Cílem efektivního obrábění je dosáhnout alespoň tří z následujících cílů: zvýšení rychlosti úběru kovu, většího počtu kusů na řeznou hranu, zkrácení času cyklu, minimalizace ztrát a optimalizovaného využití skladových zásob. Pro výrobce to rovněž znamená, že s využitím stejné nástrojové třídy musí být schopni opracovat nejrůznější ocelové součásti spadající do stejné materiálové skupiny. I když cíle jsou jasné, obrábění kovů spadajících do skupiny ISO P, zahrnující nelegované oceli a nízkolegované oceli, u nichž je použití tříd GC4415 a GC4425 obzvláště relevantní, snadné není. Kovy skupiny ISO P vykazují obsáhlý soubor vlastností, přičemž u jednotlivých materiálů může být velice obtížně umět si s nimi poradit. Naproti tomu při obrábění žárovzdorných slitin (HRSA), které náleží do skupiny S, se s velkou pravděpodobností setkáme s nízkou tepelnou vodivostí, což má za následek koncentraci tepla v oblasti řezu, která může vést až k deformaci obráběcího nástroje. Poradit si s touto jedinou vlastností lze relativně snadno, ale v případě mnoha různých vlastností, jako u materiálů skupiny ISO P, to může být mnohem náročnější. Co když ale například jeden materiál kombinuje adhezní vlastnosti nízkolegovaných ocelí s nestandardní tepelnou vodivostí, jak ve své publikaci „Best Practice Guidelines for Structural Fire Resistance Design of Concrete and Steel Buildings“ popisuje materiálová specialistka Therese McAllisterová? Jeden nástroj nemívá schopnost čelit kombinaci obou těchto vlastností, aniž by docházelo k jeho nadměrnému opotřebení. Hlavním problémem je, že obrábění kovů není totéž jako řezání materiálu s nízkou pevností – obráběcí nástroj materiál nerozřezává na dvě části, ale spíše na něj působí tlakem, dokud se materiál neoddělí ve formě třísek. Během tohoto procesu dochází ke tření a vzniku obrovského množství tepla, jakož i k chemickým reakcím, což může iniciovat difuzi a opotřebení ve tvaru žlábku. Škodlivý může být i samotný tlak. Společnost Sandvik Coromant věnovala řešení těchto problémů mnoho výzkumného a vývojového úsilí. Jeho výsledkem je dvojice nových karbidových tříd pro soustružení materiálů ISO P, které uvádí na trh pod označením GC4415 a GC4425. Práce, kterou v souvislosti s tím vývojáři společnosti odvedli, měla do značné míry spojitost s druhou generací technologie Inveio. Ta využívá usměrněné krystalografické orientace v povlakové vrstvě z oxidu hlinitého k prodloužení životnost břitových destiček a zvýšení jejich odolnost proti otěru. U technologie druhé generace orientaci krystalů ještě podstatně vylepšili, což přineslo další zvýšení odolnosti proti otěru a konzistentnější kvalitu a výkonnost. Tyto vlastnosti také zlepšují odolnost proti působení tepla a houževnatost, rozšiřují oblast použití a výrobním závodům a výrobcům umožňují řešit problémy se soustružením materiálů ISO P a zároveň naplnit výše uvedených pět stanovených základních cílů. /pk/
