Naši vědci se účastní výzkumu oceánu

Nekonečné oceány nás stále fascinují svým bohatstvím a rozmanitostí života. Základem mořských potravních sítí jsou jednobuněčné řasy a sinice zvané fytoplankton, které vytvářejí potravu pro všechny ostatní organismy. Co ale určuje růst mořského fytoplanktonu, není zcela jasné. Mořští biologové jsou v této otázce rozděleni na dva hlavní tábory. Jedna skupina považuje za hlavní živinu určující množství života v oceánech vázaný dusík, druhá skupina předpokládá, že hlavním limitujícím prvkem v oceánu je fosfor. Na výzkumech se účastní také naši vědci. Studie uveřejněná 5. března 2009 v časopise Nature přináší do problematiky výzkumu oceánů zcela nový pohled. Mezinárodní vědecký tým složený z amerických, francouzských a českých vědců se zaměřil na dvě oblasti světového oceánu velmi chudé na živiny; Sargasové moře a oblast jižního Pacifiku mezi Velikonočním ostrovem a pobřežím Chile. K jejich velkému překvapení se ukázalo, že mikroorganismy odebrané v těchto dvou oblastech vykazují zcela odlišné lipidové složení. Zatímco vzorky z jižního Tichomoří obsahovaly poměrně běžné formy fosfolipidů, fytoplankton odebraný v Sargasovém moři vykazoval značné množství neobvyklých forem lipidů neobsahujících fosfor. Organismy žijící v Sargasovém moři se tvorbou těchto náhražkových lipidů zřejmě vypořádávají s velmi omezeným přísunem fosforu, který potřebují především pro syntézu DNA. Podle Michala Koblížka z Mikrobiologického ústavu AV ČR, v. v .i., v Třeboni, získané výsledky jasně dokazují, že jsou různé oblasti světového oceánu limitovány odlišnými živinami. V jižním Tichomoří je rozvoj fytoplanktonu omezen přísunem vázaného dusíku, kdežto v Sargasovém moři je nedostatek fosforu. Vytváření náhražkových „bezfosforových“ forem lipidů navíc představuje zajímavý příklad evoluční adaptace, kterou se mořské organismy přizpůsobily velmi obtížným podmínkám volného oceánu.