Donedávna byla Malta jediným členským
státem EU, který nebyl členem Evropské
patentové organizace (EPO). Nyní se stala
členem, a tím se počet členů EPO zvýšil
na 32. Kromě členských států EU jsou členy
také Island, Lichtenštejnsko, Monako, Švédsko
a Turecko. Navíc byl status pozorovatele
propůjčen Albánii, Bosně a Hercegovině,
Chorvatsku, Srbsku a dřívější Jugoslávské
republice Makedonii.
Červen se u nás ponese ve znamení diskutujících
podnikatelů, politiků a odborníků
a návrhu o návrhu Národního alokačního
plánu (NAP), jenž zabezpečí 399 českým průmyslovým
podnikům přidělení 86,8 milionů
povolenek na vypouštění oxidu uhličitého. Po
završení veřejného projednávání a zpracování
připomínek bude předložen vládě České
republiky a následně postoupen k finálnímu
schválení Evropské komisi do Bruselu.
Ta 26. března rozhodla o návrhu NAP II předloženém
českou vládou tak, že původní návrh na
roční příděl 101,9 mil. povolenek zkrátila o cca
15 %. Komisi k tomuto rozhodnutí vedlo zejména
srovnání s ověřenými emisemi českých podniků
v letech 2005 - 2006. Ty byly výrazně nižší
než hodnota alokace pro I. obchodovací období
(2005 - 2007), jež činila 97,6 mil. povolenek.
Obdobně postupovala komise také u ostatních
členských zemí EU.
Systém obchodování s emisemi skleníkových
plynů je v současnosti jedním z nejvýznamnějších
ekonomických nástrojů v rámci globálního
snižování emisí. Mezi dominantní patří zejména
Emission Trading Scheme (EU ETS). Kromě
jiného stanoví emisní stropy v podobě přidělených
povolenek pro cca 11 000 největších emitentů
v rámci evropské sedmadvacítky. Průmyslovým
podnikům, jež byly zařazeny do systému
obchodování, umožňuje flexibilně snižovat emise,
a tím přispívat k naplnění národních emisních
cílů. Konkrétní subjekty se rozhodují podle
ekonomických stimulů, jež jsou dány především
cenou povolenky na trhu a náklady na snižování
emisí. Systém stimuluje k realizaci úsporných
opatření, ke zvyšování energetické efektivity
a k vyššímu využívání obnovitelných zdrojů.
V ČR je momentálně v systému EU ETS registrováno
399 zařízení, která jsou odpovědná za
65 % všech emisí oxidu uhličitého u nás. V roce
2005 bylo u nás emitováno 82,4 milionů t CO2
a vloni 83,6 milionů t CO2. Tyto hodnoty se staly
základem pro stanovení konečné hodnoty alokace
na každé zařízení.
MŽP ČR se při stanovování alokací řídilo
následující principy:
? Celkový maximální alokovaný objem povolenek
na leta 2008 - 2012 činí pětinásobek roční
kvóty stanovené Evropskou komisí. Ta představuje
86,8 mil. povolenek, každá na 1 t CO2.
? Rezerva pro nová zařízení je 1,29 mil. povolenek
ročně. Nevyužité povolenky z této rezervy
budou prodány v aukci na konci II. obchodovacího
období. V případě největšího emitenta – energetiky
– se má přihlížet k nejlepším dostupným
technikám a technologiím daného procesu.
? Rezerva pro projekty společné implementace
se stanovuje ve výši 99 389 povolenek ročně.
? Ruší se sektorové členění a veškeré bonusy
a korekce z NAP I. Provozovatelé mohou
uplatnit místo povolenek jednotky flexibilních
mechanismů Kjótského protokolu ERU a CER,
a to až do výše 10 % alokace.
? Malá zařízení (do 50 000 t emisí CO2 ročně)
mají přidělen objem povolenek odpovídající
1,08násobku průměrné hodnoty emisí z let 2005
- 2006. Velká zařízení (produkující nad 50 000 t
emisí CO2 ročně) 1,017 296násobku téže výchozí
hodnoty.
? Je zavedena korekce na úrovni 20 % meziroční
odchylky pro oba typy zařízení. Korigovaná
zařízení s odchylkou rovnou nebo vyšší
než 20 % mají alokaci na úrovni vyšší z hodnot
emisí let 2005 - 2006. Tento princip byl stanoven
k zamezení výrazných pod- a přealokací u zařízení
s významnou meziroční odchylkou.
Peletonu velkých emitentů emisí suverénně
vévodí energetika a teplárenství, metalurgie,
výroba koksu, cementu a vápna, chemické provozy
a rafinérie ropy, papírny a celulózky, sklárny
a keramičky. Na margo malých emitentů emisí:
303 těchto zařízení v ČR vyprodukovalo 4,6
% emisí z celkového množství 82,4 mil. t v roce
2005 a 4,4 % emisí z 83,6 mil. t v roce 2006. Na
zbývajících 96 zařízení tak připadlo 95,4, resp.
95,6 % veškerých emisí. Malá zařízení jsou citlivější
vůči vnějším vlivům. Mají často menší
diverzitu produkce a zákazníků. Vykazují nižší
elasticitu energetické efektivnosti své produkce.
Transakční a administrativní náklady v porovnání
s omezenými výnosy z obchodování představují
u malých emitentů větší zátěž, a tyto subjekty
mají často omezené kapitálové rezervy pro
modernizaci. Také jejich emise jsou méně předvídatelné
a vykazují větší meziroční výkyvy než
u velkých zařízení. /uai/
