n Pane ministře, nehledě na probíhající
ekonomickou krizi, dozrál čas
pro novou Státní energetickou koncepci
(SEK). Na jakých principech
jste zformuloval její návrh s kolegy
pro jednání vlády a pro připomínkové
řízení na resortech?
Doposud platí SEK z roku 2004, která
se připravovala ještě před vstupem
České republiky do EU. Do tohoto
materiálu nebylo možné zformulovat
zejména naše vazby na EU. Během
uplynulých 5 let se navíc citelně projevila
nová témata (kupř. energetická
bezpečnost) a my tyto trendy musíme
reflektovat.
Nicméně, aktualizovaná SEK vychází
ze stejných základů jako stávající koncepce.
Patří sem především přednostní
využití všech dostupných tuzemských
energetických zdrojů, které má ČR
k dispozici. Abychom si udrželi optimální
výši dovozní závislosti a energetické
bezpečnosti, musíme využít domácí
černé a hnědé uhlí, obnovitelné zdroje
a uran. Oproti původnímu textu klademe
v návrhu aktualizace také silnější akcent
na rozvoj a diverzifikaci infrastruktury,
na mezinárodní spolupráci a obranná
opatření. Promítli jsme sem také řadu
podnětů a doporučení, které formulovala
komise profesora Pačesa. Výsledný
text považuji za velice vyvážený a racionální.
Předpokládám, že vláda přijme
aktualizaci SEK pozitivně.
n Český energetický mix projde
v příštích 10-20 létech řadou změn.
Které z nich považujete za stěžejní
a proč? Jsme schopni transformovat
naši výrobní a distribuční bázi vlastními
silami, anebo se přitom neobejdeme
bez zásadní pomoci zvenčí?
Nejvýznamnější změnou bude
postupné snižování podílu uhlí v energetickém
mixu, a to i pokud využijeme
část hnědého uhlí za limity. Toto
snížení bude kompenzovat výstavba
nových jaderných bloků a postupný
růst výroby energie z obnovitelných
zdrojů. Především kvůli lednové plynové
krizi jsme do návrhu SEK doplnili
prvky bezpečnosti a zdrojové a výkonové
soběstačnosti.
V energetickém mixu spoléháme především
na tuzemské energetické zdroje,
které doplní dovozové komodity
z diverzifikovaných zdrojů. Ke změně
nedochází jen u nás, ale i v okolních
státech, což si vyžádá zásadní přestavbu
přepravních a distribučních sítí
a jejich těsnější zapojení do evropské
infrastruktury.
Dobrou zprávou je, že kapacitně jsme
schopni transformovat energetiku vlastními
silami, byť řadu zařízení budeme
samozřejmě poptávat na světových
trzích. Změnu zaznamenáme v oblasti
financování, protože pro obnovu
a rozvoj infrastruktury budeme používat
dluhové financování v rozsahu, na
který jsme doposud nebyli zvyklí. Nicméně,
u výrobních zdrojů se dluhové
financování používá běžně už 20 let.
n Vaše koncepce klade akcent
na vyšší využití domácí energetické
báze. Co bude třeba učinit k jejímu
naplnění v rovině technické, investiční,
legislativní, personální?
Abychom udrželi svou soběstačnost
ve výrobě tepla a elektřiny, musíme
v budoucnu více využívat domácí energetické
zdroje. To si ovšem vyžádá také
pochopení a maximální podporu ze strany
veřejnosti i podnikatelů. V návrhu
koncepce doporučujeme zrušit územní
limity těžby, které jako politická deklarace
brání diskusi o pokračování těžby
a jednání mezi těžebními společnostmi
a občany dotčených obcí. Současná
legislativa přitom dává dostatečné
garance jak pro občany, tak pro obce.
Záleží pouze na tom, zda těžební společnosti
dokáží vytvořit podmínky pro
dohodu s občany. Pokud se bude pokračovat
v těžbě, bude se stát snažit legislativními
a administrativními nástroji
zajistit, aby uhlí za limity bylo přednostně
určeno pro teplárenství a vysoce
účinnou výrobu elektřiny. A také aby
se zvýšily garantované kompenzace
obcím a krajům, které těžba zasáhne.
Co se týká těžby uranu, musíme
urychleně připravit podrobné analýzy
ekonomických a ekologických souvislostí
a nových technologií těžby šetrných
k životnímu prostředí. Na jejich základě
se pak budeme moci rozhodnout.
Je to rozhodnutí orientované hodně do
budoucna, protože v současné době je
na trhu uranového koncentrátu dostatek.
Technický, investiční i personální
rozměr budoucí těžby je záležitostí jednotlivých
společností a stát bude kontrolovat
pouze plnění všech zákonných
podmínek.
n Na rozhodnutí vlády o dalším
využití domácích ložisek uhlí čeká
zejména teplárenský sektor. Řadě
výrobců a dodavatelů tepla do soustav
CZT v nejbližších 2-3 letech
vyprší současné smlouvy na dodávky
uhlí. Jejich kritika tzv. těžebních limitů,
uhelných burz, chybějící biomasy
a dalších surovinových problémů sílí.
Jak na ni zareaguje vaše Ministerstvo
průmyslu a obchodu ČR?
O problému tepláren s nedostatkem
uhlí samozřejmě dobře víme. Bylo by
velice obtížné rychle nahradit výpadek
dodávek jiným palivem, aniž by to nemělo
ekonomický dopad na jejich zákazníky.
Proto jsme také v návrhu aktualizace
položili velký důraz na využití zásob
uhlí i za limity. Rizika teplárenství jsou
hlavním důvodem pro zrušení limitů
a podporu prodloužení těžby.
Z dlouhodobého hlediska je ovšem
zřejmé, že k útlumu uhlí postupně dojde
a velká část teplárenských systémů
bude muset přejít na jiné palivo. Prodloužení
těžby zajistí dlouhodobě uhlí
jen pro část tepláren. Další teplárny
získají čas na svou transformaci, aniž
by to fatálně ovlivnilo jejich dodávky
tepla. Počítáme s tím, že střední a menší
systémy budou přecházet na biomasu
v kombinaci s plynem. Stát by měl
proto připravit podpůrné programy pro
pěstování a zpracování biomasy, ale
také podpořit diverzifikaci dopravních
tras plynu a zvýšení kapacit zásobníků.
V dlouhodobé perspektivě pak
můžeme počítat také s dodávkou tepla
z jaderných elektráren.
n Jedním z čelných principů vaší
koncepce je energetická renesance
jádra. ČEZ už podnikl řadu exaktních
kroků k dostavbě JE Temelín
a k prodloužení životnosti JE Dukovany.
Jaké konkrétní technologie
ministerstvo na obou elektrárnách
upřednostní? Budeme časem rozšiřovat
také tuzemské těžební a zpracovatelské
kapacity pro jejich palivové
zabezpečení?
Rozhodnutí o volbě technologie je
zcela v kompetenci ČEZ. Vláda si
ovšem určitě pohlídá, aby výběr technologií
odpovídal evropským i domácím
bezpečnostním parametrům. Co
se týká jiných energetických zdrojů,
v aktualizaci SEK předpokládáme otevření
kapacit pro těžbu uranu, včetně
možnosti vybudování tuzemského
závodu na zpracování uranového koncentrátu
v ČR.
Za významnou bezpečnostní garanci
považuji povinnost udržovat určitou
hladinu zásob paliva, což v případě
nutnosti umožní přejít bez přerušení
výroby k jinému dodavateli. Výrobních
kapacit paliva je ve světě dostatek
a většinou ve stabilních teritoriích.
n Zastánci obnovitelných zdrojů
vám vytýkají jejich malou podporu.
Kritici OZE naopak upozorňují
na stále exaktnější neproveditelnost
lisabonského vzorce „20-20-20“
v podmínkách ČR. Kudy vede cesta
z tohoto zdánlivě bludného kruhu?
Zintenzivní vláda a MPO ČR podporu
nějakých konkrétních typů obnovitelných
zdrojů? Přehodnotí naše
ekologické závazky v rámci EU27
blíže k české realitě?
Myslím, že vytýkat MPO malou
podporu pro obnovitelné zdroje je dost
nefér. Podpora, kterou jsme připravili
pro OZE z evropských fondů, je
obrovská. Jen do roku 2013 plánujeme
nové zdroje podpořit zhruba 8 mld.
Kč. Musíme si ale uvědomit, že naše
území má svá geografická specifika,
která (spolu s malou rozlohou našeho
státu) omezují potenciál obnovitelných
zdrojů.
Jako vnitrozemský stát nemáme vhodné
podmínky pro velkou výstavbu větrných
elektráren a máme omezené kapacity
v oblasti fotovoltaiky. Určité možnosti
se nabízejí při využití geotermální
energie. Rozhodující úlohu v plnění
našich závazků bude mít hlavně biomasa
a vodní energie. Ostatní obnovitelné
zdroje budou spíš doplňkové.
Je třeba zcela otevřeně říci, že plnění
našich závazků vůči EU je na hranici
možností naší ekonomiky a energetiky.
n Velkou transformací projde
v příští dekádě rovněž naše distribuční
soustava. Stále častěji se hovoří
o masivní implementaci Smart
Grids a Smart Meteringu. Na druhé
straně její tvůrci a provozovatelé
musí stále podstupovat leckdy zdlouhavé
a vyčerpávající administrativní
schvalovací procesy, emotivní jednání
s majiteli pozemků apod. Co udělá
ministerstvo a vláda, aby se situace
a vyjednávací pozice tvůrců moderních
sítí zlepšily?
Energetickým sítím jsme v aktualizované
SEK věnovali mimořádnou
pozornost, protože jsou páteří celého
systému. Navrhujeme celou řadu
legislativních i dalších opatření, která
usnadní jejich modernizaci i výstavbu
nových tras. Stát se také bude snažit
zjednodušit a více propojit schvalovací
procedury, aby se zkrátila doba výstavby.
Současné schvalování dálkového
vedení trvá až 12 let, což je pro rozvoj
sítí a zajištění bezpečnosti energetiky
zcela neúnosné. Podobné doporučení
ostatně formulovala i nezávislá energetická
komise.
n Ekologičtí aktivisté se domnívají,
že všemocným lékem na současné
problémy české energetiky a teplárenství
je masivní uplatnění obnovitelných
zdrojů a razantní úspory: jak ve
výrobě a distribuci energie a tepla, tak
v jejich užití. Propočetli jste při formulaci
nové SEK i tyto efekty? K jakým
výsledkům jste dospěli?
Bez obnovitelných zdrojů a energetických
úspor se v budoucnu určitě neobejdeme,
a proto mají také významné místo
v aktualizaci SEK. Nemyslíme si však, že
pouze tato opatření vyřeší naše rostoucí
energetické potřeby. Masivní uplatnění
OZE a razantní úspory nejsou v našich
podmínkách uplatnitelné. Naše propočty
ukazují, že můžeme do budoucna počítat
maximálně s 15procentním podílem
OZE na energetickém mixu.
Je ovšem rozdíl mezi koncepcemi
ekologických aktivistů a profesionálních
ekologů. S prvními bude obtížné
nalézt průnik, protože nejsou založeny
na technických a odborných znalostech.
S druhými ale diskusi vedeme. Ukázkou
je třeba politika ochrany klimatu,
kterou nedávno představilo MŽP. Tento
dokument byl v energetice označen za
přímý protiklad SEK, ale to je pravda
jen na první pohled. Při bližší analýze
zjistíte, že rozdíly nejsou až tak zásadní
a největším rozdílem není dlouhodobá
koncepce a cílový stav, ale spíše tempo
transformace.
n Plynárenské firmy doporučují
substituovat domácí surovinovou
bází pro energetiku a teplárenství
větším importem a exploatací zemního
plynu. Je to z vašeho pohledu
technicky, investičně a organizačně
zvládnutelné řešení? Nakolik
tím posílíme současnou závislost na
dodávkách strategických surovin
z bezpečnostně problematických
regionů planety?
Nepočítáme s masivním dovozem
zemního plynu, i když s mírným nárůstem
jeho využití pro výrobu elektřiny
v aktualizaci SEK kalkulujeme. Pro
výrobu elektřiny se zemní plyn navíc
používá jen málo a teplo z něj získávají
především domácnosti. Tento trend by
měl pokračovat i do budoucna. Na rozdíl
od plynových „nadšenců“ vidíme
reálná rizika pro energetickou bezpečnost,
o kterých jsme se mohli přesvědčit
letos v lednu. Do návrhu SEK jsme
nicméně zapracovali řadu opatření pro
snížení rizik, jako je diverzifikace přepravních
tras, nebo budování zásobníků.
S výstavbou nových zdrojů počítáme.
Nicméně jsme pro podíl plynových
zdrojů na výrobě elektřiny definovali
bezpečnostní limit, což je zhruba
pětinový podíl na výrobě. Ten by měl
zůstat zachován proto, aby se případná
plynová krize nešířila i do zásobování
elektřinou.
n Na skládkách za našimi městy
a obcemi už několik desetiletí vršíme
pyramidy ekologicky a zdravotně
problémového komunálního odpadu.
Technicky vyspělý svět pochopil, že
jediný způsob jak odvrátit potenciální
regionální ekologické katastrofy
a zároveň získat zajímavou surovinu
je urychlené energetické a termické
zpracování skládek. Co uděláme
k tomu v rámci nové SEK u nás?
S využitím druhotných energetických
zdrojů (včetně odpadů jako
tuzemského zdroje) v aktualizaci SEK
počítáme. Této problematice budeme
věnovat maximální pozornost také
v připravované novele surovinové politiky.
Domníváme se, že tu existuje velký
potenciál, a to hlavně ve spalování
odpadů. /wa/
