítomné reklamy na nové izolační a otopné systémy. Zcela prozaicky: abychom se vyhnuli nepohodlí, zbytečnému chladu, zdraví ohrožujícím plísním a (proč to zatajovat?!) i stále vyšším cenám za citované materiály a služby při našich budoucích malých rentách. Jako tisíce individuálních stavebníků v této zemi ani já se nemusím stydět: co do volby použitých materiálů i jejich zapracování do objektu. Teď čtu na internetu, že jsem to zvládl doslova v hodině dvanácté. Páni poslanci a senátoři se rozhodli, že po televizorech, ledničkách a bůhvíjakém dalším haraburdí teď energeticky oštítkují i naše domy a byty. Ano, v Technickém týdeníku jste o tom psali už několikrát. Bruselská štítkovací idea, která se nyní dere do české legislativy, je O.K. Pokud to myslíme s úsporami energie a tepla vážně. Pokud doopravdy chceme snížit kvantum emisí, které ohrožují přírodu i zdraví nás, lidí. Až potud pro ni zvedám ruku. Jenže… I tu nejskvostnější myšlenku třeba adekvátně realizovat v praxi. A tady se obávám – padla kosa na kámen. Chápu, že energetický štítek na prodávaný, či nakupovaný byt, event. dům, si logicky nevystaví ani kupec, ani prodejce sám. Vždy bude mít dopady na cenu směňovaného objektu a kapsy obou subjektů. Jaké jistoty bude ovšem garantovat oběma stranám stát, když tuto pravomoc odevzdá do rukou 3. subjektu? V daném případě „licencovaného posuzovatele“. Nepromění se žádoucí energetický a ekologický instrument ve snadno zneužitelný nástroj lokálního byznysu a šikany? Čím a jak zabrání místnímu úředníkovi, aby tento ryze energetický problém nezdeformoval k vyřizování si osobních problémů a letitých rodinných pří po česku? Stačí málo: slepě nutit osamělou stařenku ke složité administrativě okolo štítku jejího domu, třeba z roku 1899. Kde k tomu po x-generacích nalezne odpovídající projektovou dokumentaci? Kdo a za jakých podmínek (nejenom finančních) jí bude ochoten a schopen vytvořit náhradu? Atd. atd. Ujišťuji vás: neslyším trávu růst, ani skepticky nehatím dobrou myšlenku. Vzpomeňme na jiné energeticky a bezpečnostně bohulibé administrativní rozhodování, a to okolo komína na vašem domě z rukou licencovaného kominíka s příslušným formulářem a razítkem. Kdo to dosud neabsolvoval, netuší, o čem je řeč… Ing. K. N. – Brno
