Poprvé zhruba od konce roku 2014 se cena ropy na světových spotových trzích dostala zhruba na 80 dolarů za barel. Čeští řidiči to brzy poznali na zatím poměrně mírně rostoucích cenách benzínu. Bohužel se zdá, že v příštích měsících by mohl pro spotřebitele nepříznivý vývoj pokračovat. Situaci za prvé příliš nenahrávají politické okolnosti. Trhy znejišťuje vypovězení dohody o kontrole jaderných zbraní mezi USA a Íránem a obecně poměrně napjatá situace na Blízkém východě. Íránská produkce kvůli sankcím chyběla na trhu dlouhá léta, ale pomalu se na něj vracela. Pokud USA splní své hrozby o zavedení dalších přísných sankcí, trh bude odhadem o cca půl milionu barelů denně „chudší“. To je sice zhruba jen půl procenta z celkového objemu denní světové produkce, ale na trhu s komoditami se i poměrně malé výpadky mohou promítnout nečekaně silně. Navíc nejde o výpadek jediný. Vrásky dělá analytikům také situace ve Venezuele, jejíž ropný průmyslu se při pohledu zvenčí zdát být na pokraji zhroucení. V roce 2016 země produkovala denně zhruba 2,2 mil. barelů, dnes je to asi 1,4 mil. barelů. A v tuto chvíli se rozhodně nezdá, že by se situace měla změnit. Máme, nedáme Svou roli hraje zřejmě i to, že organizace OPEC i Rusko uměle snižují produkci – donedávna proto, aby zabránily dalšímu poklesu cen, dnes spíše proto, aby ceny dostaly ještě o něco výše. Saudská Arábie například má v „horké záloze“ těžební kapacity schopné dodávat denně navíc zhruba 2,5 mil. barelů. Je sice jediným státem, který má tak veliké rezervy, ale i ty by stačily situaci na trhu nejspíše velmi výrazně uklidnit. Ovšem zatím nikdo z představitelů království nedal najevo, že by uvažovali o jejich uvedení do provozu. Země se, mimochodem stejně jako Rusko, zapletla do malé, ale poměrně drahé války, navíc se pokouší o realizaci velkého a drahého programu strukturální přeměny ekonomiky. Ten se ovšem musí financovat z ropy a Rijád proti vyšším cenám ropy rozhodně nic namítat nebude. Z hlediska spotřebitelů jediným pozitivním vlivem je rychlý nárůst těžby ve Spojených státech, tedy především v břidličných ložiskách. Spojené státy se rychle vracejí na místo největšího světového producenta. Těžba ropy v USA se v loňském roce dostala přes 9 mil. barelů denně, letos by měla v průměru dosáhnout 10,7 mil. barelů. A v roce 2019 snad až 12 mil. barelů, odhaduje americká agentura EIA. Ale možná jde o odhady příliš optimistické. Těžební průmysl v USA má své potíže: chybějí lidé a vázne výstavba nutné infrastruktury, především ropovodů a plynovodů. Tempo růstu těžby v USA budou patrně určovat právě tyto dva „triviální“ faktory – a také postoje velkých ropných společností. Šetřit na investicích Firmy jako Shell, Exxon Mobil, Chevron či BP ovšem jak nízké ceny, tak i investoři a akcionáři, kteří chtěli vyšší dividendy a výnosy, donutili v posledních letech k utahování opasků. Investice do těžby, včetně průzkumu atd., tedy byly notně utlumeny. Největší soukromí producenti tedy zřejmě nejsou v situaci, aby dokázali na případné výpadky (např. kolaps Venezuely) reagovat. Také musíme počítat s tím, že na vzestup ceny ropy zareagují spekulativní investoři, kteří jsou si samozřejmě zranitelností trhu dobře vědomi a mohou výkyvy ceny ještě notně zvýraznit. Nikdo se zatím neodváží předpovídat ceny podobné těm z roku 2008, kdy byl barel i za cenu kolem 140 dolarů, ale velká řada analytiků se připravuje na nárůst cen do pásma mezi 100 až 120 dolary. Není to samozřejmě vůbec jisté, ale už v tuto chvíli je viditelných rizik celá řada. A to se samozřejmě může objevit ještě nějaká zcela „neznámá neznámá“, jako byly v první dekádě 21. století výpadky nigerijské produkce kvůli neklidné situaci v deltě Nigeru. Nebuďte překvapeni, když si za několik měsíců za benzín pár korun připlatíme.
